Nine Knights 2014

Když jsme na konci března vyráželi do Livigna, měli jsme před sebou pěkně nadupaných 10 dní! Deset dní okolo jedné z největších freeski atrakcí, na které se dá koukat. Vše se točilo jen okolo „il Castello“, precizně vyshapovaného hradu na ve tvaru meče, který ve svých útrobách skrýval nesčetně cest, jak ho dobít! Více o tom, jak neskutečně byl propracovaný, se můžete dočíst v reportu z Nine Queens tady.

Hned po tom, co hrad několik dní v rámci našláplého contestu Nine Queens poctivě zkoušely právě královny, už hrad patřil jen pánům. Tedy, rytířům, jak už vyvoleným, soutěžícím na Nine Knights správně říkat. Jen jeden den po slečnách se tedy pozornost přesnula především k většímu ze skoků v megalomanském hradu a pár dní plných ježdění, shootingů, natáčení a hlavně neuvěřitelně vyhrocených triků mohlo začít! 

Pozváno bylo tento rok dvacet jezdců, čtyři dostali šanci díky jejich uplodovaným editům. Už od začátku ale bylo všem celkem jasný, že tyhle čtyři nejsou jen do počtu, ale že mají opravdu do výsledků co mluvit, kor, když jeden z nich byl i Oscar Wester (SWE). 

Všichni rytíři se na místo sjeli už o něco dříve. Většina z nich byla očekávána v neděli, samozřejmě kdo by vynechal oficiální afterparty po Nine Queens a nezapařil s holkama že? Jen takový Roy Kittler (GER) tam byl pro jistotu ještě o 2 dny dříve, nejen aby povzbudil holky a trochu pobavil dav jeho polety přes středový transfer, ale taky prý aby se „aklimatizoval na bezcelní zónu“. Každopádně párty nezklamala, zábava veliká, živo bylo až do rána a všem bylo jasný, že do odpoledne se nich dít nebude. Naštěstí ani nic v plánu nebylo a tak se kluci mohli dostatečně zregenerovat na první focení a rovnou pěkně za západu slunce. V Livignu pokračovala štace krásného počasí a tak se obloha se nad hradem v Motollinu barvila opravdu do kýčovitých odstínů. Více jak dvacet freeskierů, do toho pár snowboardových doprovodů a byla z toho celkem zábavná podívaná. Vypadalo to skoro, jako kdyby se nikdy nekončilo a kluci jen začnou jezdit s čelovkama, po každý jízdě bylo jen od každýho slyšet „já musím ještě nahoru, ještě jsem nezkusil jet ten transfer tak a tak“. Nakonec ale všichni rytíři padli únavou, aby mohli hned druhý den od rána bojovat v hradu dál.

Dalších pár dnů před závodem tak probíhalo jako sled focení a natáčení kluků, kteří byli okolo hradu jak malý děti na pískovišti s lyžema místo lopatek. Nejen, že záběry pořizovali ostatní, všichni si celkem vtipně hráli s různě nainstalovanýma gopro. Třeba taková „helikoptéra“ se stala na pár dní poznávacím znamením hlavně Jespera Tjädera (SWE), který si ale v honbě za nejlepšími záběry stejně neodpustil nadávání, jak vás to při tom double corku hrozně zmate, když okolo vaší hlavy krouží dvě kamery na klacku.

Každý večer byli všichni celkem solidně vyšťavení, co by to ale bylo za hory, kdyby se nevyrazilo za zábavou. Nejen, že se v Livignu totiž shredilo v hradu, pod kopcem taky probíhal telemarkový festival, a zrovna kousek od ubytka Robhola a spol.! Bohužel jsme klasicky dorazili až když vše skončilo, dostatek Absinthu z Jeseníku, kterým byl Tom Sobol vybaven, ale přispěl k všeobecnému veselí. 

Další den se nevstávalo úplně zlehka, nebylo ale kam spěchat, protože v plánu byl především večerní nightshooting! Po večeři jsme se tak pěkně za rolbou nechali za zvuku párty songů od pozvaného DJ vytáhnout k hradu, který už hrál všemi barvami. Bohužel jsme se hned dozvěděli, že kluci na velký skok kašlou, že je to namrzlý jak blázen a že nejsou sebevrazi. I tak to ale stálo za to, jak sami tak ve skupinách kluci předváděli na tu tmu dost dobrou show a dost početný dav náležitě odměňoval jakýkoliv skok i pád!

Night shooting byl klasicky zakončen hromadnými skoky všech, kteří nezmizeli ve tmě už v průběhu. Jen kdyby to fakt nebylo tak namrzlý a všichni „pěšáci za media“ nepadali, ve snaze ulovit ten nejlepší plac na koukání nebo focení, jak švestky. Nakonec hrad i my skončil v totální tmě a jen díky fotografickému náčiní, dost výkonným světlům Davida Malacridy, jsme byli schopni sjet na lyžích až k autu. Ta fronta na lanovku byla nejmíň do rána!

Pátek už patřil oficiálnímu contestu, tedy, alespoň to tak mělo být, dokud Jesper Tjäder z hecu Nico Zacka (GER) nevyzval holčičí skok, aby se neuvěřitelně stylovým double backflipem neproletěl víc jak 50 metrů až na dopad většího ze skoků. Tím se tak nepsaně korunoval na krále letošního Nine Knights! Asi trochu i překvapil sám sebe a taky jaký úspěch s tím vzbudil napříč medii, když pak večer trochu ve stavu dokola opakoval, že „takhle neplánovaný virál opravdu neplánoval..“. Nicméně triple cork 1620 doplněný o switch 1440 vyšvihnul Oskar Wester (SWE), který tak po zásluze zvítězil na Nine Knights 2014! Spolu s Luca Schulerem (SUI), který znovu jako v Sochi odletěl svůj triple cork 1080 a Jesperem bavícím judges se switch triple 1260, slavili všichni medailové pozice! Špunty lítaly vzduchem, jen chudák sedmnáctiletý švýcar si určitě šampaňského ani neucunul..

Nevšedně pro tento event, afterparty následovala hned v ten samý den. Plán byl slavit opět v Miky’s baru, kde se mejdan už s královnami dost osvědčil. My jsme zásoby stále měli a tak nezbývalo nic jiného, než společně s českou partou vyzvat zbylou lahev Absinthu a pešky vyrazit do tohohle klubu se skluzavkou. Celá Nine Knights parta tak po půlnoci ovládla parket, bar, předsálí i „předklubí“ a ukázala Livignu, jak si žije modrá krev!

Těžko popsat, jak kdo skončil, jistý ale je, že dost z kluků ani neskončilo! Klasická Livigno sobota ve znamení uzavření jednosměrného tunelu, tedy jediné cesty ven, už v 10 ráno přinutila mnoho z nich balit za dost zmlžených podmínek a opouštět podhradí úprkem! Pár extra švédských doutníků „na cestu“ v 7 ráno asi taky úplně nepřispělo a já tak jen doufám, že cesta pro ně nebyla tak hrozná, aby ji kluci nenašli příští rok zase zpět! Myslím, že zvědavost, jaký bude park na Nine Knights 2015 a kam bude možné posunout limity, jim ale nedá a přinesou do Motollina a freeski světa opět trochu té královské noblesy! Thank you Pia and Nico!
Text: Bet Sabová
Foto: Tomáš Sobol