Longboardový projekt “Alpine Roads”

Longboardová akce letošního roku s názvem Alpine Roads se začala rodit u lisu ve fabrice OCB Board & Ski Factory už na začátku května, kdy jsme zkontaktovali bosse jedné z nejrušnějších alpských cest - Grossglockner Strasse - a popsali jim naši pohádku o tom, jak chceme na jednu z nejfrekevntovanějších alpských silnic dostat bandu longboarďáků. Že prý jsme se asi zbláznili, přišla nám po pár dnech odpověď. Ale nevzdali jsme to.

Nápad z říše sci-​fi začal nabírat reálných rozměrů tehdy, co v malebném městečku Fusch an der Grossglocknerstrasse vyskákalo z autobusu 30 Čehunů, dva Slováci a k tomu ještě jeden Ital. Dalších pět slovenských riders v čele s Jakubem Vittkem a Peterem Vojtkem dorazilo po vlastní ose už v pátek dopoledne.

Páteční scénář narušoval už od rána déšť, a tak se naskytnul prostor pro seznámení s lidmi, kteří se kromě pražské party kolem Michala Kyncla, Vaška Čvančary a Jakuba Janouška znali převážně přes Facebook. Večer jsme tak využili ke společné diskusi nad novinkami ze světa longboardingu. Spát nikdo rozhodně nespěchal, a tak se zábava protáhla do brzkých ranních hodin.

V sobotu se stále z oblohy snášel déšť, což ubíralo optimizmu. Po desáté dopolední se však začaly vyplňovat norské předpovědi a než se všichni naskládali k odjezdu, bylo po dešti. „Kozí chlívek“, tak jsme pojmenovali cestu dlouhou bezmála 3,5km, která se táhla od řeky Salzach až k samotnému vrcholu Thannberg. Tahle cesta měla všechny riders „protáhnout“ a připravit na následující osudný den. Celá sobota se tak nesla v pohodovém ježdění, slidování, chillování. David a Tomas mačkali spouště aparátů a gigabajty dat postupně plnily karty kameramanů.

Po třech hodinách ježdění bylo na riderech vidět, že síly pomalu ubývají, a tak přišla na řadu první dávka energie, kterou pro všechny zajistil Red Bull. Únava opadla téměř okamžitě a slunce pálilo další tři hodiny stejně tak jako se pálil urethan na božím alpském asfaltu. Celý den pak všichni rideři uzavřeli sjezdem Kozího chlívku až do údolí. A ačkoli tato cesta nebyla takových parametrů jako GS, v dojezdu bylo slyšet nadšení a v rohu i spokojenost.

Sobotní večer se pak nesl v komornějším duchu. Hlavním bodem programu bylo představení a seznámení riderů s alpskou cestou Grossglockner Strasse a ačkoli jsme začali meeting s dvouhodinovým spožděním, nikomu to nějak zásadně nevadilo. Longbpardisti se v pohodě zabavili u pinčesu nebo fotbálku. Oznámený odjezd v 5 hodin ráno však nikoho moc nenadchnul, a tak bylo na řadě rozptýlení menší tombolou. Rozdali jsme desky od OCB Factory a další hardware od jednoho ze sponzorů letošní Alpine Roads - obchodu Snowpanic. Kola These, Volante, trucky Caliber, gripy Blood Orange, to je jen malý výčet cen, které si shodou okolností téměř všechny odnesly zúčastněné slečny. A za to jsme rádi, protože to byla velká pocta jejich odvaze. Mezitím se lehce popíjelo, čas utíkal a s blížícím se ránem vzduch řídnul napětím před ranním odjezdem na slavnou Grossglockner Strasse.

Nedělní ráno a soukání se do autobusu připomínalo spíše schůzi zombíků, protože člověka, který by ve 4:45 vyskočil z postele a volal hurá, jsme nikde nespatřili. Přesto se našlo pár rozumných, které ani tahle událost nevzrušovala a zůstali v klidu spát. Po páté hodině ranní se už projíždělo mýtnou branou. Stačilo projet prvních pár zatáček a ve výšce 1500m.n.m. jsme se mohli začít kochat alpským východem slunce. Čím výš jsme stoupali serpentinami až k samotnému vrcholu Fuscher Törl (2488m.n.m), tím víc riderům tuhnul úsměv na rtech. Když se celá banda ocitla v půl 6 na vrcholu a v příjemné letní teplotě 3°C, do smíchu nebylo už nikomu. Pocity strachu a adrenalinu se míchaly jako ten nejlepší koktejl, a tak to přesně mělo být.

Tři, dva, jedna, pouštíme prvního ridera, hlásíme do vysílačky Jirkovi, který se staral o uzavírání cesty v dojezdové části. Proč všichni stojí? Jedem! Jedem! Nikomu se zkrátka jako prvnímu dolu nechtělo, a tak přišly na řadu ententýky. Než jsme se ale stačili ohlédnout, už to dolu v tucku posílal Aleš Loch, jeden z nejzkušenějších jezdců celé výpravy a jeden z otců značky Longbird. Po tomhle odpanění už nebyl pro ostatní ridery problém přemoci onu první nervozitu a postupně se pouštěli na jednu z nejlepších cest se 180° zatáčkami, šířkou přes 6 metrů a s parádním sklonem. Jezdilo se zkrátka nahoru a dolů co to šlo. A kde už to nešlo, tam zas pomohl Red Bull.

Kromě jednoho vyhozeného ramena, utržených vazů, natažených třísel a nespočtu odřenin jsme nezaznamenali žádné ztráty na životech. Ano, i to byl jeden z cílů naší výpravy. A tak jsme se po třech hodinách ježdění ve výšce 2000m.n.m. pomalu přesunuli k odpočinku do penzionu, abychom dohonili spánkový deficit. 

Odpoledne následoval checkout, následně přesun do nedalekého Zell am See na odpolední cruising kolem jezera a večerní odjezd domů směr země Česká. Tak zase za rok třeba na Stelviu anebo na podzim při premiéře krátkého filmu z Alpine Roads 2013! Budeme se těšit naviděnou.

Text: Milda Nosovský
Foto: David Karvay