Jirka Šrámek aka Doktor Juráš

Juráše znám už řadu let, z doby, kdy chodil na gymplu do třídy s mojí ségrou a díky společné zálibě ve snowboardingu, případně díky pár společně zahraným zápasům v Hanspaulské lize jsme se sblížili. Přestože počet společně vypitých piv jasně převyšuje počet hodin společně strávených na snowboardu, něco jsme spolu i najezdili. Doktor Juráš se stal mezi českou snb komunitou známý nejen díky svému dalo by se říci "signature" triku - frontflipu, ale také jako úspěšný doktor, který vždy pomůže nebo minimálně poradí když je potřeba. Dnes je úspěšným spondylochirurgem pracujícím na soukromé klinice v Německu, je ženatý a má jednu dceru. Právě díky jeho úzkému propojení se snowboardovou scénou si Juráš zcela jistě zaslouží pozornost našeho magazínu. Takže se pohodlně usaďte a čtěte...

Tak Juráši, řekni nejdřív něco o sobě - kolik ti je, co děláš, kde žiješ, žena, děti, velikost bot, délka prkna, délka přirození, jakými nemocemi trpíš atd. No víš co myslim, prostě se představ.
Ahoj, je mi 33 let, žiju na bavorské vesnici, kde pracuju na malý privátní klinice jako chirurg páteře, mám doma dvě ženy (jedné je 18měsíců a věk té druhé se tají, ale určitě je ještě dost mladá), prkno momentálně (teda spíš už čtyři roky) Frople Limited 164 a tou druhou délkou jsem nikdy moc nevyčníval.

Ty patříš mezi tu oldschoolovější snb partu, začínal jsi s legendama... Kdy jsi vlastně začal snowboardovat, kde a jak? Co vim, tak tomu předcházely i pokusy s jinejma sportama - trekáče a podobně. Vyprávěj!
Určitě nepatřím mezi tu úplně nejoldschoolovější partu, teda kamarádim se moc se Zobákem (Ivan Pelikán, jedna z největších legend českého snowboardingu, už téměř jedno století pracující pro Mystic Skates - pozn.red.) a s Gorem (Petr Horký, jedna z dalších legend a majitel firmy Goro Snowboards Bindings - pozn.red.), ale v oldschoolovejch dobách jsem s nima nejezdil. Začal jsem na skejtu v roce 1985, bylo to Flamenco II a radoval jsem se z něj až do roku 1990, než mi při dalším neúspěšném pokusu o ollie odjelo na Kulaťáku pod kola autobusu. Poté jsem měl chvilku takovou hodně barevnou rybu s umělohmotnýma kolama, který se mi ale záhy podařilo vyměnit za pořádný černý z čistý gumy. A pak mi kamarád Janek Vojtěch v roce 1993 vysvětlil, že skate už není in (ve skutečnosti ještě nebyl tolik in) a že je třeba jezdit na trekáčích, tak jsem strávil na Scéně u divadla a na streetu několik pěkných let. Nikdy mi to ale moc nešlo, tzv. ouško (jízda na boku v čistě horizontální poloze na jedné brusli, na inlinech to nejde, neboť se v nich nedá pokrčit noha v kotníku) jsem nikdy nedal. V tomtéž roce jsem si pořídil první snowboard, byl to Vasa Freestyle (tzv. primerák) již v dost špatném stavu, ale stejně se na něm dokázalo v dalších několika letech vystřídat dost mých kamarádů. No a tehdy jsem se seznámil se Zobákem, který prodával u Váši (Luděk Váša, další z legend a zakladatel legendární značky Vasa snowboards - pozn.red.) a já jsem si do toho snowboardu potřeboval koupit inzerty. Ty se daly navrtat jen jednou, takže jsem se musel definitivně rozhodnout, že jezdím regular, protože vázko se tam už jinak dát nedalo. Pak jsem jezdil se svejma kámošema z gymplu, většinou ve Špindlu. Někdy už na vejšce, pod záminkou rodičům, že se mi venku líp učí, jsem strávil celý léto s Pepem Samkem a Jimem Růžou na vodnim skoku na Džbánu. To mě nakoplo v mý frontflipový kariéře. Pak se mě ujali z Frople snowboards a Mill clothing, za což jim velmi děkuju. Další roky jsem jezdil zejména se svým zásadním kamarádem Vencou Jirsákem a taky každý rok na jaře na Chopok s Gorem a Zobákem. A když už to vypadalo, že se moje snowboardová kariéra blíží ke konci, že je tajemství frontflipu prozrazeno a vůbec vlastně že všichni jezděj mnohem líp než já, tak se mě ujali kluci z Vehiclu, kterejm se to snažím vrátit zejména tím, že se snažím zmanagovat péči o chorý těla jejich týmu, když se někdo vyseká. A nesmím zapomenout na svého nejvěrnějšího sponzora, legendární vázka GSB od kamaráda Gora.

V době svého působení na jednom nejmenovaném prestižním gymnáziu v Praze jsi pokud vím začal chodit ještě do jednoho vzdělávacího zařízení s lehce tajemnou zkratkou HNH. Můžeš k tomu prozradit víc? Co ti studium zde přineslo?
Hele, to bylo v dobách, kdy jsem měl ještě dost elánu studovat paralelně a přineslo mi to mnoho inspirace. Hostinec Na Hrádku byl vždycky super, ale nerad bych, aby to vypadalo, že jsem chodil jen Hrádek, myslím si, že pole působnosti bylo o dost širší. Výhoda Hrádku byla ale to piano a taky, že to bylo domů z kopce...

Tvou doménou na poli snowboardingu se stal přemet vpřed, čili frontflip. Je o tobě známo, že všechny skoky, ať už mají 4 nebo 25 metrů, testuješ právě frontflipem. Jak se ti tohle přihodilo, že zrovna ve frontflipu se cítíš jistě víc než třeba u rovňáku, kterým testují skoky skoro všichni ostatní?
Nevim, co na to říct. Prostě to mám v noze. U rovňáka na dvacetimetrovym skoku pokazíš drobounce odraz a už se to s tebou veze. S backflipem je to podobný, ale frontflip musíš jít natvrdo proti odrazu a tím můžeš dobře regulovat průběh skoku (pokud byla prognóza délky skoku a nájezdové rychlosti správná...). No a jak nejsem moc technickej jezdec, tak zastávám názor “čim vejš a dál, tim líp”...

Ve vší úctě k tvému snowboardovému umění, o trochu dále ses vypracoval ve své kariéře doktora, konkrétně se zaměřením na spondylochirurgii, čili oboru specializujícímu se na poranění páteře. Proveď nás svou trnitou cestu studii, praxí a následným pracovním uplatněním až dodnes.
K mýmu snowboardovýmu umění není třeba mít úctu, naopak zpětně v klidu viděno, jezdil jsem vždycky dost na hovno, ale dělalo mi to přesto radost. No a spondylochirurgie mi dělá taky radost a snad to dělám standardně dobře. To je vlastně maximum, od normální operace nelze očekávat něco nadstandardního, maximum je, když všechno proběhne standardně. Jinak se spondylochirurgie nespecializuje jen na poranění páteře, ale spíš na degenerativní postižení, různý vyhřezlý plotýnky a posunutý obratle. Já jsem to začal dělat hned po škole (po krátkém intermezzu na chirurgii ve Vrchlabí), kdy jsem nastoupil na spondylochirurgii v Motole. Po atestaci z ortopedie jsem z Motola odešel a dostal docela férovou nabídku z místa, kde dnes pracuju. Jmenuje se to tu klinika ProSpine a je to v Bogen na úpatí Bavorského lesa kousek od Regensburgu.

Tvůj lékařský obor a snowboarding jako koníček dohromady znamená často fakt, že ti na sále občas skončí kamarád, který se poranil právě na prkně. Kolik takových případů jsi už operoval a můžeš jmenovat některé obecně známější postavy českého snowboardingu, které ti prošly pod rukama?
No já jsem kámoše sám moc neoperoval, před atestací si v Čechách moc nezaoperuješ. Ale účastnil jsem se všech těch zákroků jako asistent a pak jsem jim většinou vyndával železa ze zad. No a po atestaci, když už smim operovat, co chci, tak už nejsem v Čechách. Takže kamarády ošetřuju po telefonu a pošlu je pak někomu, komu důvěřuju. No a ty postavy, abych to sesumíroval, tak zlomeninku obratle měli ze známých snowboardistů v posledních deseti letech Riči (Richard Skandera - pozn.red.), TT (Tomáš Tuzar - pozn.red.), Darek Macháně... Potom třeba bývalá sekretářka od Smíči Eliška, moje Julie a spousta dalších neznámejch jezdců... Jak stárnu, tak mi lidi okolo ale volaj spíš s těma vyhřezlýma plotýnkama.

Kolik operací páteře máš už ve svojí kariéře celkově za sebou?
Já jsem to dlouho nepočítal, ale myslim, že jako operatér něco přes 600, i s asistencemi několik tisíc...

Jaký zranění jsou u snowboardingu nejčastější?
To se nedá jednoznačně specifikovat, na snowboardu si můžeš poranit úplně všechno, vem si třeba Pepeho Samka, zaplať Pán Bůh, že to tak dobře dopadlo.

Spousta lidí po zranění na snowboardu bohužel zůstalo na vozíčku. Existuje v nejbližší době nějaká, byť minimální naděje, že by medicína našla způsob jak léčit poranění míchy?
Jsem v tomto směru zatím bohužel spíše skeptický. Někdy mě mrzí, jaká pozornost je věnována zprávám o výzkumu v této oblasti typu: "tak už to řešení snad trochu třeba malinko možná máme, nebo budeme mít...," a naopak malá pozornost lidem, kteří na svých bedrech nesou hlavní zátěž, samotným ochrnutým a lidem, kteří o ně pečují. Pro mě samotného je největším hrdinou můj kamarád, primář spinální jednotky v Motole MUDr. Kříž, který pracoval jako ortoped, po úrazu na lyžích sám ochrnul a nyní věnuje veškeré své síly péči o ostatní ochrnuté.

Co bys doporučil lidem při ježdění ohledně bezpečnosti, tomu aby se vyhnuli právě poranění páteře? Nemyslim teď jen chrániče, ale případně i nějaký rady ohledně rozhýbání a podobně...
Já nejsem fyzioterapeut, takže konkrétní cviky nevim. Se vzrůstajícím věkem ale cejtim, že to rozhejbání je fakt třeba. Stran chráničů bych chtěl všem doporučit, aby je používali, zejména helmu. Ta může zachránit fakt spoustu věcí, třeba hlavu. S páteřákem je to slabší, neboť poranění bederní a hrudní páteře vzniká typicky ne pádem na záda, ale axiálním násilím, tedy pádem na zadek nebo i na nohy. Páteřák tedy zachrání pouze marginální část úrazů, ale i kvůli tomu je ho spíš lepší mít, než nemít.

Loni jsem dělal rozhovor s našim společným kamarádem, surfařem Vencou Jirsákem, se kterym už delší dobu kujete pikle ohledně jednoho unikátního projektu, kde každej z vás zapojuje znalosti ze svejch oborů - ty jako doktor a Venca jako strojař. Prozraď nám něco víc, jestli můžeš.
Na tom není nic unikátního, poté co jsem začal pracovat jako spondylochirurg, tak mě začaly moc zajímat šrouby do zad, je to takový moje hobby, mám i takovou sbírku, jak průřez historickým vývojem, tak i nový high tech implantáty, co jsem kde všude z koho vyndal. A s Vencou se snažíme designovat nový a lepší šrouby, toť vše...

Co považuješ za svůj největší úspěch ve snowboardingu?
Asi sérku frontflip, frontflip, frontflip na Špindl Spring Session před dvěma lety na gapu, velkym skoku za gapem a corneru. A možná taky, že jsem byl před deseti lety v Adelbodenu jeden z prvních na světě, co se pokusil (omylem) o double rodeo, ale bohužel jsem v tom kráteru, co po mně zbyl, ztratil brýle od Ričiho. Naštěstí měl pak ještě jedny...

Jak často se v současný době dostaneš na prkno?
Letos jsem byl čtyři dny.

Domácí rodinné video z letošního pobytu na Mísečkách zachycuje dva klasické Jurášovy triky - frontflip a bs rodeo:

Stíháš sledovat co se poslední dobou ve snowboardingu děje? Co tomu řikáš? Když to porovnáš se starejma punkovejma dobama, kdys začínal?
Je to bomba. Všichni jezděj moc krásně. Ale nemyslim si, že kdybych začal jezdit v dnešní době, byl bych lepší, prostě někdo to má v noze, někdo ne. To nezměníš...

Díky moc za rozhovor, přeju samý úspěchy jak na poli pracovním, tak především rodinným, a na závěr můžeš cokoliv vzkázat našim čtenářkám a čtenářům...
No, nejdřív jsem chtěl říct něco opravdu hlubokomyslnýho, jako třeba že děti jsou radost, nebo poslouchejte J.S. Bacha, ale pak jsem si vzpomněl na rozhovor s otcem Davida Ratha, který pravil: "Ten chlapec může tomuto státu a národu, pokud nebude úplně zničený, strašně moc prospět," a raději nakonec takové rozsáhlé ambice nemám. Takže jediná důležitá informace, kterou chci teď před létem předat, je: NIKDY NESKÁKEJTE PO HLAVĚ (ZEJMÉNA OPILÝ A ZHULENÝ) DO VODY, KDE TO NEZNÁTE. Každý rok se v létě v Čechách stane pár hrozných tragédií úplně zbytečně...

P.S.: Doktor Juráš byl zejména v prvních letech fungování našeho magazínu jedním z nejaktivnějších přispěvatelů a díky svému osobitému literárnímu stylu, který si osvojil v rozhovoru zmíněným večerním studiem v literární akademii HNH, získal spoustu fanoušků a fanynek. Zde je několik odkazů na jeho ranou tvorbu, omluvte prosím kvalitu grafického zpracování článků a u těch nejstarších i absenci fotografií, jde totiž o materiál z doby před několikanásobnou kompletní změnou celého webu, což se na jejich vzezření dosti podepsalo. 

Hintrťuks očima Juráše (9.7.2001)
Jak si vybrat mikinu (25.9.2001)
O naší snowboardové partičce a výletu do Roprachtic, aneb zprávy z amatérského snowboardingu (23.12.2001)
Report: Rokytnice Air by Mrdálek (24.4.2002)
Jurášovo historické okénko 1. část - cesta do Špindlu (28.2.2003)
Jurášovo historické okénko 2. část - cesta na Zadov (5.3.2003)
Report: Air & Water Vrchlabí (19.9.2005)
One Shot: Doktor Juráš by Karel Jadrníček (15.9.2006)
Výlet za posledním sněhem v Čechách (25.7.2007)