Longboard Classic - Woodstock of Snowboarding

Ve čtvrtek potkávám při longboardingu v pražské Stromovce Máju z české distribuce Mervinu (LIB Tech, Gnu, Roxy boards), která mi nabízí výlet na akci Longboard Classic, kam jede společně s německým kolegou Tobim s demo stánkem. Chvíli váhám, protože se na víkend rýsuje hned několik možností kde ještě v Čechách užít trochu snowboardismu na posledních zbytcích sněhu. Vidina tří metrů v Arlbergu, nových cca 30cm a sobotního azura ale samozřejmě nakonec vítězí.

ILUSTRAČNÍ FOTOGALERIE TADY

Rychlé sbalení cajků a společně s Májou a Matějem vyrážíme odpolko LIB/​Gnu vanem z Prahy. Až do Mnichova chrápu, protože mám za sebou trochu bujarejší večer... V bavorské metropoli si díky gpsce dáváme sightseeing skrze centrum a vyzvedáváme Tobiho i s demo prknama, grilem, pivkama, klobásama a dalšíma proprietkama pro úspěšné zvládnutí testovačky. Tobi se ujímá řízení a za tři hoďky jsme na místě - v rakouské vesničce Stuben am Arlberg, sousedící s mnohem známějšími resorty St. Anton, Lech nebo Zürs.

Arlberg patří mezi největší powder perly Alp a díky rozmanitému terénu a záruce několikametrové sněhové pokrývky není divu, že právě tady natáčejí každý rok nejznámější filmové produkce. Pokud bych měl jmenovat jednoho top backcountry ridera za všechny, kteří právě v Arlbergu vyrostli, pak neváhám - Gigi Rüf. Letošní sezóna je všude v Evropě jednou z nejlepších za poslední roky, ne-​li desetiletí. Jen v prosinci a lednu prý v Arlbergu napadlo asi tak dvakrát více sněhu než loni za celou sezónu! I teď o víkendu horní partie resortu Stuben (nejvyšší bod 2400m) pokrývaly místy až tři metry sněhu a k tomu ze čtvrtka na pátek napadlo asi 20cm a ze soboty na neděli dalších 30-​40cm! Letošní sezóna prostě ne a ne skončit a z toho máme samozřejmě radost!

Zpět ale k našemu výletu. Ve Stubenu se díky organizátorům a kamarádovi Muckovi Müllerovi ubytovávám v hotelu, kde zároveň probíhá warm-​up mejdan. Místní bárek je narvaný lidma, zahalený do kouře z cigaret a celý duní beaty pozvaných DJs. Jak se dozvídám, jedná se nejen o startovní párty k letošnímu Longboard Classic, ale taky oslava 20letého fungování firmy Rad Air Snowboards. Musim se přiznat... netušil jsem, že tahle legendary značka ještě vůbec existuje. Zpočátku mě párty láká, ale nechávám v tom jen Tobiho, vyzvedávám si na baru klíče od pokoje a jdu se vyspat na zítřejší den.

Ráno roztahuju záclony a vidim to nejlepší, čim může začít den na horách. Slunce pomalu osvětluje okolní vrcholky, obloha vymetená a vysoko nade mnou jsou vidět stráně posypané čerstvým sněhem. Rychlý start v podobě lehké snídaně zbržďuje Tobi, který se včera se svými rakousko-​německo-​švýcarskými kámoši samozřejmě opil, za chvíli ale už pádí pro Máju a Matěje do jejich penziku. Pomáháme postavit LIB stánek a pak už rychle nahoru stihnout pár "first lines". Stuben je opravdu maličkaté středisko, vyjíždíme dvěma dvojsedačkami nahoru na hřeben Albona, sjíždíme na jižní stranu, kde je sníh už i ráno dost měkký, a další dvojkou zase nahoru, o něco výše. Odtamtud se hnedka spouštíme směrem na sever k vesničce a dáváme si korektní powder run. Stříká to slušně a i když sníh nepolykáme, stejně je to super pocit dávat si 21. dubna regulérní freeriding!

Po několika jízdách beru foťák a společně s Tobim a Matějem se vydáváme na start 13. Longboard Classic. Přestože je celá akce spíše happeningem, během kterého se potkávají především zástupci starších snb generací, součástí je i unikátní závod v "hromadném sjezdu". Každoročně je vyhlašováno několik kategorií jako například masters (účastníci s prknem delším než 172cm - muži, respektive 162cm - ženy), old-​school (ti, kdo nelenili a oprášili oldskůlovou výbavičku, prkna starší než z roku 1980) nebo no-​school (ti, kdo byli líní a jeli ve svojí klasické výbavě), to všechno samozřejmě rozdělené na ženy a muže. Jak asi správně odhadujete, nejzajímavější byla kategorie old-​school, ve které se sešly nevídané unikáty, ať je řeč o snowboardech, vázáních nebo hadrech. Nejlepší obrázek si uděláte když mrknete na fotky, protože tahle crazy prehistorie se slovy ani popsat nedá!

Za 50 EUR startovného každý obdržel celodenní permici, teplý oběd, Red Bull, jeden další nealko drink a tričko s logem akce. Závod jako takový probíhá jednoduše a obecně vychází z kategorie "Chinese Downhill". Spíkr (kterým letos nebyl nikdo jiný než jedna z legend - Evropan novozélandského původu Dani "Kiwi" Meier) si staví všechny jezdce dané kategorie na jedno místo a megafonem odpočítává a startuje. V tu chvíli si všichni začínají zapínat vázání, staví se na nohy a vyrážejí na trať. Tou se myslí širokánský a dlouhatánský kopec z hřebenu Albona až dolů do vesnice Stuben, kde je připravena cílová brána a stanové městečko. Snowboarders se rázem rozprostírají po kopci a snaží se co nejrychleji upalovat do údolí. Old-​schoolers navíc mají plné ruce a nohy práce, aby zkrotili svoje sjezdu sotva schopné prehistorické swallowtaily, longboardy, tapery či dokonce surfy (ano, čtete správně). Na Longboard Classic v první řadě rozhodně nejde o vítězství, ale o to, že se potkávají lidé se zapálením pro snowboarding a kterým nesmí chybět dostatečná porce smyslu pro humor. Celé je to opravdová legrace a zábava, kdy se účastníci navzájem baví svými "kostýmy" a stylem jízdy...

V cíli organizátoři pečlivě sledují kdo z jaké kategorie dojíždí na prvních místech, aby na konci dne mohli vyhlásit vždy tři nejrychlejší. Akce pak plynule přechází v "gathering", tedy klábosení, popíjení piva či schnapsu, pojídání grilovaných pochoutek, poslech hudby, opalování na slunci a samozřejmě ježdění ať už na svých nebo na půjčených prknech značek Arbor, Good Boards, LIB Technologies, Gnu, Nitro, Rome nebo Völkl. Longboard Classic je akce zaměřená spíš na starší generace, i když i mlaďasů je tu vidět taky dost. V demo stáncích nenajdete žádné parkové speciály, naopak obdivujeme dlouhatánské speciály, splity a další freeridové vybavení. 

Překvapuje mě firma Good Boards, o které jsem před touhle akcí nic neslyšel. Jejím zakladatelem je totiž jedna z českých legend Josef Holub, kterého u nás už málokdo zná, hlavně kvůli tomu, že téměř dvacet let žije v Německu. Pepa u nás kdysi dávno zakládal jabloneckou značku Big Fop, fungoval v Asociaci českého snowboardingu a dlouhodobě distribuoval prkna LTB a oblečení Salebra do Německa, Rakouska a Švýcarska. Good Boards existují dva roky a zaměřují se právě na starší generaci od třiceti let výše, takže v jejich nabídce nenajdete nic na jibbing nebo ježdění v parku, ale především klasiky na sjezdovkový kárving nebo freeriding. Pokud chcete vědět víc, mrkněte se na jejich web.

Na placu pod kopcem zůstáváme až do chvíle kdy slunce zachází za hory, organizátoři vyhlašují vítěze jednotlivých kategorií a po kratší pauze v programu následuje aftermejdlo v párty stanu. To má jedno velké pozitivum, kterým jsou parádní sety DJ formace Mortal Kombat, a jedno velké negativum - jako tradičně v Rakousku je totiž na party poměr mužského a ženského pohlaví asi tak 8 ku 2.S tím se ale každý vypořádáváme po svém a v závěru si i afterparty užíváme. Kór když venku padají náhradní díly na sněhuláky a celý mejdan končí brutální koulovačkou - ve 1400 metrech v noci ze 21. na 22. dubna..!

Hlavním organizátorem celé akce a jednou z největších rakouských snowboardových legend je Paul Gruber a právě s ním jsem udělal menší rozhovor. Pokud nevíte o koho se jedná, tak vězte, že tenhle pán byl prvním kdo si do Evropy nechal dovézt prkno Burton a je spoluzakladatelem značek Crazy Banana a Rad Air Snowboards.

Ahoj Paule, prosím jen kdyby ses mohl naším čtenářům trochu představit. Přecijen jsou většinou hodně mladí...

Jmenuju se Paul Gruber, jsem Švýcar, příští leden mi bude 50 let. V roce 1979, když jsem byl členem švýcarského národního skateboardového týmu, jsem někde uviděl malou reklamu od Jakea Burtona v americkém Skateboarder Magazinu. Objednal jsem si hned poštou čtyři snowboardy. Jake mi odepsal, že nemá žádnou zkušenost s vývozem snowboardů mimo USA a že se na to zeptá. V dalším dopise napsal ať pošlu nějaký dolary v obálce a on že mi pak pošle prkna. O dva měsíce později poštou přišly čtyři prkna Burton Backhill (bez vázání). Znamená to, že jsem vlastně byl prvním zákazníkem Jakea Burtona mimo Spojené státy. Dopisy i prkno mám pořád schované. 

V roce 1981 jsem představil snowboarding ve švýcarské televizi (schválně naťukejte do youtube "snowboarding 1981"). Následovaly neuvěřitelné roky během začátků snowboardového “závodnického” světa, kdy jsem se zaměřil na rampu a moguly a byl jsem sponzorovaný Tomem Simsem. V roce 1985 jsem spoluzaložil značku Crazy Banana a o šest let později i Rad-​Air Snowboards. Po dvaceti bohatých letech ve snowboardovém byznysu jsem z něj odešel a teď jsem partnerem v reklamní agentuře ve východní části Švýcarska. Pořád snowboarduju minimálně 30 dnů za sezónu.

Jak ses dostal k myšlence zorganizovat Longboard Classic, jak se to stalo?

Každý páteční večer mi volali kamarádi a ptali se: kam jedeme na víkend snowboardovat? Odpověď byla většinou Stuben. Proto jsme přemýšleli o dnu, kde by se všichni naši kamarádi a jejich kamarádi mohli potkat a jít společně jezdit. Na první LBC v roce 1999 dorazilo 75 lidí a potom už se akce stávala více a více populární. Během těch 33 sezón jsem potkal tolik skvělých lidí... Můj cíl je dostat k sobě všechny generace snowboarderů, něco jako třídní sraz. Člověk si na Longboard Classic může zažít historii snowboardingu, říkáme tomu Woodstock of Snowboarding... Nikdy bysme neměli zapomenout, že ještě před pár lety jsme ani nemohli na vleky.

Musíš mít z těch 13 let strašně moc zkušeností, jaký zážitek se ti nejvíc vryl do paměti?

Tohle je jednoduchá otázka: pokaždý je to ten předešlý rok. Ale každý ročník je něčím výjimečný. Od začátku se 75 kamarády, kde všichni měli místo v restauraci v mezistanici, po akce, kdy jsme měli 21 stupňů, sunshine a do cíle se posledních 200 výškových metrů trati muselo scházet pěšky. Hodně zajímavý byl rok, kdy z pátku do soboty napadlo 1,2 metru sněhu. Od 10 hodin resort zavřel lanovky kvůli čtvrtému lavinovému stupni. Otevřeli pro nás jen první sekci sedačky a asi 120 lidí čekalo v restauraci dokud kluci z resortu pro nás připraví trať (rolbou a spoustou výbušnin, kterými odpalovali laviny). V jednu odpoledne jsme všichni sjeli společně dolů, zpátky na sedačku a do restaurace, kde odstartovala hodně krutá párty. Nic moc závod, ale spousta skvělých vzpomínek. Letos jsme měli 30cm čerstvého panenského prašanu, modrou oblohu a 420 účastníků. Jsem strašně vděčný.

Můžeš zmínit jména některých legend, které LBC navštívily během těch let?

Během léta si procházím svoje staré snowboardové magazíny z 80. let a hledám kamarády, které jsem neviděl dlouhé roky. Facebook je dobrý nástroj jak se s nimi dostat zase do kontaktu. Tady je seznam některých dobrých kámošů a zároveň velkých legend: USA - Terry Kidwell (čtyřnásobný světový šampion), Shawn Farmer (aljašská legenda), Bob Klein, Mike Chantry a třeba i Dave England z Jackass. Japonsko - Tato Tamai, Shigeru Ishi Ishihara. Německo - Titus, Petra Müssig, Peter Bauer, Richard Walch, Xandi Kreuzeder, David Benedek... další Jose Fernandes (CH), Andi Tanner (CH), Serge Dupraz (FRA), Dino Bonelli (ITA), Martin Freinandemetz (AUT), Dani Kiwi Meier (NZ), Regis Roland (FRA) atd. atd. Jsem v kontaktu s Tomem Simsem, Chuckem Barfootem, Dimitrym Milovitchem i Jakem Burtonem, které se na akci ještě pořád snažim dostat. Je nemožný jmenovat všechny. Poslední roky k nám taky jezdí čím dál víc legend druhé a třetí generace snowboardistů.

Proč jsi vlastně vybral pro svojí akci zrovna Stuben?

Viděl jsem za posledních 30 let spoustu skvělých resortů na celém světě, ale zamiloval se jen do jednoho: Stuben. Albona je úchvatná hora, lidé ve Stuben (od restaurací přes turistické centrum až po lidi z resortu) nás podporují od začátku 80. let, náš vztah se vyvinul v blízké přátelství. Pokud někdy budete mít možnost zajezdit si ve Stuben v pořádném prašanu, pak poznáte proč. Dani Kiwi Meier letos přivítal 420 snowboarderů slovy: "Vítejte v ráji."

Jsi jedna z legend “našeho” sportu. Jak vidíš svým pohledem vývoj snowboardingu? Když porovnáš atmosféru, úroveň ježdění, produktů, celý byznys a další stránky... tenkrát a teď. Jaké z toho máš pocity?

Nejsem jeden z těch hloupých lidí co tvrdí, že všechno bylo za starých časů lepší. Jsem strašně vděčný, že jsem měl možnost být součástí začátků našeho sportu. Byli jsme v tom, protože jsme to tolik milovali. Stejné nadšení ale vidím v očích dnešních dětí, takže se nic nezměnilo. Mám tolik respektu k levelu ježdění dnešních profíků. Dříve za našich časů jsme nikdy ani nepomysleli, že by něco takovýho mohlo být možný, ale jde to dál a dál. Pro mě to je cirkus, uchvatná podívaná. Slýchám od kamarádů, že byznys je v dnešní době hodně hektický, čísla jdou dolů, dost firem má problémy. Ani tady se nic nezměnilo, jen jiné tváře. 

Snowboarding nikdy nezmizí. Ok, ztratil nějaký čísla oproti lyžařům, ale je už stanovený jako sport. Pravá podstata snowboardingu je freeriding. Koukněte na všechny ty profíky, kteří přestávají závodit a jdou hledat prašan, nebo dokonce jezdí znovu bez vázání jako dřív. Jedna poslední historka: v 80. letech tu byli blázniví Kanaďani (Ken Achenbach a jeho kámoši). Oni cestovali po celém světě a objížděli světové poháry. Ale na 7 z 10 akcích se ztratili po registraci do backcountry. Spousta lidí si myslelo, že ty kluci jsou hloupí ignoranti, ale Ken na to řekl: “Jak můžete závodit a postávat okolo celý den, když je všude kolem powder?” Doufám, že všichni budeme víc naslouchat “kanadské straně”, častěji vyrážet do hor do prašanu, jezdit a užívat si to co to půjde. RIP Craig Kelly.

ILUSTRAČNÍ FOTOGALERIE TADY

Akce Longboard Classic ve mně zanechala jenom pozitivní pocity a ty nejlepší vzpomínky. Jak se řiká "God is a Snowboarder", protože lepší podmínky jsme si prostě nemohli přát. Prašan, slunce, desítky snb nadšenců všech generací, nejvíc pozitivní atmosféra... to je Longboard Classic. Ostatně jak má člověk jinak popsat akci, kde se desítky startujících společně ve stejný čas spouštějí na trať s převýšením 1000 metrů... kde snowboardové legendy sjíždějí dolů do údolí po boku neznámých jezdců... kde tříletá holčina je na stupních vítězů oceněná stejně jako 75letý oldschooler... kde hlavní organizátor gratuluje každému kdo přejede cílovou bránou... kde každý účastník odchází nejenom s dárkem, ale také s širokým úsměvem..?! Všechno tohle se může stát jen na Longboard Classic..! See you next year!

PS: Thanks a lot to Muck Müller and Maja Dobovišek + Tobi Leyendecker from czech/​german Mervin (LIB Tech., Gnu, Roxy boards) for support!