Danny Kass

Řeč je samozřejmě o Dannym Kassovi, který se narodil 21. září 1982 v americkém New Jersey. Během své profesionální kariéry se Danny vyprofiloval nejprve jako rampový jezdec, kdy během let 2001 až 2006 v této disciplíně získal dvě stříbrné medaile na Olympijských hrách (Salt Lake City 2002 a Turín 2006), v roce 2001 dokázal poprvé a naposledy zvítězit v rampě na X Games, kde ještě v následujících letech sesbíral další čtyři stříbra (2003 a 2004 rampa, 2004 a 2005 slopestyle) a jeden bronz (2005 superpipe). 

Závody ale nejsou to hlavní co Dannyho proslavilo. Jeho jméno je od roku 2001 propojeno se značkou Grenade Gloves, kterou založil společně se svým bratrem Mattem a která se svým originálním stylem produktů i marketingu dostala do celého světa. Velkou zásluhu na úspěchu Grenade má právě Danny a jeho nenapodobitelná osobnost, mísící vlastnosti drzé rockové hvězdy, šprýmaře a tichého intelektuála v jednom. Jak se ostatně píše na Monster stránkách a co raději necháváme v původním znění: "He’s the kid who introduced back-​to-​back 10s and many other dizzying combos to pipe competition but it wasn’t just Danny’s riding that made him a champ, it was his smartass attitude, sleepy yet lethal style and a cult-​like fan base that emerged around his upstart Grenade Gloves brand."

Kromě Grenade je Danny úzce propojen se značkami Nike Snowboarding, Gnu Snowboards, Skullcandy, Oakley a Monster Energy, díky kterému vznikl i tenhle rozhovor. V poslední době se Danny věnuje hodně natáčení a jeho párt jste mohli vidět i v nejnovějším filmu od Absinthe Films s názvem Resonance, na jehož premiéru Danny osobně dorazil v září 2012 do Prahy. 

Interview s Dannym Kassem pořídila Madla Salavcová společně s Kristýnou Kokešovou za asistence fotografa Honzy Kasla přímo na letošních X Games v americkém Aspenu. Pojďme na to! 

Čau Danny, máš se? Jak si letos užíváš X Games?
Fakt se těším, včera jsem dorazil a je to vždycky paráda být tady v Aspenu během X Games, nejen kvůli snowboardingu, ale i těm sněžnejm skůtrům a všem těm šílenostem kolem.

Ale nezávodíš, mám pravdu?
Ne, jsem na čekačce na rampu. Poslední dva roky jsem se snažil spíš soustředit na natáčení. To je vždycky víc propojený se snowboardingem a u mě to byla i přestávka od závodů. Chtěl jsem, aby zůstala v mym ježdění ta zábava, protože když jen závodíš a závodíš, neužiješ si skoro vůbec freeriding a jiný části snowboardingu. Znamená to, že mám ty nejlepší možnosti díky skvělejm sponzorům, kteří mě doslova tlačí do filmování, rozhovorů a podobnejch věcí, co mám rád.

Takže to je tvůj plán, soustředit se víc na filmování, než na závodění?
Přesně, víc se soustředit na filmování, pořád mám spoustu cílů ve snowboardingu, který nejsou jen o závodění. Závodění je velká část z nich a samozřejmě je to jedna z těch populárnějších stránek snowboardingu, ale pro mě jakožto profesionálního snowboardistu je důležitý ujistit se, že lidi uvidí snowboarding takový jaký je a že nestačí jen závodit, abys byl profesionál.

Pojďme na chvilku odbočit k Olympijským hrám, dvakrát jsi vyhrál stříbro - co si vlastně doopravdy myslíš o snowboardingu na Olympiádě?
Myslím, že je to skvělý, všichni jezdci se navzájem tlačí dopředu a navíc se náš sport rozvíjí a dostává čím dál víc mezi lidi a je víc populární. Samozřejmě to má svoje světlý a temný stránky. Nemyslím si, že by Olympiáda stagnovala a uzavírala se sama do sebe, jenže bez nových sportů a bez záležitostí, které víc odpovídají dnešní době, společnosti v ní a světu současných akčních sportů, přicházela o spoustu diváků. A teď, když na Olympiádu navíc konečně patří i freeskiing, uvidíme hodně lyžařských hvězd jak přicházejí na chuť freestylu vycházejícího ze světa snowboardingu v rampě a slopestylu. Takže příští rok to bude pořádný kolotoč pro lyžařský svět, ale i pro snowboarding, víc se otevře a zpřístupní světu. Zároveň to ale je pro jezdce šílenej tlak, musí se pekelně soustředit na výkon a to někdy dost smrdí. Vidíš spoustu mlaďasů dělat věci, který by normálně ani nezkoušeli. A já chci aby tyhle děti viděly snowboarding jako věc, do který se fakt lehce dostanete, ne aby jen zíraly na nějakej závod v rampě a říkali si “Fajn, tohle já nikdy nedokážu, možná bych měl zkusit něco jinýho.”

Myslíš si, že slopestylu se na Olympiádě bude dařit stejně dobře jako rampě?
Myslím, že to bude skvělá podívaná v televizi, ale věř mi, že rampa je jedna z nejlepších akcí pro diváky, na kterou se vůbec můžou vydat. Celá rampa je vidět v podstatě z jakýhokoli místa na kopci, kdežto u slopestylu musíš být na určitým místě a bez televize a všech těch kamer je skoro nemožný vidět celej závod. Takže pokud bych si měl vybrat na kterou z disciplín vyrazím jako divák, určitě by to byla rampa. Ale jsem dost natěšenej na obě disciplíny, myslím že z toho co teď všichni předvádí ve slopestylu, nebude na Olympiádě nikdo chápat.

V rámci premiérový tour k filmu Resonance ses dostal i do Prahy, líbila se ti? Přimíchal ses tu k něčemu zajímavýmu?
Bylo to skvělý, fakt rád na to vzpomínám, celou dobu v autobuse na Absinthe super šílený tour jsme jezdili od města k městu, nikde nebylo moc času, takže jsme ani nic moc neviděli. V Praze jsme byli dva dny a byla to ta nejšílenější party celýho tripu, bylo tam tak dvanáct, možná čtrnáct set lidí, nějakej breakdance a pak film a parádní zábava. Další den jsem se vzbudil docela brzo, chtěl jsem se jet mrknout do kostnice v Kutný Hoře, celej výlet jsem musel podniknout sám, protože všichni měli tak trošku kocovinu. Myslel jsem, že to bude blízko, ale bylo fajn vidět trošku víc českýho venkova, celej ten trip do kostnice byl nakonec super. Mělo to ten správnej středověkej nádech. A taky se mi strašně líbil Orloj. Jen mě mrzí, že jsem si nestihnul koupit žádnou z těch cool loutek, pro tu se budu muset někdy vrátit.

Skejtoval jsi v Praze?
Jo, vlastně jsme parkovali hned vedle skateparku, zašel jsem tam večer před premiérou a měl jsem to celý skoro jen pro sebe, byl to vážně skvělej zážitek. Pak jsem se trošku prošel a dal si pivo, skvělý český pivo. 

Takže se ti to líbilo?
Jo, strašně moc, jen nebylo moc času. Taky jsme si dali parádní oběd na Staromáku s výhledem na Orloj, to bylo vážně dobrý.

Na tvejch designech se často objevujou lebky - kde jsi přišel k tomuhle fetiši?
Myslím, že je to tím, kde a jak jsem vyrostl. Stejně jako jsem rostl se skejtem dřív než s čímkoli jiným, skejtový umění mě vždycky inspirovalo. Samozřejmě jsou ve mně nějakým způsobem zakořeněný skate designy. Je to prostě něco co mě vždycky bavilo kreslit, kostry a jednotlivý kosti, to je proč jsem tak moc chtěl navštívit kostnici, to bych si fakt nenechal ujít. Byla to sranda, kluci říkali, že si mám vzít taxík, ale myslel jsem, že to bude daleko, tak jsem vyrazil na nádraží vyzkoumat, jak se tam dostanu. Ale stálo to za to, jet vlakem a vidět trochu z českýho venkova. Do Čech už dlouho vyvážíme Grenade a bylo skvělý vidět naše produkty například ve vlaku. Třeba jeden kluk měl mojí oblíbenou mikinu.

Viděl tě?
Ne, měl jsem mu asi něco říct. No a další ráno jsem v Praze vyrazil do obchodu Revolution a trošku jsem záviděl, protože oni maj věci, který jsem fakt dlouho neviděl. Aniž bych se představil, tak jsem mluvil s pár lidma, nepoznali mě, tak jsem se jich ptal, jestli byli na Absinthe premiéře, říkali že prej jo.

Zpátky k Absinthe movies, plánuješ s nima točit tuhle sezónu?
Tahle sezóna je docela náročná, protože dělám na Nike Snowboarding Projectu a chtěj točit celou sezónu, takže spousta tripů a materiálu a pak budu znova spolupracovat s Absinthe Films. Doufám, že toho zvládnu trošku víc, ale je trochu těžký dělat zároveň na dvou projektech, čas nás dost omezuje. Absinthe je ale vždycky zábava, všechno je o freeridingu, nenajdete tam moc záběrů ze snowparků, což mě fakt baví, je to objevování novejch resortů a míst, kde jsem ještě nikdy nebyl. 

Krom ježdění jsi měl vlastní televizní show "Dobrodružství Dannyho a Dinga" na Fuel TV. Jak to s timhle vypadá? Jde to?
Jen bych chtěl připomenout, pokud někoho zajímá, co dělám krom ježdění, navštivte iTunes a obstarejte si pár dílů Dannyho a Dinga. Jednoduše to byla příležitost skrz Fuel TV a Fox sebrat bandu snowboardistů, lyžařů a skejťáků nebo motocrossařů a společně cestovat a prostě plánovat celý trip na způsob určitýho dobrodružství. Byla to skvělá zábava a my jsme měli možnost procestovat celý svět a dělat věci, ke kterým bychom jinak neměli příležitost. Například pronajmout si obytňák, začínat s devíti lidma a končit s asi se třinácti v Berlíně. Šlo o ježdění s kýmkoli, nejen s profesionály, prostě dát dohromady partu lidí a podniknout ten trip. Vlastně ani nemůžeš nikoho pořádně znát, dokud s ním nesedneš do auta a pak na konci akce se z vás stanou kamarádi a máte společný vzpomínky na něco nezapomenutelnýho. A vzhledem k tomu, že v sobě každej z nás má trochu z Čech, tak jsme všichni známí jako pořádný party zvířata... A někdy ti tak některý ze vzpomínek vypadnou a na show je vtipný právě to, jak si to lidi daj dohromady a ty vidíš věci, kvůli kterejm jsi to vlastně prvotně nedělal. Minulá sezóna fakt stála za to. Takže vyřiďte čtenářům, ať si to určitě koupí, no a pokud mě někdy uvidí, třeba si na ně v nějakým díle vzpomenu.

Taky nás zajímalo, jestli se s touhle show chystáš i do východní Evropy?
Jo, to bychom chtěli, ale protože Fox vlastní Fuel TV a ti mají na tohle práva, tak to není jen náš majetek. To byla jediná potíž v tom všem, krom iTunes k tomu měli přístup jen v USA. Ale možná se to jednou podaří.

To by bylo skvělý, protože tady máš velkou základnu fanoušků a ti jsou docela zklamaní, že nemají šanci tě takhle vidět.
No, pro všechny, kteří tohle budou číst, zaplaťte si to na iTunes a až se potkáme, proplatím vám to. 

Četla jsem, že jsi přemýšlel o stěhování do Rakouska nebo Japonska - jak to nakonec dopadlo?
Je těžký to opravdu uskutečnit, ale mám teorii, že Bůh nebo matka Příroda má pár milenek a jedna z nich je Japonsko, proto tam tolik sněží. Na ostrově Hokkaido sněží pořád, protože on je do těch hor zamilovanej, a taky do Alp, takže můj sen je mít malou základnu buď v Rakousku, ve Švýcarsku nebo v Japonsku.

Je něco zvláštního na Rakousku nebo to jsou jen Alpy?
Jen Alpy. Tam se mi fakt líbí a minulej rok jsem skoro pořád natáčel v Rakousku nebo ve Švýcarsku. Mám pocit, že jako snowboardista jsem navštívil velký množství resortů v Americe a všechny byly na bázi parků. V Evropě je to jinej styl, můžeš zajet kousek do backcountry vedle resortu a jen objevovat. Mám vážně rád přírodní terén a zdokonalování se v tomhle odvětví snowboardingu, baví mě pořád se učit nový věci.

Máš nějakej oblíbenej backcountry spot, na kterej se rád vracíš?
Jasně, samozřejmě spousta spotů v Rakousku a Švýcarsku, ale vzhledem k tomu, že odtamtud nejsem, tak bych řekl, že nejsem úplně povolanej o tom mluvit. Ale určitě bych chtěl udělat trip na Hokkaido. Jídlo je tam tak dobrý, všechno je prostě jiný a navíc maj mnohem líp poladěný resorty. Můžeš si třeba koupit půldenní jízdenku a zajet do dvou nebo tří středisek, protože všechno je hrozně blízko. Takže tam bych klidně strávil zbytek života.

Co bys udělal, kdyby ses mohl vrátit v čase?
Já bych se moc v čase nevracel, protože pak bych žil v minulosti. Musíš žít svůj život bez výčitek, prostě tak jak je. Ale možná bych se vrátit do Čech během Absinthe premiere tour a pobavil se s trošku jinejma holkama. Příště...

Na rozhovoru se podíleli Madla Salavcová, Kristýna Kokešová, Honza Kasl, Martin Večerka a Anna Havlová. Velký dík patří firmě Monster Energy, bez které by tenhle materiál nevznikl.