Canaria Surf Boat Trip + Video

V dnešní uspěchané době není na nic čas, vše se musí zvládnout představit a vysvětlit ve videu, a to nejlépe za 10s. Rozhodl jsem se jít trochu proti proudu a napsat dlouhý článek o našem surf tripu, jehož přečtení zabere 12 minut. Kdo tento čas není ochoten obětovat mám pro něj rychlé shrnutí a pak může v klidu pokračovat zpět na odklikávání insta stories.

Celý trip byl ve znamení “Surf sleep eat repeat”, Anička by asi přidala ještě “poop” a zde je velmi stručné shrnutí:

Praha - Berlín - Lanzarote - Plavba lodí - La Graciosa - Los Los Lobos (barrely) - Tenerife (3 dny autem) - Playa del Socorro - Pico de Teide - Playa de las Américas - Playa de Benijo - Berlín - Praha

Posádka surf tripu: David Petr, Nikol Bartošová, Martin Tetiva, Pavel Hanuš, Richard Ochotný, Jan Stejskal

Náklady:

• Letenka - 2 100 CZK
• Benzín Praha - Berlín - Praha - 3 000 CZK
• Cena za 1 surfbag - 110 EUR
• Taxi z letiště do přístavu - 20 EUR/​auto
• Půjčení auta pro 6 lidí na 3 dny - 136 EUR
• Cena za jídlo - lehce dražší než v CZ
• Jídlo v restauraci pro 6 lidí - 80 až 100 EUR
• Ceníková cena pronájmu lodi na týden pro 6 lidí - 42 000 CZK kalkulačka na tomto webu

Na podzim mi David připomíná plánovaný prosincový surf trip na Kanáry, a že je stále místo. Po zjištění detailů a neuvěřitelně nízké ceny se rozhoduji, že to je dobrý nápad. V práci mi schvalují volno, takže už zbývá jen dobře sehnat letenku. Z Berlína zpáteční za 2100 CZK je podle mě dobrý deal, takže je rozhodnuto. Ve skupině na messengeru již probíhá žhavá diskuze a všichni už jsou natěšeni. Vzhledem k tomu, že jsme se trochu ztratili ve slovíčkaření Rayen Airu ohledně zavazadel, se většina z nás sbalila do klasického městského batohu. To nám dalo celkem omezené možnosti, co vše si s sebou můžeme vzít. Všichni jsme se s tím ale zdárně poprali a kromě nezbytných věcí na surfing stejně nebylo skoro nic potřeba.

Sobota ráno, sraz ve vražedných 5:00 na Knížecí! Kupodivu všichni doráží více méně včas až na jednoho člena, který večer předtím hlásil, že mu není dobře. Po neúspěšné snaze ho vzbudit telefonem měníme plány a vyrážíme opačným směrem na místo, kde spáč bydlí. Bez ostychu zvoníme na jeho byt v 5:15 ráno, kde nám do interkomu velmi “mile” oznamuje jeho spolubydlící, že je v Mladé Boleslavi. Je nám jasné, že jedeme jen v 6 lidech, ale stále potřebujeme jeho board bag na 3 prkna. Proto znovu bez ostychu zvoníme na logicky trochu rozladěnou spolubydlící, která nás okamžitě posílá do míst kde slunce nesvítí a boardbag odmítá hledat. Přijmeme to jako fakt a raději už slečnu nepokoušíme.

Konečně vyrážíme směr Berlín a přemýšlíme nad novým plánem, jak zvládneme přepravit 6 prken ve 2 cestovních boardbagách a v jednom malém. I přes veškeré komplikace a nepřízeň počasí v podobě lehké sněhové kalamity dorážíme k letišti v krásném čase. Dodávku parkujeme zdarma v docházkové vzdálenosti od letiště a ještě máme čas na malou svačinu a klidné zabalení všech prken. Dostáváme také zprávu od chybějícího člena, že je na pohotovosti s vysokými horečkami.

Lehce přetížené boardbagy dopravujeme na letiště a při odbavení zkušeně přizvedáváme, aby se vešly do váhového limitu. Vše probíhá bez problémů a nás už čeká jen 5 hodinový let na Lanzarote.

Z letiště se do přístavu Puerto Calero S.A. dopravujeme pomocí 2 taxíků, jeden pro nás, druhý pro prkna, za docela rozumných 40 EUR. Poslední úkol cesty je najít naši loď v přístavu. Na první pohled to vzhledem k počtu zakotvených lodí nevypadá jednoduše, ale nakonec celkem rychle nacházíme loď Valhalla i s kapitánem Márou. První den zakončujeme nákupem na pár dní dopředu a “malou” seznamovací párty.

Katamarán, který bude na následujících 7 dní naším domovem má na délku 12,37m a šířku 7,09m. Na lodi jsou 4 dvoulůžkové kajuty, každá s vlastní koupelnou včetně sprchy s teplou vodou a záchodem. Navíc jsou k dispozici ještě 2 jednolůžkové kajuty zvané rakve, které jsou umístěné ve špičce lodi a jejich název odpovídá pocitu být v nich ubytován. Více informací o katamaránu naleznete zde.

První den vyplouváme směrem k malému ostrovu La Graciosa na severu Lanzarote. Už po první hodině plavby se u některých členů projevuje mořská nemoc a začínají padat sázky na toho, kdo to hodí ven první. Sází se hlavně na dva favority - mě a Marťase. Potupnému nahnutí se přes palubu ale statečně vzdorujeme, jelikož přicházíme na metodu ležení na zádech, díky které úspěšně s mořskou nemocí bojujeme. Po 4 hodinách, lehce mučivé plavby ve vlnách, připlouváme k spotu Orzola, který jsme měli vytipovaný jako ideální na rozpádlování a první ježdění. Na místě ale zjišťujeme, že je to jeden velký closeout, který má navíc skoro dvojnásobné rozměry než určovala předpověď. Po rychlé poradě pokračujeme v plavbě na La Graciosa, kde kotvíme v malé zátoce u Playa La Francesa. Do západu slunce máme 2 hodiny, takže rychle házíme prkna do gumového motorového člunu a necháváme se vysadit na pobřeží odkud chceme pokračovat pěšky na severní část ostrova. Na pláži potkáváme místního surfaře, který přichází ze západní části ostrova, takže od něj ihned zjišťujeme situaci. Dostáváme tip na spot 10 minut chůze s upozorněním na mělký reef, ale friendly vlny. Na doporučeném místě se nám otevírá pohled na nádhernou zátoku se dvěma reefbreaky, neuvěřitelným okolím a nápisem na skále “Locals only”. Chvíli váháme, ale vzhledem k tomu, že jsme na místě úplně sami a blíží se západ slunce, rozhodujeme se do vody jít. Jsme odměněni dokonalou privátní session při západu slunce, na kterou nikdo z nás jen tak nezapomene, a to i přestože vlny nebyly větší než po prsa.

Ráno se znovu chystáme na včerejší spot, kam přejíždíme rovnou katamaránem. Bohužel trefujeme high tide a velikost vln přes noc dost narostla. Rozhodujeme se raději pokračovat v plavbě na původně plánovaný spot Playa de Famara. Během plavby neustále sledujeme na mobilech předpověď, která ukazuje až 3 metrový swell se 17 vteřinovou periodou a tajně doufáme, že to nebude až tak velké. Bohužel je předpověď tentokrát přesná a vlny jsou opravdu velké a to tak, že se i kapitán odmítá ke břehu s lodí přiblížit. Jeho slova zněla přibližně takto: “na to vám seru, dva týdny zpátky podobné vlny trhaly balkony ve třetím patře”. Postupně míjíme spoty Playa de Famara a Ghost Town a smiřijeme se s faktem, že dnes surfing nebude. Vyplouváme směr Los Lobos, abychom k tomuto legendárnímu spotu byli následující den co nejblíže. Kotvíme v Castillo del Aguila a vyrážíme z břehu objevovat lokální spoty a také na večeři (skvělý steak house). Hned ve městě nacházíme ve skalnaté zátoce zajímavě vypadající levačku, kde byli ve vodě dva místní surfaři. Většinu času sice jen pádlují, ale i tak padá rozhodnutí, že to zítra vyzveme na sunrise session.

6:00, venku tma a chladno. Vstává nás 5, ale do tmy směr břeh pádlují jen 3, já s Honzou se vracíme do vyhřáté postele. 10:30 připlouváme na spot s katamaránem, už z dálky kluci vypadají, že toho mají dost. Dostáváme report jak velkou bídu dostali, ale že vlastně měli štěstí, protože od místňáka co s nimi byl ve vodě zjistili, že vlna funguje jen párkrát do roka. A je to tady, vyplouváme směrem k TOP spotu našeho tripu na Los Lobos.

Z dopoledního šlofíka mě probouzí hlasité jásání z paluby, jdu se podívat co se děje. Okamžitě se ke všem přidávám a vyjadřuji hlasitě obdiv k tomu, co máme před očima. Dokonalá pravačka, valící se podél obrovské skály, kde se každou chvílí objevuje nemalý barrel. Dejv a Kid se vrhají do vody jako první a míří do půlky vlny, kde chtějí na rozježdění chytat “zbytky”. Po chvilce se k nim připojujeme a na místě teprve pořádně zjišťujeme, co je ta vlna zač. Hodně rychlá pravačka lámající se o velké oblé balvany, která má pořádnou sílu. Mně zatím stačí výhled na lokály, kteří dávají neuvěřitelné jízdy s barrely a podporuji Dejva, který jako jediný z nás jezdí. S účinkujícími prášky proti bolesti žeber si nakonec vlnu dá i Honza, která je podle Dejva, jenž ji viděl z boku, jeho největší a nejrychlejší vlnou ever. Všichni pádlujeme zpět na loď si trochu odpočinout a dát si něco k jídlu, přitom rozebíráme všechny zážitky z Lobos. Před druhou session ještě Dejv pokouší štěstí s harpunou a během chvilky máme na palubě čerstvý úlovek k večeři. Na druhou session na Los Lobos jsou všichni otrlejší a už i já se pokouším rozpádlovat tuhle vlnu, v mých očích bestii. Mezitím se Dejv vrhá na lineup mezi 30 dalších surfařů, kde si úspěšně bere menší vlny mezi sety. To jsem zapomněl zmínit, line up na Lobos je dost přecpaný a celý den tam vozí nové surfaře motorový člun z Fuerteventury. Očividně je to slušný business, protože tito přivezení surfaři mají na vlně i vlastní zázemí v podobě extra katamaránu, kde po surfování v klidu čekají na odvoz zpět na FUE. Los Lobos byl extra zážitek i pro nás co jsme si žádnou vlnu nedali, jsou to další zkušenosti ve vodě a příště už to pro nás nebude taková neznámá. Za mě je důležité si udržet zdravý respekt a vždy správně vyhodnotit své možnosti (mluví ze mě osobní zkušenost při rescue vodním skůtrem).

Se západem slunce opouštíme Los Lobos a vydáváme se na 26 hodin dlouhou plavbu na Tenerife. Kapitán nám dává instrukce jaký kurz držet, co sledovat na radaru a první z nás už zasedá ke kormidlu. Během noci se pak střídáme po 2 hodinách. I přes veškerou únavu a nechuť do noci vstávat se ukazují 2 hodiny kormidlování v naprosté tmě jako úžasný zážitek. Naprostá tma, tedy nepřítomnost světelného smogu, totiž nabízí neuvěřitelný pohled na noční oblohu plnou hvězd, barevných mlhovin a mléčnou dráhu. A 2 hodiny jen sám pro sebe na malé lodi plné lidí se taky hodí.

Během dne máme pak štěstí a na pár minut se k naší plavbě připojuje párek delfínů. Večer připlouváme na Tenerife, kde kotvíme u městečka Los Cristianos. Do města jdeme na večeři, při které plánujeme jak bude náš trip dále probíhat. Původní plán byl surfing na Playa de las Américas, ale swell je příliš malý, a tak řešíme co dál. Voláme tedy do Čech o radu od prince českého surfingu, který Tenerife projel s Gipsytrip.cz. Dostáváme kontakt přímo na majitele Gipsytrip a už od něj zjišťujeme, kde to bude zítra nejlepší. Jasné instrukce nás směřují na sever ostrova na pláž Playa del Socorro (zde najdete další tipy na pláže od Gipsytrip.cz). Další problém, který musíme řešit je čas, lodí bychom tam dopluli za 5-​6 hodin a to je ztráta prakticky celého dne. Volíme proto pronájem auta, po jednoduchém propočtu ceny ho bereme až do konce pobytu s tím, že už nebudeme mít další výdaje na cestu na letiště. Velké auto na 3 dny pro 6 lidí, kam se zázrakem vešlo i 6 surfů nás stálo 136 Eur včetně pojištění (píši velké, ale upřímně to bylo mistrovství v tetrisu, abychom se tam vešli).

Po první hře tetris vyrážíme zkontrolovat Playa de las Américas, zda předpověď nelhala. Na první pohled to nevypadá sice zle, ale přeci jen raději vyrážíme na doporučený server. Jelikož spěcháme za vlnami, volíme po cestě k obědu McDonald formou drive-​in jako nejrychlejší variantu natlačení něčeho do hlavy. Proč o tom píši, protože to byla groteskní ukázka toho, co má být fast food. Zmatení Španělé pobíhající po kuchyni, co sotva tuší co mají v nabídce a jídlo dostáváme po půl hodině, a ještě k tomu špatně. Takže rychlá zastávka na junk food se protáhla skoro na hodinu a půl. Konečně jsme znovu na cestě a vychutnáváme si neuvěřitelné výhledy na okolní přírodu a Pico de Teide. Přijíždíme na sever na Playa del Socorro při mid-​tide, který podle guidu nabízí nejlepší podmínky. Zkušeně studujeme line up z místní kavárny a postupně se střídáme na záchodě jak panovníci v GOT na železném trůnu, záchod na pevnině je pro nás totiž po zkušenostech s lodním velkou vzácností. Po vykonání všech náležitostí se navlékáme do neoprenů a celkem jednoduše se dostáváme přes shorebreak na line up. Probíhá skvělá session, kde si zajezdili úplně všichni, a navíc si vychutnáváme pohled na vysoké porostlé útesy, které vypadají jak z Jurského parku. Playa del Socorro je sice beach break, ale funguje skvěle a za ty výhledy to určitě stojí. Po cestě zpět na jachtu se ještě stavujeme na vyhlídce na soutěsku Masca, doporučujeme.

Blíží se konec našeho tripu, a tak se stupňuje chuť surfovat ještě víc. Proto vstáváme ještě za tmy a vyrážíme na sunrise session na Playa de las Américas. Vlny velikostí připomínají letošní CZ/​SK mistrovství ve Francii, ale i přesto jdeme do vody, kde jsme úplně sami a dáváme si zábavnou dvouhodinovou session. Při vydatném brunchy plánujeme zbytek dne a rozhodujeme se znovu vydat za vlnami na server. Vyrážíme delší cestou přes střed ostrova, kde je národní park s nejvyšší horou Španělska Pico de Teide (3. nejvyšší sopka světa), kterou chceme vidět pěkně zblízka. Pico de Teide je vysoká 3 718m a je vidět prakticky z jakéhokoliv místa na ostrově. Nejbližší okolí sopky je jak z jiné planety a všem doporučuji ho navštívit. Při klesání ze sopky dolů do severní části ostrova dostáváme hlad a náhodně stavíme u jedné z mála restaurací, kde nebylo prázdno. Taktika najít obsazenou restauraci se vyplatila a zažíváme MASO PORNO, které se těžko popisuje. Takže jestli máte rádi maso musíme zavítat do Restaurante Bodegón Juanito!

Playa de Benijo aneb konec světa, kam dorážíme hodinu před západem slunce. Podmínky nejsou ideální, ale vlny tam jsou, takže tam prostě jdeme. Už při oblékání neoprenů vidíme na pravé straně silný proud, který po celou session funguje jako skvělý výtah na line up. Podmínky rozhodně nejsou nijak skvělé, ale i přesto si většina z nás překvapivě dobře zajezdí. Takže, když lezeme za tmy z vody, úsměvy jen záříme.

Na letišti musíme být ve 14h, takže je jasné, že dopoledne půjdeme ještě do vody. Času moc není, takže volíme nejbližší Playa de las Américas, i přes průměrnou předpověď. Sunrise session to jistí. Podmínky jsou oproti včerejšku trochu lepší a objevujeme krásně čitelnou pravačku na reefu. Ta všem neuvěřitelně sedí a jezdíme všichni jednu vlnu za druhou a za mě si dáváme nejlepší session celého tripu i přesto, že nejeden z nás skončil na reefu, kde bylo vody po kotníky. Ale všichni se shodujeme, že pro tu trochu bolesti, pár modřin a reef cutů to rozhodně stálo. Nezbývá nám než se vrátit zpět do přístavu, vše sbalit a zahrát si poslední tetris lvl 10000, tentokrát včetně všech zavazadel. Na letišti vše probíhá bez problémů a celý výlet završujeme pár lahvemi bílého vína, což nelibě nesou letušky a ostatní cestující. V Berlíně rychle kontrolujeme prkna, která naprosto bez úhony přežila a vše nakládáme do dodávky. Malá nepříjemnost nás potkala až v Letňanech, kde nám bohužel došla nafta a dobrou půl hodinku jsme si postáli v odstavném pruhu než přijela záchrana s kanystrem, podotýkám, že byly 4 hodiny ráno. Se všemi se loučíme na benzínce, odkud každý míří do svého domova.

Velké díky patří Davidovi za celou organizaci, Kidovi za perfektní řízení a celé posádce za skvělou atmosféru a zábavu.