Flying Dog Meatfly snb camp 2010 - část 2

V prvním dílu reportu (najdete ho ZDE) jsme opustili část kemperů, provozující patrně nejlepší freeriding svého život. Nyní se vrátíme do stejného dne a mrkneme se, co dělal zbytek party...

Druhá skupina také plně využívá báječného počasí a pod vedením Hasáka a Kupči masírují všechny možné převěje, skalky, planiny, zkrátka nic nepřijde na zmar. Nadšení z dopoledního prachu nikoho nenechá klidným a hned po svačině se rozhoduje o dalším fenomenálním freeride sjezdu do Mollinis, opět zcela mimo sjezdovky a areál. Trasa začíná na vrcholu Bruckenhornu 2580m.n.m. a končí v údolí 1050m.n.m, asi 15km pod resortem. Pokud vám to ještě nedošlo, tak to řeknu jinak. Jde o skoro hodinu čisté jízdy zcela mimo sjezdovky. Prioritou je bezpečnost už kvůli minimálním zkušenostem účastníků kempu. Průzkumník Hasák sfičí první velkou pláň a cestou nezapomene zbombit tři akorátní dropíky. Dále následuje dvoukilometrový mega lán, vybízející k různým legráckám. Tady zadiktoval, který vždy nachází nějakou tu zajímavou atrakci i tam, kam oko jiného ani nepohlédne. 

A už se těšíme na kilometrové bobikoviště v průseku lesa. Tady se opravdu fantazii meze nekladou. Adam odemyká tento úsek láskyplným obejmutím hned první sněžné houby. Každý jsme si nějakou zkosili. Spodní část trasy je potom spíše přísný boardecross, který vás sem tam lehce plivne mimo své koryto, projedete se kolem různých skalisek či fascinujících ledopádů. Na spodní dojezdové louce opět Kupča nalézá zcela atypickou překážku a vyzývá 50-​50 na zvlněné hromadě složených doubků. Dost vtipná záležitost byla, když vlnky spolykaly postupně všechny uchazeče o desetimetrový přejezd. Jako jediný splynul s přírodou a hromadu přejel až do konce Hasák. Respekt. Tento den bude patřit k nejkrásnějším vzpomínkám na snowboarding vůbec. Všichni jsou plní emocí a navzájem si vypráví zážitky z celého dne. Pro většinu šlo opravdu o naprostý křest a premiéru v takhle velkých a nebezpečných horách.

První skupina jakoby se zvláštní pokorou hodnotí jejich round trip jako fajn a příliš se ničím nechlubí. Těšíme se ještě na večerní video a foto koučing. Po několika pěkných fotkách v naprostý údiv uvádí všechny přítomné záznam již zmiňované jízda kempera Aleše. Upřeně sledujeme video, kde pod sebou utrhl neskutečně obrovskou lavinu o rozměru asi 50 x100 metrů. Několik metrů ho stahovala na skaliska pod ním. Bez dechu všichni sledují, jak se Aleš rozhodl o pokus vyjet z mohutného splavu na bok ven. Když se mu to jen tak tak podařilo, nikdo ani nedutá. Po krátké pauzičce na rozkoukanou sjíždí zbytek hřebene už jen raději rovně bez oblouků. Na tento šokující záběr, který celá skupina ututlala až tohoto momentu, myslím jen tak nikdo nezapomeneme. Aleš přijal několik objetí od kamarádů, všichni jsme si totiž moc dobře uvědomovali, jak málo chybělo. Oslava Alešových druhých narozenin nabrala rychle na obrátkách a u toho spřádáme plány na další den. 

Zmíněná Alešova jízda:

Další ráno patří k těm těžším. Jako by vás přeběhlo stádo buvolů. Počasí tentokrát nekompromisně utnulo naše plány plné freeridingu. Ve vyšších polohách se převalují mraky, takže vyrážíme do parku. Každý si hází do pranice triky, které se chce naučit. Podle toho vznikají skupinky začátečníků, jibberů, skákačů a rampičů. Oblíbeným se stává fun-​box s barelem. Dále se lajna dělí buď na dvě platformy skoků doplněné duhou, nebo na lajnu boxů, railů, lámaček a podobných legrácek. Začátečnící pilují freestyle základy v přilehlém kinderparku, který je opravdu výborný a vhodný pro jakékoliv pokusy o nové triky i třeba i pro pokročilé. 

Ke konci dne nám nebe roztáhlo svůj klín a porno může vesele pokračovat railovačkou na jižní straně terasy Sit Hutte. Rail je hotový během pár minut a jam-​session začíná. To je voda na mlýn hlavně jibberům, kteří rozproudili i kolemjdoucí seniorky. Největší ohlas sklízí Hasák za několikrát zopakované bs rodeo 540. Fanynky rozřinčely své nordic-​walkin hole, což nenechává klidným ani ostatní. Začínají padat pekla. Kupča stylově dává noseslide 270 indy ven. Pírs dal pár svých switch vražd. V průběhu odpoledne občerstvujeme svá hrdla drinky a s časem roste nadšení a odvaha. Nakonec přichází opravdu úchvatný západ sluce a my jezdíme a fotíme jako diví.

Se setměním rozjíždíme gril a Hasák opět vytahuje své zbraně a naložené fláky. Každý si láskyplně opečovává svůj steak na rozžhaveném grilu a s nedočkavostí sleduje, zda je už hotovo. Blahodárné účinky masa vyvolávají po celém dni čistou euforii, pomlaskávání a sténání je slyšet postupně po celé terase. I vegetariáni si libují u svého opečeného lilku. No ještě chvilku dáváme relax na zapití a cigárko a jedeme na zpět na Strelu. Skupinka odvážných se připravuje na patnáctikilometrovou jízdu údolím domů po sáňkařské dráze. Už z loňska máme zkušenosti s jízdou ve tmě, takže letos jdeme vybavení čelovkama. Sáňkařská dráha s lehce namrzlým povrchem vcelku fičí. Cestou skáčeme přes koleje a v prudkých a rychlých partiích adrenalin zastupuje naprosto nedostatečná svítidla. V závěrečné nejrychlejší pasáži nás překvapuje místy odtátá cesta. Nevadí. Jiskry tvoří zářivý chvost.

Den nekončí. Ještě nás čeká fotbálkový turnájek na Strele. Oba stoly v plném obležení, skandování jako stadionu, emocí plno a turnajový pavouk postupně určuje finalisty. O mistrovský titul si to již v dosti pokročilé fázi tohoto dne rozdali Jetel s Kořenem proti tetě s Pítrsem. Je chválihodné, že jsme byli oproti loňskému roku, kdy museli být někteří účastníci odneseni na nosítkách, schopni celý turnaj dohrát. Oba týmy na hřišti nechaly duši a s pocity jako při finále mistrovství světa zvedli nad hlavu pohár Kořen a Jetel. Sláva vítězům, čest všem zúčastněným, ještě zopár drinků a pak už jen pád do věčných lovišt.

Je před námi závěrečný den, kdy si všichni společně zařádíme v parku. Tuto volnou session v rampě, na malém skoku a později na bedně bedlivě sledují koučové. Hodnotí um a hlavně celkový progres každého z kemperů. Každý jede na své maximum a ovoce ze stromu nových triků češe většina jezdců a jezdkyň. Respekt všem, ale asi nejvíc zabijí a v údiv uvádí všechny úplný začátečník Filip. Nekompromisně ošejpoval rampici, přes skok dává čistou late bs 1, a na bedně predvádí swith fs boardslide to fakie v luxusním old school štýlu. Za tento diktát sklízí zasloužené ovace a titul pro největšího progres ridera. Dalším oceněným za celkový umělecký dojem a srdcervoucí přístup k snowboardingu je už podruhé velmi komplexní a stylový jezdec Aleš. Letos to prostě zabil úplně nejvíc. Přitom zůstává stále pokorným a skromným, což je dneska poměrně vzácná vlastnost. Ještě jdeme takzvaně ke stromečku a každý si vybírá nějaký ten pěkný dárek od sponzorů. Meatfly, Honky–Tonk i Flyingdog překvapují zdařilými trikoty. Děkujeme!

Není na co čekat a vyrážíme do klubu na závěrečnou párty. Ve vlaku nás překvapuje výborně naladěná skupinka Švýcarů. Zpívají nám své lokální songy a my se nesmíme nechat zahanbit. Máme totiž tetu Evu a ta se plně rozezvučí. Je z toho Vysoký jalovec doprovázený hromozvučným chorálem nás všech. Odveta je silná. Pokoušíme se lokály umlčet Absinthem, ale efekt je spíše opačný. V této bujaré náladičce doputujeme až do klubu, kde se brzy vznášíme mezi nebem a zemí. Pítrs promítá nejlepší videa a fotky z celého týdne na plátno. I veřejnost s upřením obdivuje některé zdařilé fotky a kroutí hlavou nad Alešovou lavinou. To už Adam rapuje ve své nové jarmulce, holky rozjíždí sexy hadí tance a naše kolečko dobývá parket breakdance nasazením. Teta Eva svým charismatickým způsobem ošálila DJ, bere mu mikrofon a na celý sál zabéká vsetínské hokejové zpěvy. To se loni nepodařilo ani důraznému MC Tygrovi.

Někteří dobrodruhové se úspěšně protancovali až do svítání. S pohledem do kalendáře všichni smutníme nad posledním ránem našeho campu. Jsou to mementy namíchaného koktejlu štěstí ze všeho prožitého a smutku z pocitu konce. Postupně všichni kamarádi se slzou v oku dávají nashledanou tomuto báječnému místu.
Naše sehraná rodina zase o kusanec posunula hranice možností vyžití dřevěného nástroje připevněného k nohám v tu nejlepší možnou zábavu a kombinace splynutí s přírodou a pokory k velkým horám. Každý zažil spoustu nového, vzniklo tady mnoho nových přátelství a také jsme se naučili, jak důležitá je spolupráce ve skupině. Za tento nezapomenutelný snowboardový týden děkujeme všem Koučům a těšíme se na další kapitolu v roce 2011 na Flying dog Meatly snowboard camp in Arosa.