Vánoční a Silvestrovská lyžovačka skončila, a tak smutně koukám na bláto kolem baráku a pár centimetrů sněhu kolem chalupy v Krkonoších. Je jasné, že tak to dlouho nesmí zůstat, a tak začínám kout pikle. Celý rok myslím na výjimečné sjezdovky střediska Heiligenblut, a tak po zhlédnutí lineární předpovědi počasí, která udává jasně jasno, beru do ruky telefon. Jakmile padlo slovo Heiligenblut, začíná rvačka o místa v autě. Skalní jezdci vítězí a než se nadějeme, je pátek a sedíme v Kenyho káře. Bojujeme s bez mála šesti sty kilometry, ale po pár Plzínkách máme jasnou převahu. Přijíždíme kolem půlnoci, poslední drink s řidičem a alou na kutě.
Ráno se budíme do azurového dne a všichni jsme zvědavý, jestli to bude good aspoň z poloviny co loni. Ranní rutina a už cvakají zámky vázání. Pálíme to dolu pro skipasy a zase rovnou nahoru na druhý nejvyšší vrchol střediska Shareck 2604 m.n.m. Čekujem to a stejně jako loni civíme na prázdné luxusně upravené sjezdovky. Jasná volba na rozjetí je modrá z leva. A už to sypem! Vypínám mozek a přepínám na sjezdařský mód. Pilně nabroušený obřačky vedou perfektně, a tak nechávám kluky někde daleko za sebou. Dole se mi klepou nohy a vypouštím páru. Dáváme ještě dvě opáčka a přesouváme se ze spojovací stanice Rossbach starým vodovodním tunelem velmi raritní kabinkou Fleissalm. Ze stejnojmenné stanice dáváme nejvyšší vrchol střediska Hochfleis 2902 m.n.m. Nahoře však funí ledový vichr a mám co dělat, abych vůbec mohl jet dolů. Hoblujem tedy červené níž a po pár jízdách je nám jasné, že půjdeme pozdravit našeho starého kamaráda medvěda do hospůdky u stanice.
Doplňujeme energii v podobě lokálních dobrot, fotka s méďou Béďou a hybaj tunelem zpátky. Ze Sharecku dáme pohodový sjezdík do údolíčka zprava a vyjíždíme známou kotvičkou na vrcholek Viehbühel. Dáváme několik jízd a je jasné, že pomalu nastává čas k návratu a k další etapě dne v podobě apréski. Plni očekávání vycvakáváme lyže před hospůdkou Rossbach Alm a atmosféra opět nezklame. Roztančený pan majitel roznáší schnapsy jako raketové střely. Tančí se úplně všude, atmosféra je úžasná!!! Každá aprés však jednou končí a my se na pozvání naší nové kamarádky Krystíny rozhodujem k výpravě dolu do vesnice. Doplňujem zásoby a tři kilometry střemhlav dolu po sjezdovce na čelovky. Už v civilu. Výhledy na dávnou zlatokopeckou vesničku Heiligenblut s kostelíkem sv. Vincenta a to ještě v pozadí se zasněženými třítisícovkami jsou v noci i ve dne dechberoucí. Dole nás přátelsky vítají a my zaplouváme do baru Laterndl. Jsme překvapeni nočním životem tak malé ale kouzelné vesničky.
Nedělní ráno se probouzíme do podobného příběhu. Vítr ustal a slunce se plnou silou opírá do našich unavených, ale šťastných tváří. Lidí nepatrně přibylo, a však stále si připadáte jako v lyžařském ráji. Nedělí kopírujeme červené a modré tratě pod Shareckem a občas si dáváme odpočinkové sjezdíky do údolíčka Fallbich. Bohužel na úžasných místech utíká čas mnohem rychleji, a tak i nám se neděle posunula do odjezdových hodin. Zakončujem tedy pozdním obídkem na oblíbené terásce a předesíláme první dvojici dolu balit. S Ivošem si dáváme ještě poslední rundu modré a bohužel, koncert Vysokých Taur končí.
