Making of Snowporning 2012 - Part Four

O pár dní později mi přišla hromadná sms od Záji: “Jestli nemáte pípák, sondu a lopatu, tak na výlet rovnou zapomeňte! Jedeme do hor, kde už pár lidí umřelo!” Když se posuneme v čase asi tak o 10 dní dopředu, tak vidíme Záju, Pavla Vyroubala a Darka Bergmanna jak řvou, smějou se a posílají ze svahu obří sněhové koule a trhají laviny na Martina Matouška, který se snaží vystoupat do kopce za nima… Ale nebudu předbíhat.

Asi dva týdny po Spring Sessions vyrážíme ve složení já, Karkys, Pavel Vyroubal v jednom autě a Honza Zajíc, Darek Bergmann, Martin Matoušek, Ondra Bauer v autě druhém + 2 skůtry za nima na vleku. V navigaci se na nás usmívá 1300km a v pozadí za navigací se nám skrz čelní sklo přímo vysmívá Zájův vozejk, na kterým je nalepená 80tka. Při cestě se zastavujeme v Brně s tím, že si tam nakoupíme řetězy, mačety, sekery, kasry a jiný zbraně, kterejma se tam budem bránit. Prodavač v Mountfieldu ale nechápavě kroutí hlavou a říká, že nic takovýho nemá. Zmiňuju, že Burton team složený převážně z youngbloodů tam taky nedávno byl a přežili, takže to musíme dát taky.

Vyrážíme dál z Brna a aby nebyla nuda, tak se Karkysovi dostal bordel do pravýho kola (tím nemyslím jeho náušnici, ale kolo u auta) a celou cestu hučelo. Později jsme zjistili, že se jedná o ložisko, který bysme měli co nejrychleji vyměnit, jinak ho zapečem, zadřem a upadne nám kolo. Takže se nám jelo prostě krásně. Po jednom dni zírání na skůtry za stále se zvyšujícího hučení jsme konečně přejeli hranice Rumunska, na kterých nás hned přívítali dva cigáni, který chtěli peníze za umytí okna, a hned druhá věta, když mě viděli byla: “Ty si marihuana! Máš?”

Brzo ráno dorážíme do města, kde dáváme krátký spánek a poté voláme domorodci jménem Julius, který se o nás má starat a dovést nás na místo. Ten nám oznamuje, že na nás sere, a že se s náma rozhodně nebude bavit po telefonu, protože je už dávno na horách a chce jezdit. Tak voláme druhému domorodci jménem Géza, který už je vlídnější a sděluje nám, ať dorazíme do resortu s názvem BaelaLac. Z prvního pohledu jsem byl trochu zklamaný... čekal jsem rozbořený baráky, cigánský skupinky, prostitutky, koně narvanýho v žigulovi (přikládám ilustrační foto z googlu). Místo toho jsem snídal v mekáči a potom si šel rozměnit peníze do bankomatu, kde mě obsloužil sluha z banky. Prostě bylo hodně vidět, že Evropská unie tu jede a nejen při cestě na BaelaLac, ale po celým Rumunsku jsme viděli budovy, který v nás vytvářely spíš pocit, že jsme ve Švýcarsku než na Balkáně. Neuvěřitelně honosný novostavby kam se podíváš a v těch nejzalehlejších vesnicích se mezi vesnickýma baráčkama objevovaly neuvěřitelný hotely, haciendy a vily. 

Další věc byly policejní hlídky, které jsme potkali minimálně jednou za 20km. Několikrát nás kontrolovali, ale byli přátelský. Jedni zkoušeli dělat, že je problém, přitom žádnej nebyl... to ale pochopili až po tom co od nás dostali několik plechovek českýho piva Samson, což je další dobrá věc do těchhle destinací - mít s sebou hodně piva! To jsme naštěstí měli, protože Samsonu se líbí Karkysův snowboardovej projekt, a tak mu nabalili hektolitry piva na cesty, což nám nejednou pomohlo při udobřování policajta nebo navazování kontaktů s místňákama, který za pivo udělaj cokoliv a nic neni problém. V tomhle jsou Balkánci hodně podobný Čechům...

Dorazili jsme ke gondole na BaleaLac a zrovna dolů sjížděli tři lyžníci, kteří nám oznamují co jiného než: “No už to leze dolu, sníh je hrozně mokrej a má teď bejt furt hnusně a pršet… chvíli ticho… ALE kdybyste přijeli před dvouma dnama, tak to tady bylo úplně bombový - nejlepší freeride!” Pěkně poděkujem za informace a vyrážíme gondolou nahoru. Sněhu vypadá, že je všude dost a ubytováváme se v moc hezkým hotelu přímo v horách.

Druhej den museli Zája s Darkem vyvézt skůtry nahoru, ale měli to stížený, protože část cesty byla odtátá a další zase zavalená lavinou, takže chvíli jeli po asfaltu a další část museli odházet. Několika desetimetrovej sráz dolů vedle cesty prej taky nebylo nic moc příjemnýho. Nakonec to ale zvládli a vyrazili se podívat po spotech. Vrátili se s tím, že nic moc nenašli, ale že v zimě to tady musí bejt fakt super. To ostatně slychám při každým pokusu vydat se na hory někdy jindy než v zimním období.

Mezi tím co kluci vyjížděli se skůtrama jsme stihli s Matesem, Ondrou a Pavlem udělat malej spotík na zasněženým mostě, kterej už byl prakticky hotovej. Tam si Mates dopřál parádní pohodu, ale hned potom to opravil noseslidem s indiánským výtrhem do dropu. Po týhle show jsme se rozhodli postavit kicker na asi jediným možným místě, který bylo bohužel strašně hnusný, protože všude okolo byly rozježděný stopy. Ale lepší než nic. Další dny bylo furt hnusně a pršelo, takže kicker nešel skákat, a proto jsme se rozhodli prozkoumat místní tunel, který byl asi kilometr dlouhý a vedl na druhou stranu kopce. 

Tam na nás čekala zasněžená silnice a v dáli rozpadlá rumunská vesnice, kam jsme se vydali jenom já, Karkys a Ondra Bauer. Potkali jsme tam milé lidi z Horské služby, kteří nám sdělili, že teď má pořád pršet, ale že před týdnem to tady bylo hrozně dobrý. Při cestě zpátky jsme začali stavět spot v rozpadlé vesničce, na který jsme se potom už nevrátili. Před tím slyšíme ránu a silný hučení ze spadlé laviny. Voláme vysílačkou kluky jestli je vše ok, ale nikdo se neozývá. Po delší době se dozvídáme, že je všechno fajn, že se jenom kluci nuděj, tak na Matese trhaj laviny a pouštěj sněhový koule a prej to je uplně jak hrát nintendo! Každopádně jedna z lavin vzala Matesovi prkno až do údolí, takže se celkem prošel…

Při návratu na hotel jsme začli řešit, co dál s tímhle průserem… Je furt hnusně a sněhu čím dál tím míň (přikládám ilustrační video Karkyse v depresi). V úvahu připadalo Bulharsko nebo Rakousko. Další den kluci dali ten BC kicker a večer se rozhodlo, že druhý den odjedem do Bulharska. Odlifrovali jsme se celkem rychle a při cestě nám vlekař v gondole řekl, že včera byla dole vichřice a na silnici se utrhlo kus skály, tak budeme muset nějakou dobu počkat. To nám ani tak nevadilo, protože byl aspoň čas na to, dát ještě jeden spot přímo dole u lanovky. Bylo to rozpadlé rumunské stavení připomínající starou lanovku, na které Zája roztahával kluky skůtrem. Po tom co tam padly nějaký hodnoty, přišla mlha a my vyrazili na další dobrodrůžo směr Bulharsko. 

Jak jsme si počínali v Bulharsku? Byl tam sníh? Bylo tam víc medvědů, vlků a divokejch psů? Upadlo nám kolo? Dojeli jsme tam vůbec? To vše se dozvíte v pokračování našeho dvoudílného cyklu nesoucí název: “Úplně promrdaný tři tejdny aneb Snowporning na Balkáně II”.

Rádi bychom ještě poděkovali partnerům, díky kterým se tento trip uskutečnil a těmi jsou: Nitro, MTV Backstage, Samson, Jägermeister, Monster a Freeride.cz.