Rozhovor s Adamem Žáčkem nejen o charitativním The Wave Projectu

Zdravím tě Adame.

Ahoj! (smích)

To mi chybělo od našeho setkání v Lastres. Sice přes psaný rozhovor to nepřináší ten feeling, ale až odhalíš odkud pocházíš, čtenáři si zpětně tvůj pozdrav: „Ahoj!“, představí lépe  :)

Jak už z mojeho vyjádřování může někdo poznat, pocházím z Valašska, z malého městečka Brumov - Bylnice. 

Takže správně je to odkuď jsi? :)

Já bych řekl “z kama” (smích)

Přiznám se, že jsem byl zvědavý na tvou domovinu, malé městečko na Valašsku a zjistil jsem, že má asi 5500 obyvatel a z fotek působí malebně, obklopeno luky a háji.

Ses hodně připravil vidím. Jak říkáš, prostě klasická dědina uprostřed kopců (i když ne počtem obyvatel, tak určitě životem). Přesně tento kontrast kopce, lesy, řeky vs. pláže a oceán mě strašně baví a kůli tomu se tak rád k nám furt vracím.

O to víc mě zajímá, jak se kluk z Valašska zamiloval do surfingu tak, že vyměnil „valašku“ za surf a život u oceánu :)

K surfingu mě to táhlo delší dobu, protože vodu miluji a stejně tak rád mám snowboarding, takže to tak nějak dávalo smysl. Na svůj první surfový camp jsem se dostal díky partičce z Prahy, kterou jsem poznal na Zájově snowboard campu v Rejdicích. Slovo dalo slovo a v létě 2013 mě přizvali na jejich surftrip do Portugalska. Surfing, oceán a vlny mě hned od prvního dne pohltiliy (i doslova :D) a to až natolik, že se mi v hlavě začala rodit myšlenka seknout s prací v ČR a odstěhovat se někde k oceánu. 

Jak na to reagovalo tvé okolí? Neumím si představit, jak velké povědomí o surfingu bylo u tvých kamarádů a známých z městečka, kde jsi vyrostl.

No povědomí bylo nulové myslím si (smích). Proto pro mě bylo takový problém dokopat se k tomu dřív, nájít k sobě někoho na nějaký surfový trip. No a když jsem se pak rozhodl k oceánu odstěhovat, rodiče do poslední chvíle mysleli, že jen blafuju. No a kámoši? Ti to brali částečně, že jsem magor a částečně s obdivem, že tak sbalím to málo co mám a zkusím úplně jiný styl života.

Takže už po prvním surftripu jsi spřádal myšlenky, že oceán je to, kde chceš dále prožívat dny svého života? Kolik ti bylo let v tu dobu?

No, dalo by se říct, že ano. Už poslední půlrok před tím Portugalskem mě to táhlo zase někam ven (v minulosti jsem párkrát v Anglii nějaké brigády zkusil). Portugalsko mě v tom utvrdilo a přisadilo jednu podmínku, musí to byt u oceánu. No a bylo mi 23, když jsem se tak rozhodoval. 

Asi zde můžu prozradit, že tvým působištěm u oceánu se stala na delší dobu Anglie. Proč jsi ze všech možných míst a lokalit zvolil právě Anglii? 

Toto místo se mi nabídlo úplně náhodou, když bratránek postl fotku se surfem někde z Anglie. Když přijel na otočku do ČR, proběhl lehký výslech na téma, jak to tam chodí, jestli se dá sehnat práce mimo sezónu, bydlení, atd. Rozhodl jsem se, že město Newquay v Anglii bude moje další destinace. Doklepal jsem ještě devět měsíců v Česku, mezi ně vložil ještě jeden surfcamp u Ruie v Portugalsku a v srpnu odletěl do Newquay - mekky britského surfingu. Už za tři dny po příjezdu jsme nastupovali do nové práce - továrny na místní sýry. Z první výplaty jsem si koupil první secondhand neopren a své první vlastní prkno (klasickej 7,2 minimal). 

Jaké byly začátky v Newquay?

Začátky v Anglii docela punk :D První den jsme přijeli bez ubytka (přibral jsem ještě kámoša a kámošku), jelikož co mělo být domluvené, tak nějak padlo. Naštěstí bratránek nás nechal noc u sebe na zemi. No a od druhého dne jsme na čtyři týdny sehnali nejlevnější ubytko z celého Newquay :D Byl to sharehouse a brzo jsme zjistili proč bylo tak levné. Strašný bordel, landlord dealer atd. A pak klasika zařídit účet v bance, později se sehnal pronájem, ve třech za ok peníz, sháněly se postele, nábytek a celkově zařízení bytu, protože byl nově po rekonstrukci. No a asi až po měsíci jsem se dostal poprvé do vody na pošťaném pěňáku.

Takže čas plynul, ty ses zlepšoval v surfingu, až přišel dle mého názoru zlom a ty ses vydal cestou, za kterou sis u mě získal velký respekt. Popiš nám, jak pokračovala tvá cesta.

V roce 2016 jsem se doslechl o surfové terapii pro děti, která probíhá pod záštitou charity - The Wave Project. Celé to vzniklo v roce 2010 jako celosvětově první surfová terapie financovaná vládním zdravotnictvím. Bylo to poprvé ve Velké Británii, co byl surfing použitý jako forma léčby různých duševních onemocnění. Od ledna 2011, po úspěšném prvním roce, pokračovali dále jako nezisková organizace závislá z příspěvků. Zvědavost mi nedala a přihlásil jsem se na trénink pro nové dobrovolníky. V této době byla primárním programem terapie pro děti s různou formou hendikepu, ať už fyzického či psychického. Měli jsme klienty převážně s autismem, kompletně ochrnuté, s různými typy úzkosti nebo jen s problémy v rodině, které měly neblahý vliv na jejich psychiku, ADHD, downův syndrom, atd. Dneska už vznikly další programy jako je beach school, což je škola na pláži pro děti, které mají problém se soustředit ve škole, kde je každý den zahrnuta i ”lekce surfingu”.  

To je neuvěřitelné. Jak to vlastně celé probíhá? Na co jsou ti dobrovolníci?

“Lekci” vedou vždy dva ISA instruktoři s plnou kvalifikací plážového záchranáře. Ti mají k ruce dobrovolníky, kteří jim pomáhají s dětmi. V ideálním případě má každé dítě svého dobrovolníka. Ten mu pomáhá se vším co je třeba po příjezdu na pláž, to znamená oblečení neoprenu, zábava než bude celá skupina “ready”, pomoc s odnešením prkna na pláž, stabilizace surfu než si na něj lehne, chycení vlny, atd… Prací instruktora je v první řadě vysvětlení bezpečnostních signálů, krátká rozcvička formou her a jednoduchá ukázka “take off-u”. O to jakým způsobem vlnu děti odjedou vůbec nejde (jestli vleže, vsedě nebo v perfektním postoji). Primární je dobrá atmosféra, a aby si to děti maximálně užily. Občas, když jsou velké nebo naopak žádné vlny, je nutné improvizovat (bodyboardy, hry na pláži a ve vodě, atd...)

Je to obdivuhodné, viděl jsem podobnou surfovou terapii na Tenerife a musím přiznat, že když jsem instruktory sledoval, viděl jsem, že to dokáže být náročné. Vše však bylo zaplaceno zlatem v podobě nadšením hendikepovaných. Co tebe na té práci dobrovolníka surfového instruktora nejvíce naplňovalo?

Vydržel jsem to dlouho a nikdy si žádnou „session“ nenechám ujít :) No vlastně jsi odpověděl za mě. I když to občas umělo být i náročné, tak ta pozitivní energie, upřímná dětská radost z každého maličkého úspěchu, vidět dítě, které na první lekci sotva vleze do vody po kotníky a na čtvrté jede vlnu v 2m hloubce ve stoje. To jsou momenty, které musíš zažít, a kvůli kterým se tam vracíš znovu a znovu. A pro mě osobně, o tomhle je surfing.

Kdyby ses otočil zpět, co ti to dalo a kam tě to posunulo?

No celý Wave Project pro mě vlastně byl ten pomyslný kopanec, abych si udělal „ISA Level 1 Surf Coach“ kvalifikaci. Po úžasných osmi měsících s Wave Projectem, kdy jsem byl  UK Pro Surf Association nominován do Top 3 Volunteer of the Year (dobrovolník roku), jsem já a dva další přijali v lednu 2017 nabídku udělat si zkoušky na ISA instruktora a lifeguarda pod záštitou Wave Projectu. Každoročně totiž řeší problémy, kde v sezóně sehnat lifeguardy a licencované instruktory, protože všichni učí pod školama klasické lekce. No a tak jsem začal o víkendech vést lekce pro Wave Project a přes týden jsem učil pod Big Green Surf school.

Jak už jsem zmínil a budu se opakovat ještě jednou. Myslím, že za vše si zasloužíš velký respekt. My se potkali ve Španělsku v Lastres, kde jsi byl jako instruktor na WildHouse. Co tě vedlo opustit Anglii a strávit čas na dalším krásném místě v Lastres?

Lastres a WildHouse, já bych to nazval opět obrovskou náhodou. Matěj (Matěj Novák - pozn. red.) si v době, když jsem ho ještě neznal, dělal v Newquay zkoušky na instruktora a sháněl na týden ubytko. Ke mně se jeho prosba dostala přes společnou kamarádku, která si vzpomněla, že tam žiju. Mezitím on už sehnal někoho jiného, ale zostali sme na fb v kontaktu, to byl asi rok 2015. V roce 2017 jsem si od něj i od Pítra Skály zjišťoval, jak probíhají ty zkoušky, nějaké tipy, atd... Byli jsme v kontaktu, a tak nějak jsme se sledovali, co ten druhý dělá. No a když jsem a v roce 2019 podruhé vracal do Evropy z Nového Zélandu, tak mě oslovil, že jestli se můžeme setkat na jeho brněnské premiéře No Wave Back. Už tak mě ten film lákal, takže jsem dojel. No a tam jsme se konečně poprvé potkali osobně a nabídl mně jestli nechci letní sezónu místo Anglie strávit ve Španělsku. Člověk by si řekl, že vyměnit Anglii za slunné Španělsko je jednoduchá volba. Ale Newquay je srdcovka a na Wave Project jsem se po Novém Zélandu velmi těšil. Nakonec zvítězila chuť nové výzvy a poznání česko-slovenské surfové scény, jací jsme vlastně Češi a Slováci surfaři, jak to berem. A jsem za to rád, určitě i pomohlo, že s Matějem a Terkou máme stejnou filozofii při výuce surfingu a jak to celé bereme. Každopádně to bylo super a jsem rád, že jsem poznal tolik nových skvělých lidi a nadšených surfařů včetně tebe. 

Ó děkuji Adame. I já jsem rád, že jsem se s tebou mohl setkat, strávit čas v oceánu při surfování a dostat cenné rady na line-upu od tak skvělého instruktora :)

Taky děkuju za příjemné zavzpomínání skrz tvé otázky na mé začátky a těším se brzy na viděnou a když ne v oceánu, tak snad konečně zavítám na českou umělou vlnu. 

Snad vás tento příběh nadchnul a potěšil jako mě, když mi jej Adam poprvé vyprávěl. Pokud se na Adama chcete podívat či využít jako instruktora, tak ho na instagramu i facebooku naleznete pod @czechsurfcoach. 

Těší mě, že surfing má mnoho podob temných v podobě radikálního lokalismu, ale hlavně světlých v podobě pomoci či terapií a přinášení krásy tohoto sportu všem, kdo o něj mají zájem. Pokud máte ve svém okolí kamaráda či kamarádku se zajímavým příběhem, budeme rádi, když se ozvete a sdělíte svůj příběh.