Torah Bright ve Špindlu

Než sfoukne svíčky z dortu, už se stihla stát šampionkou TTR, vyhrát X-​Games, Dew Tour i US Open, získat zlato na Olympiádě ve Vancouveru 2010 i mít vlastní signature edici Roxy a před pár týdny se provdat za profi jezdce Forum a Special Blend, Jakea Welche.

Setkáte-​li se s Torah osobně, během okamžiku vás okouzlí svým úsměvem, půvabem, přirozeností, spontánností a vřelostí. Miss Bright je tak milá, že snad i v duchu krátce zapochybujete, kde rodiče ve výchově udělali chybu, protože takhle vřelá dokáže být jen málokterá sportovní celebrita nacházející se právě po dvou dnech cestování v jet-lagu. 

Až později vás trkne ten neuvěřitelný kontrast mezi vzhledem a povahou, cesta za double flipy ve zmrzlém korytu rampy je dlážděna tvrdými pády, cílevědomostí, velkým odhodláním a silnou vůlí. Seznamte se, Miss Torah Bright se nikdy nepřestává smát. 

Ahoj Toro, jak se máš?
Mám se dobře, hodně dobře. Jsem trochu v jet-​lagu, lehce ospalá, ale v pohodě.

Prosimtě, co děláš tady v České republice?
No to je přece jasný, jsem tady proto, abych strávila nějakej čas s váma a pokecali jsme (smích).

Je mi to jasný... Na jak dlouho jseš tady?
Přijela jsem včera odpoledne a odlítám zítra ráno do francouzského Biarritz na meeting, kde budu jednu noc, a pak letím zpátky do Států, domů do Salt Lake.

Ty si tady podruhý, že jo?
Jo jo, je to tak.

Jak se ti tady u nás líbí?
Miluju to tu! Poprvý jsem byla jen v Praze, procházela jsem se po starym městě a byla jsem na chvíli jen turistkou (smích). Tentokrát jsem se mohla podívat i sem na hory, párkrát si sjet kopec a to je taky skvělý.

Bylas letos jezdit na jižní polokouli?
Jo jo, strávila jsem pár dní na Novym Zélandu, pak dva týdny v Argentině, i několik dní v Austrálii.

A jaký máš plány na tuhle sezónu?
Tuhle sezónu chci trochu zpomalit se závodama, což bude fajn, a věnovat víc času objevování snowboardingu ve volnym terénu. Koupila jsem si sněžnej skútr, abych se mohla dostat snadno do backcountry. Už skoro všichni ho tam u nás maj (smích). V Utahu se jde hodně snadno dostat na super spoty, když máš skútr. Je to pro mě něco novýho, vzrušujícího.

Co natáčení? Máš něco v plánu?
Doufám v to... Jsme teď uprostřed jednání a plánování sezóny, ale už vim o dvou tripech. Jeden bude do BC (British Columbia - pozn.FRed.) a druhej do Chamonix. Uvidíme, jak to půjde.

Budeš se i při filmování víc zaměřovat na freeriding a backcountry, nebo tam bude i park?
Určitě tam bude i park a rampa, nicméně po těch v podstatě pěti letech tvrdýho tréninku v rampě před olympiádou se svym způsobem už cejtim na to, abych získala to pořádný nadšení k prašanu, kterej miluju a kterej mě dělá tak šťastnou. Takže doufám, že tenhle rok se mi to konečně podaří.

To ti samozřejmě přejeme z celýho srdce! A taky gratulujeme ke svatbě. Teďka jedna těžší otázka (smích). Co nám povíš o vlivu tvýho manžela na tebe, myslim tim v ježdění?
(Smích) Díky moc! No, on je ten, kdo mě učí jezdit na skútru, a naštěstí je to trpělivý muž (smích). Většinou skútr jede jedním směrem a já se válim druhym (smích). Když se zaseknu, tak mě vyhrabává. Je opravdu velmi trpělivý! Máme oba rádi, když spolu jen tak cruisujem na skútru a pak v prašanu.

Takže jezdíte spolu?
Jo, jezdíme, ale během zimy je to hodně těžký, protože se vidíme vždycky pár dní mezi jednotlivejma výletama, ale já prostě miluju, když můžu jet s nim a snažit se dělat to, co on.

Jak jste se vlastně dali dohromady?
(Smích) To bylo asi před třema roky. Chodila jsem kolem baráku Pata Moora, Jakova kámoše z teamu, a pořád dokola jsem mu řikala “Hej Pate, zavolej Jaka, ať přijede...” Takže jsem vlastně celý léto stíhala já jeho (smích). Odjela jsem pryč, a když jsem se vrátila, tak znova “Hey Pate,...” A Jake nikdy nepřijel. No a konečně, až na podzim, myslim, že to bylo někdy v listopadu, jsme se úplně náhodou potkali na fotbale se společnými přáteli. Stálo mě to tolik času, než jsme se konečně potkali (smích). No a bylo to (smích).

Ty žiješ v Utahu v Salt Lake City, kdy ses tam přestěhovala?
Když jsem se poprvé vydala do světa, tak jsem strávila rok cestováním po Kanadě a Evropě. Potom jsem odjela do Mammoth Mountain, ale uvědomila si, že tenhle resort prostě není pro mě. Je moc daleko od letiště, což je špatný na cestování a tak. Moje sestra v tu dobu byla v Salt Lake City na univerzitě, takže jsem se rozhodla zkusit na rok Salt Lake, protože jsem tam měla rodinu. A skončilo to dobře, zalíbilo se mi tam a od tý doby tam žiju (smích). Už to je osm let. Je to pro mě hodně pohodlný, jsou tam blízko hory i velký mezinárodní letiště. To je pro mě důležitý.

Jak dlouho ses připravovala na Olympiádu ve Vancouveru, lišilo se to nějak od tvýho normálního programu?
Bylo to skoro stejný jako každej rok, akorát jsem jezdila mnohem víc v rampě než předešlý dva roky. Normálně jsem trénovala tak půl na půl slopestyle a rampu, ale teď to bylo jen halfpipe, halfpipe, halfpipe. Postupně jak se blížila olympiáda, tak jsem to tak hrotila, až jsem si přivodila tři otřesy mozku. Jeden z nich při tréninku na X-​Games, který jsem proto vynechala, a pak jsem do olympiády nejezdila. Takže minulej rok jsem toho vlastně dohromady moc nenajezdila (smích).

Když porovnáš vítězství na X-​Games a zlatou medaili z olympiády, co je pro tebe víc?
Olympiáda je celosvětově obrovskou událostí, ale pokud jde o snowboardovou scénu a obchod, kterej se kolem ní točí, tak jsou X-​Games víc respektovaný, a vlastně i prestižnější, protože rozhodčí jsou bývalí jezdci, který to znaj nejlíp, narozdíl od rozhodčích akrobatického lyžování (smích). Ale samozřejmě nemůžeme znevažovat olympijský závody, jsou prostě jen odlišný.

Jedna z nejvíc diskutovanejch věcí kolem tvý osoby je tvý náboženský zaměření... Jak ses k tomu vlastně dostala?
K tomu, že jsem mormon? (smích). Moji rodiče byli v malym městě, kde jsem vyrůstala, katolíci. Pak se potkali se známýma, kteří je přesvědčili, aby se stali mormony. Já jsem se do toho už narodila a moji dva starší sourozenci mě do toho tak nějak přirozeně uvedli.

Jasný. Takže to, že ses přestěhovala a žiješ v Salt Lake City, základně všech mormonů, je jenom shoda náhod?
(Smích) Jojo, vlastně je to náhoda. Nikdy jsem neuvažovala o tom, že bych mohla žít v Utahu. Moje sestra závodí na lyžích, zúčastnila se Olympiády v 2002 v Salt Lake a já se na ní přijela podívat. V tu dobu jsem si řikala, že Salt Lake je to nejhorší místo, všichni jsou tam až moc milí a to já nedávám (smích). No a navíc to znečistění bylo moc, všechno bylo zamořený, když jsem tam byla. Všechny ty industriální zóny, který se objevovaly v dáli, když jsem freeridovala. No prostě vůbec jsem si neuměla představit, že bych tam někdy mohla žít! Takže jo, je to trošku náhoda.

Jaký jsou tvoje nejoblíbenější resorty, kde jezdíš nejradši?
Samozřejmě Park City a potom další dva okolo, Brighton a Snowbird. Všechny tři jsou přibližně půl hodiny autem z domova, což je super.

Když jezdíš, tak radši s holkama nebo s klukama?
Hmm, asi jak kdy. Myslim, že častěji jezdim s klukama. Nejvíc s mym bráchou, kterej je zároveň mým trenérem, a s malym australskym klukem, Scottym (Scotty James, 16letý člen australské snowboardové reprezentace - pozn.FRedakce). Moment, přemejšlim... Minulej rok jsem vlastně moc nejezdila (smích). Ne, fakt záleží kde a kdy. Rampa je jiná, všichni šlapou, jezděj holky a kluci dohromady. Když ale freeridujeme v horách, v backcountry, tak to je většinou s klukama.

Koho z historie snowboardingu nejvíc respektuješ?
Je jich hodně... Terje, Peter Line...

...Jake Welch...
(Smích) Jake Welch, samozřejmě... Miluju toho kluka (smích)...

Jasný, co holky?
Victoria Jealouse, Terje, eh (smích). Ne Terje, Tara...

Torah, jo ta je skvělá! (smích)
(Smích)... Torah taky, ale Tara... Dakides, Nicola Thost, Natasza Zurek... Holek je taky hodně!

Znáš Šárku Pančochovou?
Jo, jasně že znám! Bavily jsme se skoro každej večer, když jsme byly v Coloradu. Dávaly jsme si s Šárkou, Chanelle (Sladics - pozn.FRed.) a Kjersti (Buaas - pozn.FRed.) - jejich “One Life” crew – dýňověj koláč a čokoládu. 

Co si myslíš o progresu ženskýho snowboardingu? Myslíš, že tu je šance, že holky budou brzo dělat věci jako doublecorky v rampě, na skocích a podobně? Co ty? Vim, žes trénovala před Olympiádou double backflip...
Jo, ty double backflipy jsem trénovala do prašanu, ten double crippler v rampě jsem taky zkoušela, zatim to neni na sto procent... Ale abych byla upřímná, ženský jsou úplně jiný typy než chlapi, vždycky je budeme dohánět. Tak to prostě je. To neznamená, že neděláme skvělý věci, já to ale vidim skoro jako dva rozdílný sporty. A ten progres u holek v posledních hádám čtyřech pěti letech je obrovskej. Pamatuju si, jak backside 3 bylo něco neuvěřitelnýho, a teď musí holka dávat sedmičky a víc, aby měla šanci uspět.

Jo jo, je to tak... A co ohledně tvojí spolupráce s Roxy? Jak to funguje? Máš svojí vlastní edici snad všeho (smích)?
Makám na tom celkem dost (smích)... Hodně cestuju, takže si na letištích kupuju časopisy o módě, a v letadle si je projíždim a vytrhávám stránky, kde je něco zajímavýho, a na konci zimy mám takovou knihu inspirace. Potom do Roxy posílám svoje nápady na střihy a podobně, oni pak vytvořej první návrhy a já jenom řikám ano/​ne, vyměňte tohle, předělejte tamto a tak... Pak přijdou první vzorky a to znovu okomentuju, i co se týče změn materiálů atp. Takže, já určitě mám tu lehčí část práce (smích), protože jenom řikám “ne” a oni udělají zbytek. Každopádně to miluju, protože je sranda mít nějakou myšlenku, kterou ostatní naslouchaj, a na konci pak vidět ten produkt.

Jasný, to je outerwear, co ale hardware, hlavně prkno?
Prkno je hodně zajímavý. Jak víš, prkna z Mervinu jsou všechny ručně vyráběný. Já vždycky zajedu do továrny v Sequimu ve Washingtonu a mluvim s klukama o materiálech, konstrukcích, tvarech... Já tyhle lidi miluju... Oh my gosh... Jsou skvělí!
Diskutujem o tom, co by mohlo bejt pro další sezónu nejlepší. Naposledy mi vyrobili moje olympijský prkno v asi šesti prototypech, strávila jsem několik dní zkoušením, ježděním, a pak si vybrala to, na kterym se mi jezdilo nejlíp. Jsou si jistý, že jsem úplně slepá, co se týče variant. Nevim čim se konstrukčně uvnitř liší. Prostě jen vyberu A, B, C, D a na všechny podám zpětnou vazbu. Vznikne tak konečná verze.

Super. A úplně na závěr, nějakej vzkaz pro čtenáře? A hlavně čtenářky?
Užijte si zimu... bavte se... buďte opatrní... noste helmu (smích)... Já vim, že v ní vypadám jak ňouma, ale bez ní nevim nevim... (smích)

Tak moc díky za rozhovor, přeju hodně štěstí a žádný zranění v nastávající sezóně! 

Kdyby byla  Torah Bright...

Kdybys byla roční období, pak… bych byla léto!!
Kdybys byla den v týdnu, pak… bych byla neděle.
Kdybys byla lékem, pak… tím přirozeně léčivým.
Kdybys byla parfémem, pak… bych voněla jako oceánský vánek.
Kdybys byla drinkem, pak… bublinkatou vodou.
Kdybys byla ovocem, pak… jahodou.
Kdybys byla zvířetem, pak… ptákem.
Kdybys byla rostlinou, pak… kokosovníkem.
Kdybys byla věcí, pak… mouchou na stěně.
Kdybys byla filmovou postavou, pak… Batmanem.
Kdybys byla hračkou, pak… závodním autíčkem.
Kdybys byla časopisem, pak… National Geographic.
Kdybys byla zemí, pak… Austrálií.
Kdybys byla chemickým prvkem, pak… kyslíkem.
Kdybys byla kusem těla, pak… očima.
Kdybys byla hvězdou na nebi, pak… bych zářila.
Kdybys byla sport, pak… bych byla surfing.
Kdybys byla auto, pak… Porsche.
Kdybys byla živlem, pak… větrem.
Kdybys NEbyla Torah Brigh… pak bych se jmenovala Rohan Bright, kdybych byla kluk.