SplitUnite Georgia - shrnutí by Niki

První vlaštovka jaro sice nedělá, ale myslím, že brzy budeme zase všichni svorně a šťastne prášit. Dlouhé podzimní večery jsou tedy ideální k rekapitulaci minulé zimní sezóny a k dalším velkolepým plánům do sezóny nadcházející. Loni se nám poštěstil parádní trip do Gruzie. Příběh tohohle výletu se začal psát možná už někdy v zimě 2012 (a pamětníci vědí, že tato zima byla hodně štědrá), když jsme si v lednu opakovaně namalovali svoje lajničky na naší nejvyšší hoře. A bylo vymalováno.

Chce to znovu a lépe, výš a dál. Dlouho jsme diskutovali destinace - ty alpské jsou super, v současné době však bohužel začíná být i ve freeridu přelidněno. Gruzie. Pro některé stále exotická, ale pro většinu snowboardistů i lyžařů dobře známá destinace. V Gruzii je více středisek, avšak co se velikosti týče je jedničkou rozhodně Gudauri.

Tak jo... jedeme. Doktor, Nehys a já (jakožto jediný lyžník, žena a fotograf zároveň - celkem dost funkcí, že jo?). Kluky potkávám až v Mnichově - letím z Francie, kde jsem si v Rénách připadala s lyžemi dost "exoticky". Hned na letišti potkáváme dvě sympatické Polky s prknama, takže se domlouváme na společnou dopravu. Po několika hodinách hrkání v autě vystupujeme v Gudauri.

Ubytování na náš vkus dost předražený - hned druhý den sháníme něco levnějšho. K našemu zklamání apartmány za 70 USD na noc jsou obsazené Rusáky, a tak nejlevnější variantou zůstává náš příbytek za 100 USD na noc. Alpské ceny, nealpský standard. Středisko vybavené vyřazenými lanovkami z Alp. Pecka. Rychlost 0 km/​h a přepravní kapacitu nekomentuju. 

Navíc dost praží sluníčko a je nad nulou. Dobrý, následující den od rána stepujeme u okna a lanovka nejede. Jezdí totiž pouze od 10 do 16 hodin, každý den. Nasedáme na první lano a valíme nahoru. Dostáváme se z 2050 m.n.m. do 3250 m.n.m na Mt. Sadzele. Po úvodním rozčarování se naše nálada totálně vylepšuje. Azuro, mrzne jako když praští a stačí si vybrat a jet. 

Nekonečně možností. Kuloáry, skály jako hovado - jedno velký hřiště. Na severovýchodních svazích nachazíme zbytky navátého pudru. Většina sjezdovek v Gudauri je orientována jižně, takže odpolední sesun do doliny dost tahá za nohy. Nevadí, i tak paráda. Hned druhý večer kluci hledají místa na shredění. Musím je pochválit, jsou to oba profíci - dopad rozbitý, ale stejně do toho jdou pokaždé znova, abychom vychytali nejlepší snímek (s bleskátky čínské výroby, které si většinu času bleskají tak, jak chtějí ony). 

Po dvou dnech kdy už máme krásné pandy se zatahuje a začíná sněžit. Pak platí NO TIME TO WASTE - TIME TO RIDE. Dost mi to připomíná orgie v Japanu, kdy jsem žrala sníh a za žádnou cenu nechtěla do toho měkkého prachu spadnout. Během dvou dnů nakydalo místy až 1 m prašanu - to chceš. Jezdíme neuvěřitelné pecka věci - kluci mě dokonce nahecovali, ať si teda taky "dropnu" s nima a bylo to prostě nejlepší ježdění. Nefotíme. Netočíme. Nemůžeme. Ale pořád jezdíme! 

Někdy zažívám těžké chvíle a narážky na ty dvě věci, co mám na nohou, ale musím říct, že na těch dvou věcech (Pettitor, 189 cm) se šlape nahoru možná i trochu lépe než na splitu. Dolů je to pak velká paráda, jen občas stavím, neochotně vytahuju foťák, lezu po skalách v lyžákách a tvořím své "umění".

Na závěr pobytu přijede podpořit splitboardisty Petr, tak trochu víc šlapeme i po okolních svazích. Na jedné z posledních procházek jsem objevila prasklou trubku - do večera z ní byl luxusní (asi 2,5 m vysoký) ledopád. Přemluvila jsem kluky a šlo se shredit. Tedy oni si to celkem užívali, zatímco na mě stříkala dvě hodiny ledová voda. Moje oblečení tímto extrémním testem neprošlo po žádné stránce. Doktor mi sice půjčil další rukavice, ale ty byly po chvíli také úplně durch. No, co už, někdy se musí někdo obětovat, aby bylo něco na památku. 

Tahle lokalita má rozhodně co nabídnout…Těžko uvěřit, jak rychle to uteklo, ale je na čase uklidit disk a připravit se na další zimu.

Více o partě SplitUnite najdete na www.splitunite.net.