Nejvyhlášenější podniky sezóny, v kterých má prsty FIS, můžeme úspěšně hodit za hlavu. Pakárny typu Světový pohár nebo juniorský mistrovství světa nám už dají svatej pokoj. Jaro dorazilo s grácií, a tak je nejvyšší čas zaměřit se taky na akce, které nemá pod palcem Mezinárodní lyžařská federace. Jeden z nejmladších přírůstků nese název Red Bull Cascade a svojí premiéru si odbyl teprve loni. Kdyby vlastil svůj rodný list, tak by roli otce tutově zastával Bobby Brown. Bez přehánění americká legenda parkovýho ježdění, která ale poslední roky více a více tíhne k backcountry. Každodenní závodní patálie už rodák z Denveru taky řešit nemusí, tak svoje snahy může soustředit právě na netradiční podniky jako je RBC. Nemusíte se tady zrovna ohánět diplomem z Harvardu, aby vám docvaklo, kam tak dneska povedou naše kroky...
Druhý pokračování sympatickho počinu naklusalo hned s několik zasádníma novinkama. Tak za prví se změnila lokalita. Pro tentokrát padla volba na méně známý resort Solitude Mountain v americkém Utahu. Já o něm třeba slyšel prvně. Stejně jako loni i nyní se sem podívala jen hrstka pozvaných riders. Přesně řečeno šestnáct kousků, z toho tucet drsných mužů a kvartet neméně vostrých dam vesměs všichni hrdě reprezentující USA. Loni ještě šel každý s kůží na trh sám za sebe. Druhou velkou změnu tedy prodělal formát, kdy se zvolil týmový kontest o kvartetu čtyřčlenných týmech (vždy 3 chlapy + 1 bábovka). Kapitáni si pak náhodně vylosovali svoje parťáky, takže rozložení mužstev bylo čistě dílem náhody. Spravedlivější způsob bys těžko pohledal.
Na jednotlivý partičky pak čekaly dva napráskaný dny závodění na vymazlený trati, která prověřila všechny aspekty jejich lyžařskýho umu. Hlavní šejpr Charles Beckinsale se s tím moc nemazal a připravil všehochuť, kde jste se mohli vybláznit jak na přírodních cliffech a hitech v prašanu, tak jste oplývali možností spustit koncert ne velkých parkových kickerech a zkrátka nepřišli ani zastánci trubek a želez. Riders prostě musel ukázat, že všestranost jim říká pane. Rozhodčí v každý jízdě hodnotili celkem pět hledisek a to: creativity, speed, choice of line, difficulty a energy (style/flaire). Jezdec mohl za svůj výkon maximálně kasírovat 50 bodů, který se pak celýmu týmu sčítaly ve výsledný skóre. Nic, co by nepochopil průměrně inteligentní jedinec orangutana sumaterského.
Po pátečním prosluněným úvodu se ale zase ozvalo počasí. Sunshine znovu? Drzost! Na sobotní finále tak nepanoval den jako malovanej ale spíš den jako když vám v káře prdne pixla primalexu. Humpl... I tak ale všichni jezdci srdnatě bojovali a povětrností podmínky si na freeskieři nepřišly. Nejcennější kov nakonec poslední jízdou svému týmu Mando zajistil Colby Stevenson. Potřeboval schrastit aspoň 46 bodů, což splnil do puntíku! Zlatou radost tak s ním mohl slavit guru celého eventu Bobby Brown, dále pak Jed Waters a za něžné pohlaví Svea Irving. Ve finálovém souboji položili na lopatky tým Center Punch, kde řádil Cody LaPlane, Birk Irving, Ben Smith a Jay Riccomini. Cenu MVP pro největší zabijáky obou dnů si pak domů odnesli sourozenci Svea a Birk Irvingovi. Podobný akce jen tak neomrzí!
Video od The Dean´s List:
