London Freeze 2009 očima Sherlocka Holmese

Kupuji tedy nejlevnější letenku co je na trhu - inu i náš obor světová krize ovlivňuje, takže si nemůžeme moc vyskakovat - konkrétně od jisté mně lehce podezřelé společnosti maďarského původu, u které už název (“Vyser”) hovoří za vše. Ani pak nemluvě o přístupu těchto aerolinek, které si nechávají platit nekřesťanské peníze za každý kilogram váhy navíc. Což v případě mé vyšetřovatelské výbavy, která obsahuje nejen havelok, lupu, dýmku a hůlku, ale i sadu sofistikovaných pátracích zařízení, byl trochu problém.

FOTOGALERIE Z LG LONDON FREEZE 2009

Nemohu ale být co se týče maďarské dopravní společnosti jen negativní, let proběhl bez problému, stevardi na nás byli milí a ještě více slečny letušky. Dokonce mě jedna z nich poznala, následně nalévala kvalitní Whisky po celý let a ani jí nevadily mé slídičské sklony a průzkumné práce lupou. Další nevýhodou nízkorozpočtových aerolinek je fakt, že každé letadlo, za které platíte tak málo, přistává na letišti Luton, nacházející se asi 20 mil od centra Londýna. Následuje tedy cesta autobusem na vlak a tím přibližne půl hodiny cesty na nádraží St. Pancras - King’s Cross.

Jelikož pan Watson měl dorazit až druhý den po mně, rozhodl jsem se kontaktovat staré známé, které zároveň působí jako spojky. Jako první jsem navštívil sličnou mladou dámu Barboru, která pracuje v převlečení za servírku v jedné indické restauraci u St. Paul’s. Pozice je to velmi lukrativní, neboť v podniku se to večer co večer hemží mačetami, rozumějte - schází se tady celé indické podsvětí, které momentálně v Londýně patří mezi největší hráče na kriminálním poli - a napojení na jeho hlavní postavy je díky této pozici pro Barboru o hodně snazší.

Odbočím teď ale ke svému úkolu, který mi pan Doyle předložil. Případ to bude opravdu komplikovaný a výjimečný, napadlo mě v prvním okamžiku, jelikož zněl takto: “Sherlocku, najdi v Londýně sníh, bude ho hodně na jednom místě a celá ta věc je nadmíru podezřelá!” Jak by také nebyla. V Londýně na přelomu října a listopadu sníh padal naposledy někdy v roce 1865 a to byl jen poprašek.

Barbora, krycím jménem “Toucherka”, známá pod tímto pseudonymem ve zločineckém světě několika předních evropských metropolí, mi ovšem bohužel moc nepomohla. Sama totiž měla v tuto dobu plné ruce práce s vyšetřováním jakéhosi tajemného případu s označením “Čokyna” (neptejte se mne proč se ten případ takto jmenoval), a většinu času v době mého pobytu musela pendlovat vlakem mezi Londýnem a Birminghamem. Nevadí, řekl jsem si, a alespoň utišil hlad perfektním indickým jídlem, a to ještě díky slečně Toucherce s výraznou slevou.

Můj další bod vyšetřovacího plánu zněl “najít ubytování”. Určitě si řeknete, proč Sherlock Holmes hledá v Londýně místo na spaní, ale nechtěl jsem nechat nic náhodě a určitá míra utajení byla pro tento případ nezbytná. Proto jsem se ubytoval v malém hotýlku v Kensingtonu, jménem Anwar. Apartmán byl sice skromnějšího charakteru, ale pro mé další kroky byl přímo ideální, a to jak polohou, tak svou nenápadností. S ženou na recepci jsem večer prohodil pár zdvořilostních frází, dozvěděl jsem se, že je původem z Filipín, že pracuje v Londýně v tomto hotelu už dvacet let a že za rohem směrem na Earl’s Court najdu parádní levnou restauraci, kde skvěle vaří. O sněhu ale nevěděla vůbec nic.

Další den se vydávám směrem Trafalgar Square, Westminster Abbey a Big Ben, snažím se nějaké stopy po bílé hmotě najít i kolem Tate galerie, když tu mi kousek od London Bridge zvoní můj iPhone (mimochodem díky GPS, kompasu a dalších vychytávkám nezbytná výbava každého profesionálního detektiva) a ozývá se v něm lámaná angličtina evidentně velmi rozrušené mladé dívky.

“Haló, je tam Sherlock Holmes?”
“Ano, voláte správně, co si přejete?”
“Zdravím pane Holmesi, tady Lady, mám na vás obrovskou prosbu, sháním jednu osobu, jedná se o profesionálního sportovce jménem Johnny Notime. Jsem jeho velká fanynka, ale neumím si v tak velkém městě jako je Londýn poradit, myslíte, že byste mi mohl pomoci?”

Odpovídám, že samozřejmě, přecijen jsem soukromé očko a zakázek se v této špatné době příliš nedostává. Navíc jméno “Lady” a zajímavý východní přízvuk mi přijdou pozoruhodné, takže se se slečnou domlouvám na schůzce v mé oblíbené kavárně “Sherlock Holmes” kousek od Trafalgar Square.

Lady přichází na čas, upřímně řečeno mne tato extrovertní slečna na první pohled okouzluje, jelikož je úplně jiná než konzervativní a jak se často říká “studené” Angličanky. Má na sobě oblečení křiklavých barev, “ztřeštěný” sestřih svých platinově blonďatých vlasů doplňují sluneční brýle se skly ve tvaru srdcí a neméně zajímavá kabelka. Inu, muže středního věku, jako jsem já, který se neustále pohybuje v takzvaně lepší společnosti, na mne taková žena působí osvěžujícím dojmem. Jsem proto ihned odhodlán jí pomoci.

Lady se svěřuje, že už dlouhou dobu po celé Evropě hledá vrcholového sportovce jménem Johny Notime a že má zaručené informace o tom, že se momentálně nachází v Londýně, kde má na jisté akci reprezentovat svou zem ve sportu, který se velmi těžko popisuje. Prý jde o nějaké prkno, na kterém je sportovec připnut pomocí pásků a na něm se pohybuje ze svahu dolů. To ale není vše, zároveň se na tom prkýnku prý dělají různé akrobatické triky. Poslední informace od Lady ale byla ta nejzásadnější. Ten sport se provozuje na sněhu! Slibuji tedy Lady, že udělám maximum pro to, abych Johnyho Notima našel a budu jí informovat o svých krocích ve vyšetřování. 

Dalším pokrokem v obou causách je přítomnost Mr. Watsona, který se vrátil ze stáže v Maďarsku, kde působil nejen jako doktor, což je ostatně jeho povolání, ale také pomáhal při řešení jednoho spletitého případu ve spolupráci s místní kriminálkou. Za dobu svého působení v Budapešti se naučil obstojně maďarsky a přisvojil si jméno David Liptay. Potkáváme se na Trafalgar Square a Watson navrhuje, že se právě pod tímto jménem vydá na onu “sněhovou” akci, infiltruje se mezi “prkýnkaře” a pokusí se mi pomoci nejen s hledáním sněhu, ale i Johnnyho Notima.

Po dalším dni se vše vyjasňuje, Watson aka Liptay se totiž napojil v přestrojení na ekipu východoevropských sportovců, kteří holdují stejné zábavě (prý je to zábava, nejen sport) jako Johnny Notime. Naučil se dokonce mnohé z jejich hantýrky, kterou učí i mě. Vysvětluje mi o co vlastně v tomto “pohybu na sněhu” jde a případ mne zajímá čím dál více. Stále ale nemáme jasno co se týče místa konání akce, je totiž velmi utajená a organizátoři se dobře maskují. Rozuzlení ale přichází znenadání... Procházíme s Watsonem od Kensingtonu čtvrtí Chelsea, když tu zahlídneme v dáli něco podivného. Přímo za čtyřmi komíny staré elektrárny v Battersea vidíme ještě jednu stavbu, která tu nemá co dělat, a pozor - je zbarvená do bílé barvy. Podíváme se na sebe s Watsonem a je nám jasno!

Vydáváme se tedy směrem Battersea Power Station a čím blíže místu jsme, tím více se divíme, jak nám mohlo tak dlouho trvat, než jsme celé věci přišli na kloub. Vedle elektrárny totiž stojí nejen obrovská lešenová konstrukce, ale hlavně - je tu sníh! A je ho hodně, skoro tuny. Na konstrukci je postaven “kicker” (dle prkýnkařské hantýrky), tedy odraz pdo akrobatické kousky, s přibližně 16metrovým “tablem” (plošinou mezi odrazem a dalším svahem, kam se dopadá). Prkýnkaři se rozjíždějí v neuvěřitelné rychlosti na skok a otáčejí se dvakrát či dokonce třikrát kolem své osy, někdy horizontálně, někdy vertikálně, někdy v obou směrech.

A tu, mezi ostatními “ridery”, se rozjíždí na skok Johnny Notime a otáčí se o dvě a půl otáčky kolem osy svého těla! Jakmile ho spatřím, urychleně k němu přistupuji a oslovuji jej, jestli je to opravdu on. Přitakává a já mám radost, že jsem vyřešil oba případy. Volám Lady, která je radostí bez sebe, stejně tak Arthurovi, který mne chválí a já mám dobrý pocit z kvalitně odvedené práce. Nutno ale říct, že bez pomoci Davida Watsona Liptaye bych tento případ pravděpodobně nevyřešil, nebo spíše by mi to trvalo o hodně déle.

Lady za necelou hodinu přichází do Battersea a nedšeně se potkává s Johnnym Notimem, skáče na něj jako klíště, bere si autogram a mně se chce hrozně moc odvděčit. Neví ale jak, protože jak řiká svojí mluvou “neřeší žádné peníze, protože nemá žádné peníze”. Mně to ale vůbec nevadí a spokojím se s odměnou ve formě zapití vyřešení obou případů, seznamuji se s mnohými “prkýnkaři”, zjišťuji, že to jsou všechno velmi otevření a milí lidé, kteří se navíc umí bavit na kvalitní hudbu, která ostatně provází celou akci. Spokojen pak odcházím domů a těším se na další podobné případy.

Váš Sherlock Holmes

FOTOGALERIE Z LG LONDON FREEZE 2009

Pozn. red.: Video z akce LG London Freeze 2009 uvidíte brzy na Freeride.cz a v něm vše podstatné, co se v tomto reportu neobjevilo ;-)