O Horsefeathers s Hanušem Salzem

Ahoj Hanuši, už jsi to určitě vyprávěl mockrát, ale ve zkratce, jaké byly začátky značky Horsefeathers?

Začátky je to správné slovo, protože byly dva. Název a nápad na značku vznikl v roce 1989 na škole v Kanadě, konkrétně v Britské Kolumbii. Skateboardingu a snowboardingu se v té době nevěnovalo moc lidí a ve škole, kam jsem chodil, nás bylo šest. Takže když jeden z kamarádů přišel s názvem Horsefeathers a pak ve škole pod lavicí vyrobil pár potisků, stalo se to pro nás okamžitě spojovacím prvkem.

Po ukončení tamní střední školy jsem se chtěl na chvíli podívat do Čech a protože jsem chtěl i trochu dohnat gramatiku, reálie a tak, nastoupil jsem v Plzni do čtvrťáku na gymnázium. A právě tam jsem potkal Pavla Kubíčka, který jako jediný měl tenkrát dlouhý vlasy a jezdil na skejtu a na snowboardu. Okamžitě jsme se skamarádili a už další rok jsme veleslavně vyrobili první „kolekci“ padesáti triček. To nastartovalo etapu, ve které jsme se pak se různě potloukali od panelakového obývaku, kde byla naše první kancelář a sklad v jednom, přes různé punkové podnájmy. Měli jsme starého žigula, se kterým jsme jezdili do fabrik pro látky a pak s ním také ty ušité věci rozváželi. O víkendech jsme pro změnu jezdili na všechny možné závody a v zimě samozřejmě, jak to je šlo, na hory.
První tři roky jsme si z firmy nevzali ani korunu, takže jsme jeli docela na doraz. Ale nebylo to žádné utrpení, protože v devatenácti člověk zase tolik peněz nepotřeboval. Nás to hlavně bavilo a to bylo tenkrát nejdůležitější.

Můžeš nám popsat, jak probíhá vývoj/​výroba vašeho oblečení? Od prvního návrhu až po finální produkt, který jde na krám...
Byla by krása, kdyby to fungovalo tak, že nakreslíme návrh, vyrobí se to a prodá, ale tak to není…. Asi nejsnazší i když pořád zjednodušené přirovnání je stavba domu. Nejdříve se připraví celkový koncept kolekce, který se rozpracuje do menších celků jako pánské snowboardové bundy, dámská trika, atd. Pro každý celek se pak vytváří jednotlivé střihy a designy, tak aby celé kolekce působila uceleně. Následně se připravují podklady a dokumentace pro výrobce, jenž obsahují kompletní informace včetně přesných rozměrů, barev, materiálů, umístění prvků a podobně. Následuje proces komunikace s výrobcem a první vzorování, ze kterého po pár měsících vzniká vzorková řada. Ta se nafotí do obchodnického katalogu, z kterého pak objednávají majitelé obchodů. Sečtené množství objednávek se zadá do výroby a jednotliví výrobci konkrétní modely ušijí. Vše se pak odesílá do centrálního skladu odkud se naobjednané věci odesílají zahraničním distribucím nebo přímo do obchodů. 

Horsefeathers jsou jedinou českou skate/​snb firmou, které se podařilo prorazit ve světě. Jaké byly vaše začátky, co se týká působení v zahraničí?
Zajímavé. Pravda je taková, že jsme v Mnichově na veletrhu ISPO vystavili naší kolekci a čekali, kdo se u našeho stánku zastaví. Zastavilo se sice spousta lidí, ale teď zpětně vidím, že to nikam moc nevedlo. Mimo mnoha se tenkrát na stánku zastavil i mladej kluk z Mnichova s CD, fotkama a dotazem, jestli by za Horsefeathers nemohl jezdit. Byl to Michi Zirngibl. Super je, že to tam takhle funguje dodnes. Jen těch lidí chodí čím dál víc.
Když ale shrnu naše první ISPO, které pro nás znamená i první zkušenost v zahraničí: získali jsme sice nějaké distributory, ale bohužel nic z toho tenkrát nemělo šanci na pořádné fungování. Tím pádem naše začátky v zahraničí byly spíš vlažné.

Prorazit v zahraničí asi není úplně sranda. Co podle tebe stojí za tím, že se to zrovna vám povedlo?
Jestli jsem schopen vypíchnout konkrétní body, tak bych asi řekl že systematičnost, určitá znalost fungování trhů v zahraničí a taky spolupráce s lidmi, kteří Horsefeathers a celé naší firmě od začátku věřili.

Teamové videjko několika jezdců HF, natočené na podzim na Dachsteinu:

Kde všude po světě se momentálně prodávají HF věci a jak jsi s působením HF v zahraničí spokojen?
Nadneseně se dá říct, že skoro všude díky globálnímu obchodování a velmi snadnému placení i dopravě. Ale absolutní většina se prodá v Evropě. Jsou trhy, kde nejsme úplně spokojeni, pak trhy, kde je to dobré a kde je vidět i pozitivní rozvoj a pak samozřejmě trhy, kde všechno funguje absolutně super. Takže spokojenost je, ale je před námi ješte pořád hodně velký prostor. Evropa jako taková má půl miliardy lidí.

Na mezinárodním trhu se snaží se snowboardovým oblečením prosadit i firmy, které nevzešly z „kórového“ podhoubí např. Nike. Jak se díváš na tento trend?
Určitě dvojím pohledem. Ten první je, že tyto firmy mají relativně neomezené finanční zázemí a tudíž můžou investovat do akcí, filmů, teamu atd. na takové úrovni, že se ty sporty dostanou i k mainstreamové veřejnosti. Tím do jisté míry přispívají k rozšíření povědomí o snowboardingu, skateboardingu a surfování. Je samozřejmě diskutabilní, nakolik je to dobře, nebo špatně. Ten druhý pohled je, že se pomocí peněz snaží vsunout na místo firem a značek, které 10, 20 i 30 let do „svých“ sportů investovaly rok co rok a byly to právě core firmy, které dostaly celý svět board sportů tam, kde dneska je. A to je právě tak daleko, aby to začalo zajímat i globální korporace. Člověk by musel být naivní, aby si myslel, že nadnárodní korporace jsou samaritáni milující skateboarding a snowboarding.

Pokud se nepletu, oblečení Horsefeathers se šije v Číně. K tomu mám hned tři otázky: Proč jste se rozhodli jít do Číny, jak je těžké hlídat kvalitu výrobků a do třetice, dotýká se vás nějak problém čínského plagiátorství?
Za tuhle otázku jsem vážně rád, protože mi už všechny ty debaty o Číně přijdou dost nesmyslné.
Jen na upřesnění naše streetwearová kolekce a celá řada doplňků se vyrábí v Evropě a my si zakládáme na tom, že vyrábíme v Evropské unii.
Jiná věc jsou samozřejmě technické bundy potažmo outerwear. Do Číny jsme paradoxně odešli až potom, co se nás jedna místní podnikatelka pokusila klasicky po česku podojit a těsně před výrobou nám zvýšila ceny na dvojnásobek. Měli jsme tenkrát dvě možnosti, buď to zabalit nebo rychle najít někoho, kdo by nám celou zimní kolekci ušije. V Čechách jsme nikoho nesehnali a tak jsme DHLkem poslali všechny naše střihy na Taiwan a odletěli tam hledat výrobce. Objeli jsme několik firem a tu nejlepší jsme si vybrali. Až na místě jsme pochopili, proč v Evropě už nikdo nešije – technologie, servis, možnosti, dostupnost materiálů, ochota řešit problémy…všechno bylo o několik levelů dál. Je třeba vědět, že v Číně šije 99% značek a že jako všude na světě i tam je možnost výběru – od nejlevnějšího, kde se vyrábí v dost punkových podmínkách až po nejlepší, kde výroba probíhá v nových, čistých, klimatizovaných továrnách a její zaměstnanci mají veškerý sociální servis, o kterém si leckde i u nás můžou zaměstnanci nechat jen zdát. My jsem si vždycky zakládali na tom, že jsme si osobně vybírali právě jen takové dodavatele. Mimochodem Pavel letos natočil pro naše distributory video v jedné z továren a podle reakcí bylo vidět, že nejeden „Evropan“ byl překvapen úrovní, kterou plno lidí od Číny vůbec neočekává. Každý žije v představě, že je tam snad otrokářská společnost a že tam vyrábí děti za misku s rýží, jak to ostatně prezentují média. Je to pochopitelné, špatné zprávy se prodávají líp, než ty dobré. Takže my sice nevíme, jestli za typa u benzínky v Čechách, který nabízí natankovat někdo platí sociální pojištění nebo za kolik pracuje, ale naštěstí víme, v jakých podmínkách pracují zaměstnanci našich dodavatelů. Na druhou stranu za kvalitu se platí a rozdíl v cenách oproti nejlevnějším dodavatelům v Číně je i dvojnásobný. I přesto vyrábíme bez rizika a s čistým svědomím. To je pocit, který vám nikdo nevezme. Navíc máme v Asii našeho zaměstnance, který je s našimi výrobci a dodavateli v každodenním kontaktu a všechny naše výroby neustále objíždí. Tím zároveň i kontroluje možné nadprodukce. Ovšem kopie, které se občas objevují v Česku, se vyrábí v těch nejlevnějších výrobách a jejich kvalita je vážně pekelná. Člověk se už za těch pár let už naučil poznat kvalitu výroby ze samotného produktu a na první pohled. Kopie zůstane kopií, protože je vyrobená za účelem okamžitého zisku a minimálních investic. Je to rozdíl jako prkno od renomovaného výrobce a prkno ze supermarketu.

Slovo krize je všude slyšet již déle než tři roky. Jak se dotkla vás?
Krize se nás dotkla zajímavým způsobem, protože někde bylo a je cítit výrazné zpomalení a naopak jsou regiony, kde nastal rapidní nárůst a rozvoj Horsefeathers. 

V současnosti v Česku působí hromada značek, obchodů i distribucí, ale ne každému se zrovna daří. Jak vnímáš aktuální stav českého skate/​snb businessu?
Je to důsledek nebývalého rozkvětu skate-​snb v Čechách. V počtu obchodů na počet obyvatel jsme byli a možná pořád jsme číslo jedna na světě. Momentálně probíhá návrat k normálu, který je navíc umocněný finanční krizí. O to větší chaos to je. Ale ono se to časem, doufejme, vytříbí a pokud to dobře dopadne, zůstane kolem board sportů pár firem ochotných je nějak inteligentně rozvíjet a dávat prostor novým projektům.

Určitě sleduješ váš snowboardový tým. Co podle tebe chybí českým jezdcům v porovnání se zahraničními ridery? Teď nemám na mysli úroveň ježdění, ale spíš vztah jezdec-​sponzor...
Po delší době, co máme víc jezdců v zahraničí než v Čechách. Můžu říct, že u mnoha českých jezdců je to často nepochopení, jak má vztah jezdec-​sponzor fungovat. Mám na mysli hlavně pozitivní systematickou propagaci značky a sebe sama. Pochopitelně to chybí i některým jezdcům v zahraničí, ale ten poměr je obrácený. Většina ví, jak rozvíjet své ježdění i propagaci sponzorů. Tady je to přesně naopak. Pár riderů sice ví, co má dělat, ale zbytek jednoduše čeká na zázrak. Dalším problémem české scény je, že je tady poměrně hodně namistrováno a k tomu i strašně moc vyhejtováno. Ani to pozitivnímu rozvoji snowboardingu nepomáhá. V Kanadě znám jezdce, který dostanou prkno za půl, jezdí pekla a jsou spokojení, protože v tom nemají ani svoje ego, ani žádnej mindrák. Když vidím v Čechách tu nepřejícnost a ty hejty, tak si říkám, kolika lidem tady chybí koule. A i to se ve sponzoringu projevuje. Česká scéna je tím prolezlá natolik, že už to někteří berou jako standard. O to víc si pak člověk váží vztahů jezdec-​sponzor, které fungujou. Vždycky je to totiž o osobních hodnotách a vlastní hrdosti. Každý by měl vždycky dělat svoje věci, jak nejlépe to jde. Zároveň by ale měl přát úspěch i jiným, protože závist ubíjí každého. 

Jak si HF vybírá jezdce ke sponzorování? A má z vašeho pohledu smysl, aby vám mladí kluci posílali třeba „sponzor me“ videa?
Různě – na závodech, na doporučení shopu, distributora nebo repa, díky spolupráci s výrobci snowboardů a samozřejmě i přes výše zmíněná videa a portfolia. Točit je a posílat rozhodně smysl má, ale člověk se musí obrnit. Nechce to mít na začátku moc velká očekávaní. Pokud je tam talent a upřímná snaha, sponzoring se dříve, či později dostaví. Nikdy si nepřestanu vážit ani těch, kteří jezdí jen pro zábavu a třeba u toho i zůstanou.

V minulosti HF v Česku pořádali super akce ať už Jibmasters, CityJib nebo skejtový Beat the street. Poslední dobou je ale trochu ticho po pěšině. Čím to? Zaměřujete se v tomto více na Evropu?
Pár akcí pořád máme, ať už je to Horsefeathers Concrete Jam a Horsefeathers FMX Jam v Praze nebo nově Horsefeathers Iron Jam na Šumavě. Ale pravda je taková, že tím jak se rozšiřuje počet zemí, ve kterých se Horsefeathers prodává, mění se i rozložení financí, které do akcí a marketingu na jednotlivých trzích dáváme. Před pár lety nebylo potřeba brát rozpočet na Francii vůbec v potaz, ale ted už je to významná položka, která může ovlivnit i to, jestli v Česku budeme nějaké akce, jako byl kdysi Horsefeathers City Jib, pořádat nebo ne. Vzhledem k tomu, jak se teď na domácí scéně vše poměrně chaoticky přeskládává a jak dynamicky roste třeba Rakousko, je potřeba tam také víc investovat. 

Začali jste z ničeho, dnes jste evropskou firmou na poli skateového a snb oblečení. Kam dál?
Pořád je kam postupovat. Člověk by neměl ustrnout na místě a opájet se vlastním úspěchem. Ale kdo ví, možná jednou skončíme u videoher, až budou lidi jezdit jen na monitoru. Už teď dost lidí nějak moc lenivý.

Máš při šéfování firmy čas si sám zajezdit?
Rozhodně bych chtěl jezdit mnohem víc, ale pokud je sníh a podmínky, je to pořád pro mě o víkendu jednoznačná priorita. 

Jaké ježdění ti v poslední době udělalo největší radost?
Já mám radost pokaždé, když vezmu sněžnice, nebo splitboard a vyrazím se psem do hor mimo sjezdovky a lidi za prašanem a freeridingem.

Pokud chceš říct něco závěrem – s chutí do toho!
Ať to zní jako sebevětší klišé, chci všem kteří s námi spolupracovali a spolupracují říct DÍKY. A dvojnásob chci poděkovat těm, kteří do té spolupráce dali i kus sebe.