Flying Dog Meatfly snb camp 2010 - část 1

Již několik sezón můžeme po švýcarských spotech sledovat jev naprosto nevídaný. Jde o dva lítající psy slyšící na jméno Pítrs a Hasák. Letos přizvali také své létající kolegy z Meatfly, velezkušeného matadora Kupču a největší dušénku, neustále se smějící tetu Ejvu, jejíž pozitivní energie by přetekla i hráz Liptovské Mary.Tato smečka přichystala snowboardový camp v resortu Arosa...

Jako již tradičně i letos sešla se skvělá banda snowbardových nadšenců. Většina lidí přijela již poněkolikáté a mezinárodní drive dali kempu jeho nový účastníci. V průběhu soboty celá sebranka osadila stylovou chatu Strela, jež skýtá několikero zajímavých atrakcí, oblíbené dva grátis fotbálky, nerez kuchyň stylu operační sál, piáno v kulturní místnosti, či multifunkční sportovní arénu hned za barákem. A právě tam nás všechny hned první večer čekala výzva místních lokálů v podobě hokejové bitvy o Pohár osvoboditelů. Taktická příprava probíhala hlavně na baru v párty stanu, také opodál u grill stage, kde zatápěl a flákotou nebezpečně zaváněl Hasák. Taktika byla jasná – drink – steak – drink a jdeme na ně! Na buly vyzval Pítrs Hiče (našeho hostitele a majitele chaty Strela). A puk už je na ledě, Pítrs posouvá kotouč za sebe, tam už číhá Kořen, ale Švýcaři jsou jako vosy. Kořen je ovšem obelstil a vysílá křižnou, kterou zachycuje všemi mastmi mazaný lišák Kupča. Po vsetínsku pošoupne puk na Hasáka - switch bs 270in - krásná akce, vedeme 1:0, fanynky šílí, místní nevěřícně kroutí hlavou, co že to bylo za trik. To se už asi nikdy nikdo nedozví. Myslím, že proběhlo ještě pár taktických porad, míchané lektvary a k vidění byly nějaké pokusy o dvojitý Axel a podobné freestyle kousky, no těžko říct, kdo vlastně nakonec vyhrál, každopádně srandy kopec.

V pondělí ráno kupodivu všichni stíhají dohodnutý čas a jedeme do Arosy. Krátká cesta vláčkem malebným údolím, sluníčko probouzí k životu i oddané krasobruslaře, z jejichž tváří lze vyčíst pocit, jakoby vypili oceán. Naštěstí stavidla zůstala zavřená. Tento první den jsme si všichni užili ve vlastní volné režii. Azuro, prašan - no coment. Je potřeba honem rekognoskovat terén, najet si park a trošku se porochnit v základních freeride trasách. 

Počasí jako na objednávku vyzývá i v dalších dnech k freeride aktivitám, pro něž je celá oblast jako stvořená. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme v opravdu velkých horách, zasedla rada starších a vynesla jednoznačný verdikt: „kdo chce v prašanu jezditi, musí veškerou lavinovou výbavu sebou voziti, dále páteřák i helmuta používati, nejčko nejdůležitější jest, šťastný návrat z kopců domů“. V tomto bezpečnostním režimu proběhla teoretická přednáška o zásadách pohybu v horách, lavinovém nebezpečí a technickém vybavení. Hned další den proběhla v terénu i veledůležitá praktická ukázka vyhledávání zasypaného kamaráda. Každý se tedy naučil používat v praxi pípák, lopatu a sondu. Za toto zkušené rozhodnutí koučů zpětně děkujeme, a jak se později ukázalo, mělo velký význam. I díky tomu se zase příští rok sejdeme všichni bez ztráty kytičky. 

Hned ve středu ráno, ještě před srazem, jsme zpozorovali oba Slováky, kteří přijeli na camp spíše jako začátečníci a tohle byla total premiéra s takovýma horama, jak si to nekompromisně štráfujou po planinách offpist rovnou z Platenhornu. Později většina skupinek už s koučema vyrazila do všech možných i nemožných zaprášených koutů hor. A ještě zbylo i trochu času na odpoledni funky ve skvěle připraveném parku s half-pipe. 

Další krásný den za námi. Vždy večer následuje videocoaching, který nese své ovoce již v těchto prvních dnech. Všechno je potřeba pořádně prodiskutovat nad šálkem horkého grogu a vymyslet program na další den. V průběhu tohoto vymýšlení se večírek jaksi zvrhnul v poněkud divokou až zvířecí singing párty. Piáno – kytara – teta Eva na stole, hlas jako zvon, že vidličky v příborníku tancovaly lambádu. K slyšení byla světová klasika, hokejové zpěvy ze Vsetína, aj lidovky, nebo Chalupáři. Prý dokonce i Sousedovic Toníček, říkal Kupča….

Na další den je v plánu celodenní výprava hluboko do hor po ose Arosa – Tschiertschen – Lenzerheide – Arosa. Tato okružní štace je opravdu fyzicky náročná a časově nekompromisní. Proto se rozhodli jít jen ti nejzkušenější a nejzdatnější jezdci, pod vedením Pítrse a tety Evy.

Round tour startuje na vrcholu Weisshorn 2653m.n.m., odkud je téměř celý okruh vidět. Pitrs ještě jednou podrobně vysvětluje plán cesty a různá úskalí. Všichni bedlivě poslouchají jako žáčci 1A. Obrovské zasněžené masivy zasluhují velký respekt všech. Počasí dává zelenou. Jedeme. Pítrs opatrně vjíždí do první uvítací stěny. Všechno je v pořádku, sníh je stabilní a cáká. Všichni si postupně po několika opatrných ochutnávkách na jistotku začínají naplno užívat tohoto fenomenálního tříkilometrového downhillu, který otevírá svou širokospektrální paletu lánů, naturele bobíků, návějí a vln. Následuje další svah, zase chvilku planina, drop, a ve finiši vám pročísne pěšinku stromko-​keřová omladina. Dole v údolí 1250m.n.m. zavládla naprostá euforie - úsměvy jako banán a vyprávění zážitků. 

Poklidnější cestička hadovitého charakteru vás dovede až do časem zapomenutého střediska Tschiertschen. Zde na vás dýchne takové zvláštní dobové středověké fluidum. Musíme zase nahoru a do dějin i našich životů se nesmazatelně zapisuje asi nejprudší a nejdelší kotva co znám, takzvaná kotva Kulotržnice. Přivede vás opravdu skoro až k vrcholu. I teta Eva se tváří, jakoby zrovna doběhla maratón. Krátký hike po špičatém hřebeni je spíše odměnou a úlevou. To už se otevírá údolí Lenzerheide, kde je hlavní Flying Dog boarding house. Krátká jízda po asi metr úzkém hřebeni, kde na obě strany padají kilometrové stěny velmi kolmo dolů, je opravdu nezapomenutelným zážitkem. Následuje další dlouhatánský sjezd do údolí. Ten se zařadil asi k nejobtížnějším na celé tour. Pro svou členitost a všudypřítomné špičaté skály je třeba velké opatrnosti. Dech beroucí kuloár nabídne své nej pouze v případě ideálních sněhových podmínek. Čas běží, jedeme na gondolu, pod kterou pozorujeme ta nejšílenější koryta, skaliska a masivní dropy, jež vás vychrlí do závěrečné strejco pláně. Právě tady se později koná mistrovství ČR ve freeridingu. 

Zlatý hřeb celého výletu je asi nejdelší jízda z vrcholu, na který se dostanete po desetiminutovém traverzním výšlapu z nejvyšší hory Lenzerheide – Rothortnu 2865m.n.m., rozsáhlým kaňonem směr Arosa. První se spouští stěnou Pítrs a zaujímá kameramanskou pozici. V tomto masivním kotli si každý bez problémů našel svou čistou lajnu, camper Aleš ještě hikuje na vrchol úbočí a chystá se na jízdu po nasvíceném hřebeni. Hned ze startu vyslal několik prášivých cákanců zalitých zlatým odpoledním svitem, pak ještě jeden hroznej bs dýmes přes skály, malá pauzička, a pak už radši bez oblouků šupem dolů. Ještě dropík přes pahrbek a už je tady. Zmohl se jen zahlásit „TY VOLE“, papula otevřená dokořán, jiskra v oku dali jasně znát, že šlo o životní jízdu. Při tom všem na vás doléhá fakt, že jste velice hluboko v horách, odkázaní jen na sebe a kamarády. Jakýkoliv byť jen malicherný technický či zdravotní problém může být v této situaci zcela fatální. Mírnější dojezd do Arosy si už jen tak v klídečku vychutnáváme a kocháme se okolní panenskou přírodou.

Tolik první část Jetelova vyprávění o Flying Dog Meatfly snowboard campu 2010. Již nyní pro vás chystáme druhou část, v níž se můžete těšit na popis dalších freeridů, včetně nebezpečné laviny. Stay tuned!