Report: Česká repre na Světovým poháru v big airu v Modeně

Letní flákání má padla. I když to možná při pohledu z okna vaší světničky nevypadá, tak zima je tady a kolotoč Světovýho poháru se začíná roztáčet jak labutě na Matějský. Po prvním závodě v big airu, kterej na konci léta hostila novozélandská Cardrona se všechen humbuk přesunul do italský Modeny, kde nás ale tentokrát nelákaly rudý káry s koněm, ale spíš koňové, co se předvedou na  čtyřicet šest metrů vysoký a sto třicet metrů dlouhý konstrukci. Jednalo se vůbec o největší rampu, která kdy na Apeninským poolostrově vyrostla. A hlavním důvodem našeho zájmu byla hlavně česká účast. Ve Svěťáku máme momentálně na naší malou zemičku pouze jeden startovní flek a ten tentokrát zaujal Šimon Bartík…

Postupový klíč sice nebyl složitej jak útěz Alcatrazu. Stačilo v jednom ze dvou heatu skončit do pátýho místo a mohly se střádat plány na finále. Trnem v oku, ale určitě byla buclatá konkurence, která k Talošům dorazila. Loni se big airový Svěťáky slušně řečeno, co se týče docházky flinkali. Jenže tady byla kapacita naplněna na sto procent. Nechyběla Amerika, Kanada, zabijáci severští, vrahouni švýcarští a další a další, kteří měli po letní pauze určitě chuť jak vlkodlak po tejdenní hladovce. Šimba se představil v druhým heatu a za svůj dub cork 1260 vyfasoval 56.50 bodů, který nakonec stačily na 19. flek v heatu a celkově ho bohužel víš něž na 36.místo nepustily.

Šimbu jsme jako vždy poprosili o svůj košatej komentář k závodu a ke svýmu výkonu:

Šimba: „V Itálii mě čekal můj první World cup city big air, dost jsem se těšil a zároveň se dost bál. Konstrukce byla 46 metrů vysoká, nahoru se jezdilo buď ve výtahový kleci a nebo tam vedlo 196 schodů. Často se vyplatilo chodit nahoru pěšky, bylo to rychlejší než stát ve frontě na výtah. První hit byl pro mě hodně strašidelnej, navíc času v tréninku nebylo nazbyt, takže člověk musel trochu taktizovat. Dal jsem si cork 360 a zjistil, že skok neni vůbec špatnej, pak následovali tři sedmy a pár double dvanáctek, načež trénink skončil a druhej den se zrušil kvůli dešti. Další den byl na pořadu dne závod snb, takže my jsme na to šli až v neděli. První závodní pokus jsem dal double 1260s double japanem, bohužel dost hnusně odjetej, druhej jsem zkusil to samý okořenit o tailtap na dopadu, ale chybělo mi pár centimetrů. Nicméně jsem měl i tak radost, byla tam fajn atmoška, fajn lidi a s Dalym jsme se vykoupali v moři a viděli plameňáky.“

V pánským finále se pak proti sobě postavila desítka titánů a nedalo se čekat nic jinýho než pořádně rozžhavený peklo. Na rozdíl od kvaldy se pak počítaly dva nejlepší skoky ze tří. Dably a triply tak lítaly vzduchem jako by se nechumelilo. Switch triple 1260 vyšvihl třeba Finn Bilous ze Zélandu, kterej ho ale nedokázal podpořim druhým trikem. Svůj tradiční switch triple vytasil taky Henrik Harlaut aka E-​dollo. V součtu to ale tentokrát na lepší než pátej flek nestačilo. Triple cork vytáhl z rukávy i Švýcarák Fabian Bösch. Bohužel ani jemu to na placku nestačilo a nakonec musel kousnout nepopulární bramboru…

Rozhodovat mezi nejlepšíma třema byla zase tradičně Sofiina volba. Nejtechničtější finesy tam určitě narval helvétskej blondýn Andri Ragettli, ale určiě mu chyběla trochu čistota a možná víc stylu. Jenže kam do takovejch virgulí styl narvat?! Za svůj finálovej triple bral každopádně míň bodů než za doubly kolegů a musel se spokojit s bronzem. Mezi králem Modeny a stříbrným „nešťastníkem“ byl nakonec ani ne bodový rozdíl. Páni soudci nakonec ke zlatu dotlačili norskýho mladíka Birka Ruuda, i když u mě by asi králem dne byl americkej čahoun Alex Hall hlavně díky svejm precizním grabům.

To je ale pouze a jen můj názor a my s teď na triky nejlepší trojky pěkně podíváme:

Mezi něžným pohlavím si na monster rampu trouflo nakonec třináct bab, což není oproti některým starším závodům tak strašidelný číslo. Na nějaký šílený rotace a pořádný dívčí dably jsme ale tentokrát čekali marně. Vítězka prvního závodu u protinožců mladá Kanaďanka Elena Gaskell si díky bramborvý příčce udržela prozatímní vedení celkovýho pořadí. Na bednu se před ní prodrala o deset let mladší Němka Kea Kuehnel. Švýcarskou nadvládu pak potvrdila Sarah Hoefflin a Mathilde Greamaud, kde zkušenější z nich (Sarah) brala druhý místo a Mathilde přetavila desátej start ve Svěťáku k výhře a celkové pátýmu podiovýmu umístění. Slušná vizitka… 

Nejlepší tři bábovky v Modeně:

V průběžným pořadí big airu zatím po dvou závodech v Cardroně a Modeně vévodí Švýcar Andri Ragettli a Kanaďanka Elana Gaskell. Další závod Světovýho poháru je na programu poslední týden v listopadu, kdy rakouský ledovec Stubai bude hostit slopestyle. Big air má naopak teď až do března volno.

Výsledky finále Světovýho poháru v big airu v Modeně:

Muži (kompletní výsledky zde):

1. Birk Ruud (NOR)
2. Alex Hall (USA)
3. Andri Ragettli (SUI)
4. Fabian Bösch (SUI)
5. Henrik Harlaut (SWE)
6. Kai Mahler (SUI)
7. Jesper Tjäder (SWE)
8. Finn Bilous (NZL)
9. Colby Stevenson (USA)
10. Alex Beaulieu-​​Marchand (CAN)

Ženy (kompletní výsledky zde):

1. Mathilde Gremaud (SUI)
2. Sarah Hoefflin (SUI)
3. Kea Kuehnel (GER)
4. Elena Gaskell (CAN)
5. Lara Wolf (AUT)
6. Johanne Killi (NOR)

FIS web najdeš zde.