Dylan Graves připomíná roli rasismu v surfové kultuře

Nechci mluvit za všechny, ale občas mám pocit, že na surfing nahlížíme skrze růžové brýle. Koneckonců, naše surfová subkultura je teprve v plenkách a náš kontakt s tou "opravdovou" surfovou kulturou je minimální. Člověk má pak tendenci stavět si mozaiku toho, co surfing je a není, na základě neúplných a zkreslených informací. Tuhle chybu nejspíš neděláme jen my, vnitrozemský surfaři, ale i surfaři přímořští. Přesně proto tu máme Dylana Gravese, aby ve své sérii Breaking Waves posvítil na témata, která k surfingu patří, ale jsou lehce zanedbaná. Ať už se nám to líbí nebo ne, surfing zdaleka přesahuje stereotyp modrookého blonďáka s perfektním opálením, nabitého kundalini čakrou po dvou hodinách jógy a snídaňovou acai miskou, který srší pozitivní vibes a zdravý životní styl na všechny strany. Surfing, tak jako jakákoliv jiná kultura či subkultura, má i odvrácenou stranu. Tak jako každá společnost, čelí surfová komunita mnoha sociálním dilematům a my, jako členové téhle subkultury, máme povinnost se v nich vzdělávat a chovat se ke členům naší komunity (a všem ostatním) jak jejlépe umíme. Dylan Graves nám rozšiřuje obzory a nabízí návody, jak můžeme jako surfová komunita růst a stát se ještě více inkluzivní a přátelskou.  

Kdybych si mohl vybrat jen dvě věci, které si vezmu na opuštěný ostrov... vzal bych si opalovací krém s faktorem 50 a Dylana Gravese. Dylan je naprostý klenot. O jeho fantastické sérii Weird Waves, ve které sbírá příběhy a mapuje komunity vzniknuvší okolo podivuhodných vln a míst,  jsme si už zanotovali. Jeho nejnovějším počinem je série Breaking Waves, ve které pod taktovkou značky Vans mluví o tématech, která by v surfingu měla zaznít, ale často nezazní. Surfová subkultura, jako součást většího celku naší společnosti, čelí celé řadě sociálních dilemat. Dylan se do těchto poněkud nepříjemných, kontroverzních témat vrhá hlavou napřed a otvírá prostor pro dialog. V první epizodě se Dylan zabývá LGBTQ+ surf komunitou. 

První episoda poukazuje na fakt, že surfing by mohl ba dokonce měl být, více inkluzivní. Vykreslení surfaře/surfařky v masových médiích je binární- buď boarshorts nebo bikiny. Surfing nadále zůstává, navzdory velkému progresu, sportem pro muže. Surfing nadále zůstává heteronormativní. Přesto, že pláž by mohla být místem, kde předsudky mizí a každý si užívá energii, kterou oceán vyzařuje, na line-upu se stále málokdo cítí přijat a v bezpečí. Dylan přináší svědectví mnoha Kalifornských queer surfařů o tom, jaké bariéry musí překonávat, aby si mohli užít sport, který milují. Skrze organizaci Queer Surf a její zakladatelku, bývalou pro surfařku Kyla Langen, se Dylan dostává k dialogům a prozřením o nepříjemných pravdách, které k surfingu patří. 

Epizoda 1 zde:

Epizoda druhá mluví o rasismu. To, že surfing má historii rasismu (tak jako mnoho jiných sportů) nejspíš nikoho nepřekvapí. To, co překvapilo Dylana je fakt, že rasismu v surfingu přetrvává i v roce 2021. Rasismus a surfing je téma, které se moc často neprobírá. Když se ale podíváme na největší globální ohniska surfingu a surfového talentu, uvídíme místa jako západní pobřeží USA, Florida, Havajské ostrovy, Austrálie, Jihoafrická Republika. Tyto místa mají buď koloniální minulost a nebo minulost rasismu a segregace. Není se tedy čemu divit, že rasismus v mainstreamové kultuře se občas propíše do surfingu. Epizoda sleduje happening v San Clemente, organizovaný místní organizací Black Sand. Právě jeden ze zakladatelů této organizace Brick Howze, hudební producent, zažil na line-upu nenávistné  rasistické projevy. Společně s organizací Color The Water urgují surfovou komunitu k transformaci v ještě více inkluzivní. 

Na obranu surfové komunity, rasismu jako takový nemá v surfingu velké zastoupení. Je to dáno i tím, že surfing dala světu barevná etnika v Polynézii, Peru a na západním pobřeží Afriky. Největší OG a praotec moderního surfingu je Duke Kahanamoku, muž tmavé pleti a rodilý havajan. Spoustu dalších velkých jmen jako Eddie Aikau, Gerry Lopez, Sunny Garcia a mnozí další, jsou lidé smíšeného původu nebo tmavé pleti. Surfing ale nadála zůstává dominantně pro bílé. Rasově nevyvážený. To je tedy termín, který surfing popisuje mnohem lépe. Surfařů a surfařek tmavé pleti je pořád málo. Nemají vzory, nemají zastoupení v mainstreamových surfových médiiích a v rosteru elitních závodníků a závodnic jich nadále zůstává pomálu. Proč tomu tak je, to je téma na jindy. Problém, kterým se Dylan v epizodě zabývá, je přetrvávající nevraživost vůči surfařům tmavé pleti na některých line-upech. Dylan připomíná, že je potřeba na toto téma vést dialog.

Do rasové nevyváženosti hodili vidle koncem devadesátých let Brazilci, když ukončili dominanci Australanů a Američanů na světové tour WSL. Brazilian storm je souhrný název jak pro skupiny ripperů z jihoamerického kontinetu, tak pro jejich současnou dominanci. Už od roku 2014, kdy Medina začal vyhrávat CT eventy, se na hlavu Brazilské surfové populace řine masa negativních komentářů. Nikdo o tom neví víc, než mistr světa z roku 2015 Adriano de Souza, který Brazilian storm "odstartoval". Dylan s ním vede na tohle téma velmi zajímavý dialog. Dále v epizodě vystupuje naprostá legenda akčních sportů Salema Masekela. Nebýt rasistou nestačí, je potřeba být anti-rasistou. To je poselství, které bychom si z epizody měli odnést. Je potřeba aktivně hledat chyby v našem vlastním chování, a reagovat na nesprávné chování ostatních. Pokud se na line-upu děje něco, co není správné, ozvěte se. "If you see something, say something!" 

Užijte si obě epizody a mějte oči na stopkách. Dylan rozhodně nekončí a je připraven rozšiřovat nám obzory v dalších epizodách Breaking Waves!

Epizoda 2 zde: