Za prašanem do Japonska: Lukáš Vojáček o dokumentu First Chair Express

1. Ahoj Lukáši, představ nám sebe i svůj projekt. Odkud pocházíš, čemu se věnuješ a co tě přivedlo k natáčení dokumentu o Japonsku?

Čau kluci, jmenuju se Lukáš Vojáček a jsem hlavním článkem Admiralos Production, která už přes 10 let točí vše možné. Naší hlavní náplní a obživou jsou reklamy, ale děláme také vlastní projekty. Jedná se hlavně o dokumenty, které se odehrávají na horách. Ideálně ještě na zasněžených horách. :) Mezi dokumentární filmy Xtreme in Zlín, Shape Your Life, IRON SIDE Splitboard Movie a YES, BUT Splitboard Movie přibude brzy dokument z Japonska : First Chair Express.
K Asii mám vztah, protože jsem tam s rodiči žil pár let, když jsem byl na základce. Miluju asijskou mentalitu a kulturu. Po minulé zimě k tomu přibyl také japonský sníh. Žiju ve Zlíně a do pořádných českých hor máme daleko. Nejblíž máme Jeseníky, které jsou přece jen skoro 3 hodiny autem. Když napadne čerstvý sníh, tak volíme spíš Slovensko. O Japonsku jsem slyšel spoustu historek a viděl spoustu freeride videí, ale nedovedl jsem si představit, že bych se v japonském prachu někdy i projel, ale sen se stal skutečností. 

2. Čím je váš dokument jiný než ostatní? Proč by se na něj měli diváci podívat a co vás na Japonsku tak přitahuje? 

Tak přitahovalo nás už dlouho, přeci jenom snad všichni z nás viděli někdy nějaké freeridové záběry z Japonska. A co si budem, není to zrovna blízká destinace. Navíc když to máme do Alp kousek. Možná proto to nebyla otázka náhlého rozhodnutí, ale muselo to tak nějak dozrát. Jestli je dokument zásadně jiný, to nevím, ale myslím, že by mohl být sympatický široké veřejnosti svou upřímností. Neměli jsme potřebu si na nic hrát a snad z toho bude cítit čistá radost, pestrost použitých kamer a dynamický střih. Doufám, že taky zaujme soundtrack, který bude rozmanitý a snad v tom diváci najdou přidanou hodnotu, kterou jsme tomu chtěli dodat. Dokument je také proložen krátkými příběhy lidí, které jsme v Japonsku potkali a nějakým způsobem nás zaujaly.

3. Kde v Japonsku se děj dokumentu odehrává? Procestovali jste větší část země, nebo jste se zaměřili na jedno konkrétní místo?

Pohybovali jsme se na ostrově Honšú, v prefektuře Nagano, oblasti Hakuba. Relativně známé místo. Dlouhé údolí, ve kterém je více či méně propojených myslím 9 středisek. Věděli jsme, že nechceme nijak moc cestovat ani za sněhem, ani turisticky. Nějaké znalosti o terénu už jsme měli, tak jsme si chtěli být jistí tím, že pokud napadne, využijeme to na maximum. Což se také několikrát stalo a my téměř pokaždé dostáli názvu našeho dokumentu. Cestou zpět jsme navštívili Nagano a okolí a samozřejmě také Tokio. To je svět sám o sobě - neuvěřitelné místo!

4. Co vás v Japonsku nejvíce překvapilo? 

Dalo by se vypíchnout asi spousta věcí, ale hlavně si nevybavím nic negativního. V první řadě to asi byl určitý kontrast mezi hi-tech technologiemi hned vedle úplně zastaralých řešení. Například v Tokiu tě klidně bude obsluhovat v restauraci robot, ale lanovky mají jak z 80. let - i když jsou vlastně nové. Na spoustě míst zaplatíš jen hotovostí. Všude jsou automaty na pitíčka - různé nealko, ale i pivní varianty. Velmi rychle jsme si oblíbili nevinně se tvářící limonády s různým objemem alkoholu. Všude je chirurgicky čisto, aniž by se poblíž nacházely koše. Všecho je přesně na čas, do puntíku správně vyrovnané, uklizené,....

5. Jaký byl největší zážitek? Byla to kultura, nebo samotné ježdění? 

Tak ježdění určitě! Ale japonská kultura nás pohltila absolutně. Co se týká jídla a pití, myslím, že jsme si všichni stoupli na pomyslný gastro Olymp. Jedna věc za všechny je to, že jsme za celou dobu neměli ani jedno "evropské" jídlo a myslím, že nám nikomu ani nechybělo. Místo toho jsme pravidelně spoléhali na tradiční lákadla ve formě sushi a wagyu (omg!). Možnost experimentovat s různými "divnými" ingrediencemi nebo neobvyklými variantami klasických surovin je nekonečná. Japonského piva, whisky a dalších laskomin jsme si také užili dosyta. Jednou z nejpříjemnějších zkušeností byly tzv. onseny - tradiční japonské lázně, které jsou téměř všude. Tato fantastická záležitost výborně odpočinula unaveným tělům a zároveň nám dala nahlédnout do dalších zákoutí japonské kultury. Někteří z nás chodili téměř denně. Japonci jako takoví jsou neuvěřitelně milí, úslužní, ochotní až z toho jde nám Evropanům hlava kolem. Stačí jen malinko naznačit, že si nevíš s něčím rady a do minuty je u tebe nějaký lokál, ochotný ti  pomáhat do té doby, než budeš spokojený. Úlet...

6. Jaké jste měli vůbec podmínky? 

Veskrze se dá říct, že dobré. Strávili jsme spoustu času nad tím, kdy přesně jet, abychom eliminovali prázdniny Japonců, Australanů, atd a zároveň měli co největší šancí na pořádnout kydačku. Když jsme dojeli, sněhu bylo dost, ale ne čerstvého. Po 2 dnech to ale začalo, a když se zapnula naplno japonská powder mašina, přes sníh nebylo skoro vidět na vlastní nohy to byly opravdu euforické pocity. Chytli jsme celkem 3 bouře, jednu menší, jednu větší a jednu, na kterou nikdy nezapomeneme. Fantastické bylo i to, že díky načtenosti terénu, nadstandartnímu vybavení a určitým skills jsme byli schopni jezdit kromě prvních dvou dní neustále kvalitní prašan. Samozřejmě klasicky, týden po našem odjezdu domů napadlo snad každý druhý den půl metru (někdy i víc), a tak to bylo 3 týdny v kuse. To musel být úplný Armagedon....

7. Na kolik vás výlet vyšel, a co bys poradil někomu, kdo sní o freeridování v Japonsku? 

Za ty necelé 3 týdny to byly určitě vyšší desítky tisíc. Letenka stála cca 25k, ale zase to byl přímý let z Varšavy do Tokia. Zbytek záleží hodně na potřebách skupiny. Náš standard byl hodně nízko, co se týkalo ubytování, chtěli jsme být, co nejblíž středisku. Nakonec jsme za super budget vychytali bezva místo. Sice nás bydlelo všech 6 v jednom pokoji (ano, odér byl všudypřítomný), ale zase se ráno efektivně distribuovala dezinfekce (čti Slivovice). Najíst se dá překvapivě za rozumné peníze - "meníčko" s pivem klidně za 300 korun. Permice se pohybují v rozmezí 600 - 1 300 korun na den, ale jde čarovat se sezónkama... Kdo hledá dlouho v japonských nepřehledných webech, najde .

Tomu, kdo by chtěl jet, doporučuji v první řadě jet. Je dobré si asi ujasnit, kam chci, a co od toho očekávám. Jak moc potřebuju noční vyžití, versus klidnější střediska atd. 

8. Čekají vás 2 zastávky premiéry dokumentu? Kde a kdy to přesně bude?

Naplánované premiéry jsou ve Zlíně a v Brně.

Událost Zlín, pátek 8.11. 2024: Facebook událost zde.  

Událost Brno, pátek 15.11. 2024: Facebook událost zde. 

9. Jaký další trip vás čeká? Plánujete něco letošní sezónu? 

Letošní sezónu se budu věnovat rodině a jezdit hlavně s dcerou, která si lyžování začíná konečně užívat. Navíc se mi pár měsíců po návratu z Japonska narodil syn, takže rodinný život nabral trochu větší obrátky. Nechci úplně prozrazovat plány do budoucna, ale táhne mne to spíš na východ než na západ. Ideálně najít nějaká zapadlá střediska v prašanovém ráji. Znáte to. Jinak se teda říká, že ten kdo si zajezdí v Japonsku, nechce už nikdy nic jiného. Tak uvidíme.

KEEP RIDING WITH US!