Roots on Bali

Náš první článek je na světě! A pro téma jsem nemusel chodit daleko...zrovna jsem se vrátil z advanced kempu, kterej se konal na Bali. Kuba Michna nám o kempu pro pokročilý říkal už v zimě, ale to mi jen proletělo hlavou a ani jsem o tom neuvažoval. Bali mě vlastně nikdy moc nelákalo. Asi kvůli tomu, že jsem zaslechl několik negativních recenzí, a taky jsem se bál přeplněnejch spotů.

 V létě jsme s Andou (nemá ráda, když se jí takhle říká) pracovali na Španělskym surfhousu, kde jsme se nedostali do vody tak často, jak bychom si představovali. Hlavně kvůli nesmyslný kombinaci instruktora a uklízeče v jednom. Každopádně za náma přijel kamarád Kuba Sikora (Mladej - @sic_ky), kterej nám nadšeně sdělil, že jede na Bali Bio Villas na Advanced surf camp. V celkový frustraci z nedostatku serfování jsem koupil letenky a napsal Smíčovi, jestli mají místo. Místo bylo, a tak jsme si uvědomili, že za měsíc jedeme na Bali. 

V Česku jsme se zdrželi jen pár dní. Anda se musela aspoň na týden ukázat ve škole, aby počítali s tim, že letos chce vážně maturovat. Já musel jít na zápis na druhou vysokou školu, protože ta první začínala v termínu, kdy bych byl na Bali. To mi vlastně pomohlo se po 4 měsících konečně rozhodnout, na jakou školu půjdu. Klasicky pár hodin před odletem jsem naházel pár věcí do kufru a pečlivě obalil prkno v bublinkový folii, aby dorazilo na místo v použitelnym stavu. Let byl dlouhej, ale lítaní mám rád. A s Emirates je to vždycky super, ne že bych chtěl dělat reklamu, ale kdyby mě měli chuť sponzorovat, nezlobil bych se…

Když jsme přiletěli a náš řidič konečně našel místo, kde nás měl vysadit, přivítaly nás nejmilejší holky Kristýna a Renée (Pepiny). Ubytovaly nás v parádnim pokoji s celym patrem jenom pro nás. Byl to velkej nezvyk, protože většinou bydlíme v autě, stanu nebo namačkaný v pokojíku s dalšíma třema serfařema. Tady zase musim zdůraznit, že tohle neni sponzorovanej článek, i když to od teď bude vypadat dost podezřele. Naštěstí jsme na Bali přijeli už několik dní před začátkem kempu, a tak jsme měli čas vstřebat jetlag, trochu se zorientovat a vrhnout se na první výzvu - naučit se jezdit na skútru. Ano i to může bejt pro někoho problém, třeba když dvakrát během jednoho dne při otáčení spadneš a nemůžeš se zvednout nebo z ničeho nic sjedeš ze silnice a nabereš si část keře s sebou na památku (to byla Andy specialita).

Prvních pár dní jsme hlavně odpočívali. Serfovaní nám moc nešlo, byl úspěch si dát jednu nebo dvě dobrý vlny za session. Hlavní činností tak zůstávalo objevovaní okolí, a místních warungů (pouliční jídelny). S tím vším nám obětavě pomáhala Kristýna, která se nám věnovala dnem i nocí, a díky ní jsme se rychle začali cejtit jako doma. Ještě než začal kemp, tak jsme se vydali do Canggu (asi nejznámější turistická oblast), kde jsme celej den jenom jedli a skejtovali.

Další večer měl začít náš kemp. Ráno jsme se vydali na Balangan a znovu prožívali neproduktivní session. Jen do doby, než se objevil náš kouč Kuba Michna, kterej hned po přistání utíkal k oceánu. Díky jeho podpoře a hecovaní dokonce i Anda začala konečně chytat vlny.

Deus v Canggu jsme nemohli vynechat

Při zahájení kempu nám holky, Kuba a Smíča přiblížili, na co se můžeme těšit a dali nám nepostradatelný pomůcky pro přežití na Bali: nejpohodlnější boty od TomsBagus Hobling kšiltovky. Večer jsme se seznámili s naším guidem Yohanem Doha a rovnou se domluvili na první lekci. Rozhodl se nás vzít na Serangan, kterej bejval hodně crowded, ale místní developer začal s výstavbou rezortu přímo před timhle spotem, a tak uzavřel jedinou příjezdovou cestu. Proto nás Yohan vzal do přístavu, kde na nás čekala lodička. Naší partu doplnili serfaři z Izraele, který se postarali o dobrou náladu ve vodě i na souši.

Už z dálky bylo vidět, že nás čeká životní session. Čistá A frame vlna s ostrym rádiusem, ale příjemnym dropem. Prostě ideální podmínky... Serfovali jsme přes tři hodiny a nemohli jsme přestat, protože co víc si přát, než pár kamarádů a skvělej instruktor, kterej ti přesně řekne, kde máš bejt a jakou vlnu si vybrat. 

Druhá lekce probíhala podobně. Připojil se k nám Kuba Podivínský, (ano třetí Kuba), kterej nám pořídil skvělý záběry z dronu. Tentokrát naše lodička vyrazila na Yohanův secret spot. Tam nás čekala levačka, která se po rychlym dropu odvalovala několik desítek metrů do channelu, kterej nás pak vytahoval zpátky na line-​up. Ve vodě jsme byli ještě dýl než při první session, protože spolu s low-​tidem se vlna zrychlovala a s přibývající sílou swellu se vlna zvětšovala a prodlužovala.
Dokonce jsme měli možnost se zúčastnit i jedné z největších ceremonií v Ungasanu
Mladej a neklidnej...noste helmy!

V dalších dnech se swell zmenšoval, ale kemp byl v plnym proudu, a proto jsme se s Yohanem vydali znovu na Balangan, jeho home spot. Tentokrát nám ale Yohan podrobně popsal, jak to tam funguje a dokonce zdůraznil, že zná každou skulinu a prohlubeň na dně, protože se tam celej život chodil potápět. Díky jeho radám jsme si všichni skvěle zajezdili, i když tam bylo mraky lidí.

Čtvrtá a předposlední lekce málem skončila dřív, než začala. Brzo ráno jsme se vydali na Pandawu, kde měly bejt super podmínky, ale tomu tak bohužel nebylo. Dohadovalo se, vymejšlelo se a už to málem vypadalo, že to vyzevlíme. To se ale naštěstí neuskutečnilo, protože nás motivoval jeden zásadní fakt a to ten, že jsme s sebou měli podvodního fotografa!

Všechno opět zachránil  Yohan, kterej sice přijel pozdě, ale po krátký poradě zavelel a my se vydali na druhou stranu ostrova na spot Mushrooms. Konečně krásná chest high pravačka, která se sem tam barelila (né že by někdo z nás měl skills toho využít) a já jsem si konečně zajezdil i na frontside. Díky hodně talentovanýmu fotografovi, kterej se nebál stát po kolena ve vodě na ostrym reefu, zatímco na něj padaly všechny vlny, máme z týhle session úžasný fotky na památku. Takže určitě koukni na jeho vymazlenej Instagram.

Další den byla naplánovaná session na Uluwatu. Tam jsem bohužel nedorazil, protože jsem si doma užíval se svalovou horečkou. Ostatní si ale pohodově zajezdili na menších vlnách s krásnym výhledem na zdejší útesy. Následoval day off a s nim další výlet do Canggu, kde jsme nedělali nic jinýho, než skejtovali, jedli a zase skejtovali.

Můj poslední den byl zároveň nejlepším i nejhorším dnem na Bali. Začali jsme jako obvykle vstávačkou v 5:30. Potom dlouhá cesta na druhou stranu Bukitu na spot Sri Lanka, kde sice byl krásnej východ slunce, ale žádný vlny. Uskutečnila se rychlá porada a následnej přesun na Green Bowl, Kde podmínky nebyly úplně ideální, a proto jsme se domluvili na další přesun a to na náš oblíbenej Balangan.

Ach, ty rána na Bio Villas!

Po surfu jsme prohodili desky za surfskaty a šli trénovat na beton

Taková klasická večere od Pepin

Tenhle plán bohužel zase nevyšel a my jsme místo na Balangan jeli zpět na východní stranu Bukitu a to do australské nemocnice. Když Anda pokračovala v trendu sebepoškozovaní a tentokrát poslala svůj skútru do příkopu cestou z Green Bowlu. Díky rychlý pomoci Kuby, kterej si po vyslechnutí hysterickýho telefonátu musel myslet, že na místě oba umíráme, jsme zvládli cestu do nemocnice. Po rentgenu jsme si mohli oddychnou, že Andy noha, která už byla čtyřikrát operovaná, je tentokrát jen pohmožděná a sedřená.

Jakmile jsme se vrátili na vilu, s Mladym a Kubou jsme rozhodli, že si ještě půjdeme zajezdit na Balangan. Novej swell už přišel a vlny měly bejt dost velký. Byla asi hodina a půl před low-​tidem, ale už v tu dobu byl celej Balangan odlitej a vlna se lámala do hloubky asi padesáti čísel vody.

Mladej hned po tom, co dojel svojí první vlnu, skončil úplně na suchu. Tím si zavinil to, že další vlny ho hezky potahaly po ostrym reefu. Naštěstí mu pomohl kamarád z Izraele a Mladej tak vycházel z vody s poškrábanejma nohama a s prknem, kterýmu najednou chyběl nose. Já a Kuba jsme zůstali až do sunsetu. Za mě to byla nejlepší session, co jsem tam zažil a ještě lepší rozloučení s Bali.

Nikdy nezapomenu na ten pohled, jak Kuba chytá setovou vlnu, proti který jsem pádloval. Při dropování chvilku plachtí, než se mu zakousnou finy do stěny vlny a pak už jenom sleduju, jak společně mizej v dálce. Potom jsme si pozice vyměnili a pro mě si taky přišla. Musim se přiznat, že v tu chvíli jsem si připadal, že tu vlnu dropuju jako Mason Ho, ale natočený to samozřejmě nemám, takže se pravdu už nikdy nedozvíme…

Dream parta z Bali Bio Villas, díky!
O týhle session se nám bude ještě dlouho zdát.
Mladej válí na surfskatu v Canggu.

Z vody jsem se snažil dostat co nejrychleji, protože jsem nechtěl dopadnout jako Mladej. Ještě jsem se stihl pokochat nádhernym sunsetem a u toho přemejšlet, jak se na Bali zase co nejdřív vrátit.

Timhle vyprávěnim jsem chtěl poděkovat všem, díky kterým jsme zažili nezapomenutelný prázdniny a to nejen skrz serfování. Díky, že jsme se na Bali Bio Villas cejtili jako doma, obklopený skvělejma, pozitivníma a neustále usměvavejma lidma. Díky za propracovanej program plnej protahování, posilování, trénování na surfskatech a všemožnýho sebezdokonalování. Bylo úžasný bejt součástí místní ceremonie a prozkoumat Balijskou kulturu.

Obrovský díky, že jste s náma měli trpělivost, máme vás rádi!

Sleduj nás na instagramu:

napsal

Roots on the road
Další články autora

fotil

Jakub Michna
Další články autora

fotil

Bali Bio Villas
Další články autora

fotil

@pbdrone
Další články autora

Další zajímavé články

Rozhovor: Martin Smékal nejen o vzniku dokumentu Between Fjords

Filmy se surfovou tématikou české výroby (kupodivu) nevznikají zrovna často. A když vznikají, tak u toho je téměř vždy Martin Smékal. Po dvou úspěšných dokumentech Choose Your Wave a No Wave Back přichází jeho další, v pořadí už třetí počin. Tentokrát se díky dokumentu Between Fjords podíváme na drsný Island a trailer i fotky od Petra Hricka napovídají, že opět půjde o audiovizuální zážitek, který si jednoduše nesmíte nechat ujít. Premiéra se rychle blíží, a proto jsme pána režiséra vyzpovídali a otázkami vůbec nešetřili.

Vyprávění o King of Surf 2020 na Nákle

Náklo je štěrkovna s rozlohou kolem 100 hektarů nedaleko obce Náklo pár kilometrů na severozápad od Olomouce. Na kraji jezera obří rypadlo denně vytěží tisíce tun štěrku, roztřídí a naloží na remorkér. Ten ho odveze na druhou stranu jezera, kde si ho vezmou na starost další bagry a náklaďáky. To všechno se ale děje na opačném břehu. Jižní cíp jezera už patří wakesurfingu. Na břehu tady poslední rok během několika měsíců vyrostlo komplet zázemí v původně lodních kontejnerech - bar s kuchyní a terasou, záchody i sprchy. Tady se poslední víkend v srpnu pojede další ročník závodu King of Surf.

Blíží se několikadenní Roxy Training Camp v Praze

Parta ROXYmovement si připravila další akci, a tentokráte vícedenní. Původně se podobný program měl konat v červnu ve Francii během Roxy Czech & Slovak Surf Championship, protože se ale akce nekonala, vymyslely organizátorky podobný program v Praze. Ten je nabitý surf yogou, surf fitness, tréninky plavání a mnohým dalším!