Australská zima Janíka Hůrky

Vyloupl jsem se totiž začátkem června ve vesničce Jindabyne ve statě Nový Jižní Wales (NSW), která leží pod nejvyšším pohořím Austrálie Snowy Mountains. Zde se rozlehá několik zimních resortů jako Perisher, Charlotte Pass a "moje" Thredbo.

Musim říct, že mě australská zima příjemně překvapila. Resort bych velikostí přirovnal ke Špindlu a Peci dohromady, nejvyšší bod cca 2000mnm, dvou-, troj- a čtyřsedačky (celkem 8) a 5 kotev. Celej hřeben je bez stromů, jen pláně, zvláštní balvany a skály. Celou sezónu je hořejšek zavátej sněhem, hodně tu fouká, takže tu sníh vytváří spoustu windlipů a jiných možností pro radovánky.

Spodní část resortu, kde se nachází i vesnice Thredbo, je samá buš, prales a zeleň. Když je hodně sněhu, dá se tim jezdit, zasněžený křoví vytváří pillowliny a pár průseků a mýtin vás dostane až dolů. Letos se dalo jezdit celej červenec úplně všude a byl to neuvěřitelnej zážitek. Pak se oteplilo a ubylo srážek, sníh zůstal jen ve střední a horní části, takže nastoupila síla umělýho sněhu.

Teď jeden fakt, kterej tu hraje velkou roli. Australani maj hrozně škváry. Australská ekonomika je na tom díky nerostnému bohatství hodně dobře. Resort napetří mezi nejlevnější, za sezónku jsem vystřelil 1350 australských dolarů (25 000 korun) a to byla bolest. Na druhou stranu pro obyčejnýho Australana je to tejdenní plat...

Co dělá Thredbo tak super místem? Asi to bude vysoká úroveň rolbování plus levnej diesel a 300 děl. Nedělám si srandu, 300 sprch je rozeseto po 40 metrech úplně všude od půlky dolu, kde je to třeba. V noci celá hora řve z oblaků prachu. Ráno na vás čeká několik peckové vypiplanejch snowparků. Australani milujou parky a jiby, není to freeridovej národ, což se není čemu divit, ale zázemí, tradice a skillz v parcích tu rozhodně nechybí. Thredbo je líhní a domácím resortem několika world pros jako jsou Ryan Tiene nebo Pete Long. Je tu početná snowboardová scéna, všechny styly riderů od punkáčů v legínách po T9 monstery.

Hlavni shaper, legenda Charles Backinsale nadesignoval tři hlavní parky, které měnily během sezóny setup. Minipark plnej všemožnejch boxů, dancefloory, čtyři malý skoky a malej step up jump. Vlastní kotva a dobře krytý místo zaručovaly ježdění za každý viditelnosti a počasí. Další intermediate park se mi líbil rozložením. Všechno za sebou, jedna lina, která dostala na tuhle sezonu zbrusu nový raily. Krásný trubky různejch průměrů od 40cm po 10cm, stairset, down C-​rail, S-​rail, A-​frame... a dalších celkem 9 překážek včetně tří skoků v jedný lajně.

Můj nejoblíbenější park stál v horní části podél kotvy Antons Tbar. Lina překážek většinou čistě sněhových a decentnějších rozměrů. Skok 10m - skok 12m - corner výška 5m dýlka 10m - cannon box nebo down rail - skok 17m - A frame - skok 20m. Když svítilo slunce a nefoukalo, tak tohle bylo numero uno místo. Pak bylo po resortu rozeseto několik staveb jako dvě boardcrossový dráhy, airbag jump nebo stash jib line s backcountry skokem. Prostě resort se vším všudy.

Během sezóny se konalo pár akcí, já se zúčastnil dvou - jib contestu a slopestylu. Na jibech jsem neměl šanci na umístění jednak páč to moc nedávám (hlavně na switch) a taky hlavně páč jsem si připadal jak někde v robolandu, samá technika, styl je druhotina. Ale legrace... Slopestyle byl 50 procent železo a 50 skoky, povedla se mi bs 270 na down rail, která mě dostala na 6.místo. Mohlo být lépe, ale zase asi chyběl switch trick...

Ke konci sezóny během 14 dní hrnutí sněhu vznikl v horní části obrovskej kicker. Asi největší věc, co jsem kdy viděl na vlastní oči. Plošina 35m s 9 metrů vysokým odrazem obracela žaludek naruby. Samozřejmě to byl privátní skok pro pár lyžníků, skisession trvala dvě hodiny a doublecork 1260 vyhrál 10 000 doláčů. Celkem hezká podívaná. Vedle tohohle stál takovej public prcek s plošinou 20, ale příjemnej skok. Z druhý strany byl sněhovej wallride, kterej mě dost bavil. Celkově musim říct, že místní shapeři a rolbaři jsou zkušený mistři svýho oboru, všichni mají zkušenosti z americkejch a kanadskejch parků. Australani dobře platí a strávit tu sezonu jako parkstaff je určitě příjemná povinnost.

Nejvíc mě v Austrálii překvapil freeriding. Bylo tak deset dní v sezóně, kdy jsem si řikal, že tohle je fakt nejlepší ježdění. Prostě když napadl půlmetr, tak druhej den to byl ten nejrozmanitější terén pro ježdění a důvod lítat na NZ je tentam...

Spřátelil jsem se se spoustou lidí a hrozně si cenim toho pohodovýho času s nima na kopci. Spousta backcountry sessions na sněžnicích (to jsem fakt nečekal), stavění skoků v úžasnym prostředí, filmování a focení, to všechno jsem sdílel s perfektni crew, bez níž by to nebylo možný takze big thanx to them.

Když uz jsem u toho děkování, tak za umožnění tohohle tripu děkuju hlavne mojí přítelkyni Rose a její rodině, bez který by se mi tenhle úžasnej kout světa neukázal, dále děkuju mé rodině a kámošům a za super věci jako POW gloves, Dragon goggles, Westbeach outerwear, Nidecker boots and binding a Yes. Snowboards děkuju firme Snowbitch, takže zdravim všechny do Plzně na krámy i na sklad. Díky moc lidi.

PS: Teď si užívám už měsíc léta na východním pobřeží Austrálie, surfuju a chci se trochu opálit, jsem bílej jak z grotesky. A v říjnu rovnou do BC, takže přeji hezkou zimu doma v Čechách kamarádi, ať kydá! Peace Janík.