Rozhovor: Vyzpovídali jsme Eliasze Kiszku z juniorské reprezentace

Na český scéně se poslední roky objevilo několik nových jmen, který dokázaly solidně prorazit a momentálně pilují svoje dovednosti pod trenérským štábem český reprezentace. Jedním z nich je šestnáctiletý Eliasz Kiszka, který pro letošní sezónu spadá do našeho juniorskýho výběru. Loni si třeba na svůj účet úspěchů připsal celkový druhý místo mezi muži v rámci Czech Freeski Tour, vítězství na FISáku ve Vítkách a taky poprví okoštoval chuť FIS Evropského poháru. V létě pak společně s Péťou Müllerem a jejich koučem Pečákem vyrazili sbírat zkušenost na juniorské Mistrovství světa v novozélandské Cardroně. Témat na probrání se tak nabízí víc než dost. A protože Eliasz ještě u nás neabsolvoval žádný interview, tak je nejvyšší čas, to napravit!

Zdar Eliasz! Tak kde se momentálně nacházíš? Doufám, že někde na horách a poctivě trénuješ… 

Eliasz: Čuss! Teď jsem zrovna na cestě do Francie, kde máme první závod sezóny. Je to Evropák v big airu, tak jsem zvědavej, jak to dopadne, ale těším se. Hned po závodě se připojíme k mladším členům týmu do Rakouska a budeme trénovat na Penkenu.

Tak to jste mě potěšili, že jedete do Les Arcs, budeme držet palce! Protože to je tvůj první rozhovor u nás na webu tak se ale nevyhneš klasický úvodní otázce. Malinko se nám představ a naznač, jak si se dostal k freeskiingu…

Jmenuju se Eliasz Kiszka, je mi 16 let, pocházím z Orlických Hor. Co se týče nějakých koníčků, tak rád se věnuji všelijakým freestyle sportům. Dále třeba rád hraju na piáno, kreslím a tak dál. Samozřejmě největší radost mi ale přináší freeskiing :). Lyžování jsem se začal nějak víc věnovat přibližně v 7-8 letech, když táta začal pracovat v Deštném v Orlických Horách. Jezdil jsem tam skoro každý den ze školy a vždycky jsem byl celý den jenom v parku, kde jsme jezdili s místňákama a tvořili jsme tak skvělou partu. Jednoho dne po jednom z mých prvních závodů Czech Freeski Tour jsme byli ještě s bráchama přidáni do messengerový skupiny Czech Freeski, což byla skupina český repre a výběru talentované mládeže. Já jsem vůbec nevěděl, o co jde, ale nějak jsme s nima začali postupně trénovat, byli jsme s nima na trampolínách a v létě jsme s nima začali jezdit na soustředka Acrobat Parku ve Štítech skákat do vody. Od té doby už jsem je neopustil a trénuju s nima do teď.

Hezkej progres. Loni jste se podívali na juniorské Mistrovství světa v Cardroně. Jak cenná to byla pro tebe zkušenost?

Jo, teď v létě jsme byli s trenérem Michalem Pečem a spolujezdcem Petrem Müllerem na Novém Zélandu na našem prvním mistrovství světa juniorů. Zkušenost to byla obrovská, byl to můj první takový velký závod, ale myslím si, že jsem se s tím popasoval slušně a jsem s výsledkem spokojený, jízda se mi povedla. Je to opravdu nádherná země a park byl úžasnej.

Mezi jezdci se objevili jména, která momentálně známe i ze Světovýho poháru. Co jsi říkal na celkovou úroveň závodů?

Úroveň závodu byla neskutečná. Když jsem viděl, co za triky se tam dělalo, tak mám ještě velký kus cesty před sebou. Věřím ale, že se jednou dostanu na podobnou úroveň. 

Jak se ti vůbec ve známý lokalitě Cardrona líbilo. Trošku jí našim čtenářům přibliž…

Celé středisko se mi moc líbilo, park byl rozlehlý asi po třech sjezdovkách. Bylo to rozdělené na pro line, jib line a line pro začátečníky, kousek vedle byl big air skok. A vedle něj nepostavená u-rampa. Sněhu tam bohužel bylo dost málo, ale park byl vždycky připravený parádně.

Stihli jste na Zélandu vidět i něco dalšího a klidně vytáhni nějakou veselou příhodu :)...

Ty kráso, bylo toho opravdu dost. Nejdřív nám v Sydney uletělo letadlo, protože jsme nevyzvedli boarding passy, když jsme konečně přiletěli do Queenstownu na Novém Zélandu, tak nám nedorazily boardbagy se všema věcma, já teda měl naštěstí malý kufřík s oblečením, ale Michal s Petrem neměli nic :D. Boardbagy nám přiletěly na letiště až za 3 dny. Mezitím jsme se probírali z cesty, hráli jsme disc golf, ten tam byl skoro všude. Po čtyrech dnech jsem se šli konečně poprvé sklouznout. Podívali jsme se i k oceánu. Vykoupali jsme se, ale byly celkem velký vlny, tak jsme do nich vbíhali a byla to fakt sranda. Michal vběhnul do jedný vlny, která byla fakt velká a já se do ní bál vběhnout, Michal do ní vběhnul, vlna ho tak vymáchala, že mu obrátila plavky naruby a poškrábala ho všude :D. Bylo to fakt vtipný.

Určitě super zážitky. Jaké jsou jinak tvoje plány na aktuální sezónu?

No... Máme v plánu objet co nejvíc Evropáků a fisáků. Někdy v březnu nás čeká další Mistrovství světa juniorů v Mottolino Livigno v Itálii. Hlavně chci natrénovat co nejvíc nových triků na všechny strany.

Přes zimu jste na horách hlavně právě s Péťou a vaším koučem Pečákem. Jak vám to spolu šlape?

Šlape to asi celkem v pohodě, občas se trochu pohádáme, ale to je asi v pohodě, když jsme spolu tak často a lezeme si už na nervy :D.

Klasická ponorka :). Jak vlastně vypadá takovej normální den český juniorský reprezentace na horách?

Většinou vstaneme, jdeme se nasnídat, sbalíme se a jedem na kopec. Kdo není na čas v autě, dělá odpoledne angličáky, no. Po ježdění jdeme samozřejmě klusat na cca 15-20 minut abychom uvolnili nohy. Většinou máme ještě nějakej kondiční trénink. Večer máme čas na učení, služba připravuje večeři. Občas zahrajeme nějakou hru na Playstation, pokud ho sebou vezmeme a po večeři si děláme co chceme, například jdeme ven, nebo ležíme a odpočíváme, samozřejmě se všichni umyjeme, abyste si nemysleli, že jsme nějaký zvířata :D. Pak jdeme spinkat.

Máš nějakej lyžařskej cíl do budoucna, kterej by sis chtěl splnit?

Hrozně bych chtěl, aby se mi povedlo někdy zajet nějakou tu bednu, to by mě pak motivovalo ještě víc do toho dupat. Dál uvidíme, jak se bude dařit a jestli se dostanu někdy například na X-Games nebo nejlépe na Olympiádu. No, uvidíme, jak to všechno půjde. Věřím že se bude dařit :).

Pár rychlotázek:

Oblíbenej trik: Aktuálně mě nejvíc baví switch bio 1080 mute
Oblíbenej snowpark CZ/ zahraničí: v Česku, když by byl sníh, tak domácí Deštná, v zahraničí asi Absolut Park
Oblíbenej jezdec: Aktuálně se mi hodně líbí klasicky Matěj Švancer.
Oblíbený pití: Coca-cola jistě
Oblíbenej školní předmět: třeba Angličtina nebo Němčina, ne že by mi to nějak šlo, ale je tam celkem zábava
Nejhezčí freeskierka: Anastasia Tatalina, Olivia Asselin, co už.

Závěr už tradičně patří děkovačkám a vzkazům, takže to nechám čistě na tobě… A díky za tvůj čas!

Rozhodně děkuju všem, kteří mě podporujou v tom co dělám, rodina, kamarádi. Děkuju rodičům, že mi umožňujou se tomu věnovat. Díky trenérům, díky kterým jsem se dostal tam, kde jsem teď, a díky za to že jsem mohl být součástí tohohle rozhovoru. Čuuuuuus!

Eliasz: