Klára Suchanová by Karel Jadrníček

One Shot je rubrika, ve které se nejen můžete pokochat krásnou fotkou, ale přečíst si o tom, jak se fotila, a v neposlední řadě si stáhnout wallpapery právě s tímto snímkem. Následující fotku vytvořil Karel "Karlos" Jadrníček se svojí přítelkyní Klárkou Suchanovou. A jelikož jsou oba dost výřeční, přenecháme už slovo jim...

Klárka:

Dámy a pánové, velectění čtenáři kultovního magazínu Freeride.cz, ráda bych vám představila fotku, která vznikla posledního dne roku 2010. Slavili jsme Silvestra se zlínskou partou na horské chatě v Itálii. Hned po příjezdu jsme v blízkosti chaty zaznamenali výskyt mnoha zajímavých skalních útvarů. Celá protilehlá stěna byla něco jako přírodní snowpark. Dva dny jsme o tom fantazírovali a  teoretizovali z bezpečí chaty. Ráno na Silvestra jsme vstali a vydali se jezdit na slunnou stranu hory. Neúprosná krusta nás kolem druhý hnala zpátky do stínu, kde byl ještě prašan. 

Výšlap laviništěm mě moc nenadchl, ale jízda dolů byla dlouhá a stop málo. Mezitím nám po dream spotu přeběhlo nějaký zvíře, asi kamzík, když v místní hospodě podávají jako specialitu ragú z kamzíka. No, Karlos ho snědl moc a byl po ježdění, šlapání a celodenním popíjení slivovice ještě natolik akční, že nás vyburcoval k akci. Byla jsem už docela unavená a nešly mi utáhnout sněžnice, takže jsem vyrazila jako poslední. Kluci začali stavět corner z jedné zapadané skalky na druhou. Já jsem ale pokračovala výš, kde byla ta nejhezčí skála v okolí. Tam už běhal Karel a řval na mě, že to mám úplně zadarmo. 

Opravdu jsem nemusela nic stavět, stačilo si ušlapat cestičku po skalním výstupku, ze kterého jsem chtěla dropnout. Pak jsem si ještě prošlápla rozjezd, který byl hodně prudký. Hrozně jsem se bála. Měla jsem zamlžený brejle z toho šlapání a nejsem zrovna nejrozježděnější, loni jsem toho s urvanými ramenními vazy moc nenajezdila. A navíc jsem nikdy nic neodpaňovala :) Takže jsem vypnula mozek, moc se neodrazila, pochytila nejstabilnější indy a pohoda, jen fotka nevyšla. Letěla jsem celkem daleko, takže na fotce nejde vidět můj první dopad. Napodruhé už jsem věděla, že to není zas tak strašný, takže jsem se i trochu odrazila a výsledek vidíte tady. Do roku 2011 jsem vstoupila s nesmazatelným úsměvem na tváři. Do nového roku přeji i vám hodně radosti ze snowboardingu! 

Karlos:

Jak už to tak bývá a většina z nás to zná z videí, při focení na horách si všichni zúčastnění, krásní a skvělí lidé, užijí hromady zábavy a kopce srandy.  Ani v tomto případě tomu nebylo jinak. Sám jsem od přírody závistivý člověk a vrcholně by mě nebavilo číst nic o tom, jak si ostatní užívají prašanu, zatímco vy tvrdnete v práci u počítače. Proto radši zkusím popsat pár svých myšlenkových pochodů i technických aspektů, které zapříčinily, že fotka vypadá, jak vypadá.  Pokud chceme vyfotit zajímavou a originální fotku, není nic důležitějšího než výběr správného místa neboli spotu. Měli bychom se snažit vybrat místo, kde bude zajímavý jak samotný spot (místo dění), ale i pozadí, případně popředí. Výsledná kompozice vyjadřuje umělecký záměr fotografa a zásadně ovlivňuje úspěch či neúspěch fotografie. 

V našem případě bylo k mání lokací hned několik, ale toto seskupení skal mě zaujalo na první pohled a hned jsem začal vymýšlet, co a jak by tam šlo spáchat. Tento spot má jedno zásadní omezení a tím je absence slunečního svitu nejméně do začátku února. To je pro fotografa hodně limitující faktor, protože chybí přirozený zdroj světla vytvářející stíny. Tím fotka ztrácí hloubku a dramatičnost. Naše podmínky v podstatě předurčily použití externích blesků, kterými jsem byl schopen si vytvořit vlastní zdroj světla, přidat tak do fotografie plasticitu a současně „vypíchnout“ jezdce.  K tomu je zapotřebí vlastnit radiové odpalovače blesků, což v dnešní době není nijak drahá vymoženost. Na  všech svých fotografiích se snažím oddělit jezdce od pozadí, aby se s ničím nepřekrýval, nerostl mu strom či sloup z hlavy a podobně. To je žádoucí pro čistou kompozici a zároveň dobrá pomůcka jak zavést divákovo oko právě tam, kam chceme. 

WALLPAPER 1280 x 800px
WALLPAPER 1440 x 900px
WALLPAPER 1920 x 1200px

Shrnuto-​podtrženo, foťák i světla jsou stále v brašně, ale já už mám představu odkud kam budu fotit, jaký použiju objektiv a kam umístím blesky. Pokud se vám podaří dostat tyto vizualizační pochody pod kůži, můžete pracovat rychle a efektivně. Teď už stačí jen změřit expozici, nastavit výkon blesků a vymyslet finální kompozici už s kamerou v ruce. Určení správného poměru mezi přirozeným venkovním světlem a umělým světlem z blesků je vyšší fotografická škola a těžko se to dá popsat v pár větách, největší roli hraje samozřejmě zkušenost. Obecně vycházíme z množství okolního světla, v tomto případě jsem zvolil nejrychlejší možný čas pro synchronizaci s bleskem tj. 1/​250s, nastavil jsem clonu f/5,6 a při citlivosti ISO 400mi expozimetr fotoaparátu indikoval -1EV, což bylo žádoucí. Toto nastavení dodalo obloze tmavší odstín a v dramatičtějších barvách se vykreslil i mrak v pozadí, osvícený zapadajícím sluncem. 

Teď už zbývalo jen správné nastavení blesků na zvolené expoziční hodnoty. Čas nás tlačil, tak jsem se rozhodl pro jednoduchý setup blesků. Chtěl jsem osvítit co nejširší okolí jedním světelným zdrojem. Proto jsem dal oba své blesky blízko k sobě, nastavil na maximální výkon a umístil je co nejdál na pravou stranu od jezdce. Protože nevlastním expozimetr, byl jsem u kontroly expozice odkázán na svoje zkušenosti a testovací snímky konzultované s histogramem ve foťáku.  Plný výkon blesků jsem si mohl dovolit z důvodu přímého pohledu na jezdce a jeho malé relativní pohybové rychlosti uvnitř záběru. Při pohledu ze strany by blesky nastavené na maximální výkon neměly dostatečně rychlý záblesk pro zmrazení pohybu. Při focení s bleskem nemůžete použít režim sekvenčního focení a musíte přesně trefit ten nejlepší okamžik, ve kterém zmáčknout spoušť. 

Klárka byla ready na první pokus, test vypadal dobře, tak jsme se pustili rychle do akce. Po prvním skoku jsem zkontroloval výsledek, jestli kompozice odpovídá mým představám a blesky svítí tam, kam mají. Hned jsem zjistil, že světlo blesků svítí na jezdce tak, že vytváří velký stín na skále vlevo, který působil rušivě. Nejjednodušší cesta, jak se zbavit stínu, bylo posunout blesky víc nahoru, tudíž stín se posunul doleva mimo ústřední skálu.  Na druhý pokus klaplo už všechno na jedničku a my jsme mohli jít vesele slavit příchod Nového roku s pocitem dobře odvedené práce.