Report z finálové zastávky letošní MasterCraft Wakesurf Tour na Matyldě

Ryba

V pátek přes den jsem na Badyho instastory zachytil zmínku o nošení kaprů, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornost a z kanclu vyrazil akorát v pravou chvíli na to, abych venku totálně promoknul. Doma suším věci, balím a čekám až přestane pršet aspoň tak, abych se dostal k autu. Po zhruba třech hodinách konečně přišla ta chvíle a vydávám se na cestu. Na Matyldě samozřejmě přešla poslední přeháňka někdy v pět a pak už nic. Přijíždím asi v deset večer a přidávám se k partě u jednoho z párty stanů. No a pak to přišlo. Chemická válka. Zápach mezi osmým a devátým stupněm oficiální stupnice smradu. Mrtvolná hniloba, částečně rozložené tkáně a rána přes nos chcíplou rybou. Další úroveň už jsou jen švédské kvašené sledě Surströmming. Vyrážíme na noční bojovku s čelovkou, lopatou a kolečkem. Konečně mi ta rouška k něčemu je. Po zhruba čtvrt hodině hledání konečně nacházíme něco, co nejspíš pár dní zpátky ještě bylo tolstolobik, dneska přechodné bydliště hromady larev a mravenců, a zahrabáváme to rychle pod hlínu. Špatná zpráva je, že během dne někdo viděl rybáře odnášet další dvě nebo tři mrtvé ryby. To se za chvíli potvrzuje. Smrdí to strašně a my jen doufáme, že to noční déšť smyje a někam odplaví.

Třiadvacítka

Nepřijel jsem samozřejmě v noci jen kvůli tomu, abych tu hledal mrtvou rybu, že jo. Chtěl jsem se hlavně trochu vyspat před dalším den rozhodcování na závodech. To se nakonec povedlo, protože Raptor se soundsystémem měl dorazit až ráno. Probudila mne lehce zatažená obloha a dvojitý kafe z moka konvičky. Pak se pomalu začal plnit i seznam účastníků. Snad někdy před osmou jsem dostal nabídku otestovat vlnu. A to se neodmítá. Při prvním průjezdu ladíme nastavení kombinace rychlosti a klapek. Další už je čirá radost. Krásná tvrdá a čistá vlna na ranním zrcadle Matyldy mne vysílá na několik poletů nad vlnu a skoro sama za mne točí trojku. Na břehu tak můžu i bez přítomnosti notáře jednoznačně vlnu prohlásit za certifikovanou pro uskutečnění závodu MasterCraft Wakesurf Tour a způsobilou pro odjetí všech triků, co máme v rukávu. Největší zásluhu na tom má samozřejmě loď. MasterCraft X23 s černým trupem a hnědým čalouněním, bimini (sluneční stříška), soundsystém, spousta držáků na pití, sedačka pro nás rozhodčí otočená proti směru jízdy, takže se z ní dá všechno dobře sledovat, a za ní jsou nad platíčkem navíc dvě samostatné sedačky, kde může sedět fotograf a někdo, kdo bude házet jezdcům hrazdu. Původ kvality vlny je ale z větší části pod vodou. Je to tvar dohromady s velikostí trupu. To 23 v názvu modelu znamená 23 stop, což je něco přes 7 metrů. U nás se tak často nevidí, ale když jsem pár let zpátky měl pocit, že bych se měl zkusit jet podívat na závody někam ven, jezdilo se často na větších člunech a často už to byl zážitek samo o sobě. Tentokrát sice nebyly fatsacky posazené na všech sedačkách, ale naštěstí i pokrok ve vývoji tvaru trupu a klapek přispěl k tomu, že i takhle je vlna úplně luxusní. Odteď už jsem jen všem přál, ať si závody užijou stejně jako já.

Skim nebo s kym?

Asi proto, aby vesmír vyrovnal to, co nám nadělil s vlnou, poslal nám i pár míň pozitivních zpráv. Jedna z nich byla délka startovačky v kategorii skim ještě asi v deset hodin, kdy už závody byly v plném proudu. Nula. Nic. Nada. Pro info: kategorie jsou dvě - skim a surf a liší se hlavně specifikací prkna, což ovlivňuje i triky, které se v  té kategorii dají dělat. Menší flosny, plošší prkno a triky zahrnující převážně otáčení prkna nebo těla jezdce jako rotace, shove-ity a varialy. Jestli vám víc říká skate, je to asi jako rozdíl mezi převážně osmdesátkovou disciplínou freestyle a dnešním streetstylem.

Vyfotil jsem aspoň prázdnou startovačku a na instastory v ní označil Soloma (pozn. překladatele: dvojka ve finálovém pořadí tour Petr Solomčík). Něco mi na to napsal a byla to tak nějak odpověď na oblíbenou otázku: “S kym se bude jezdit?” Nevim úplně jistě, jestli jsem to letos tou otázkou předpověděl nebo přivolával. Trochu doufám, že se na tom podepsalo hlavně to, že je těch závodů až dost a přispělo k tomu i počasí a termín. 

Naštěstí pak toho, že nepřijel nikdo z jezdců, co zajedou víc než 100 bodů, nakonec využili Bady s Peldou, Kuba Furtplnej a Mates Štolba. Pořadí skončilo přesně opačně než jsem právě vyjmenoval, s tím, že Badymu s Peldou jsme dali dohromady třetí místo, aby to jednomu z nich nepřišlo líto.

V holčičí kategorii (dobře, oficiálně Skim ženy) to naštěstí bylo divácky vděčnější, i když mi tu taky trochu chyběla mladá litoměřická krev Pepi, která minule v Třebouticích točila 1080 jak na řetízkáči na pouti. Největší boje tu tak sváděla Betlamka, Niki Horáková a Švábovka. Všechny předváděly triky ve stoje, v sedě, v leže i na switch a občas tam padla nějaká 360.

Podobná kombinace skončila i ve finále kategorie surf jen s tím rozdílem, že kromě Betlamky a Niki skončila na třetím místě Magika von Čáry (Markéta) těsně před čtvrtou Zuzkou Švancarovou. Chvíli to vypadalo, že by do všeho mohla zasáhnout i Monika Vondrková, ale utržené rameno jí podle výrazu bolesti v obličeji do většiny těžších triků nepustilo. A jasně nemůžu zapomenout na malou Anitku. Je jí snad devět, nikdo neřekne jinak než Kocoure a letos jezdí celkem s přehledem na switch.

Mačkání hada

Jestli jsme v předchozích kategoriích po dvou kolech tour už zhruba tušili, jak by to mohlo dopadnout, tak v klučičí surf kategorii (oficiálně Surf muži) jsme mohli vypsat na prvních pár míst kurz 1:1. Řízení letového provozu v severních Čechách opět Danovi Vyšohlídovi udělilo povolení k průletu v prostoru nad jezerem Matylda a my jsme z lodi i z přenosu na břehu mohli sledovat manévry ve vzduchu vysoko nad vlnou: nose graby, mindy double graby, ale i obří bottom turny atd atp. Stejně tak Fílák předvádí arzenál poletů, tentokrát trochu nižších, a finále končí odjetým rocketem pod vlnou. O prkno od kanadských Kanuk s grafikou s čínským drakem na spodní straně se Fílák s Danem střídaj a od poslední zastávky to doladili ještě hláškou z legendární výměny manželek, takže každou chvíli slyšíš něco jako: “Pomačkám ti hada!”

A jako obvykle ve výsledcích následuje i Vsevolod Vlasenko. Ten s námi většinu dne stráví na lodi focením. Při jízdě se snadno pozná podle velkých bottom turnů s obrovským protaženým snapem na vršku vlny na konci.
Z dalších riderů stál za zmínku třeba Honza Sluka, ale i další a další, co se s touhle obří vlnou pěkně poprali.

Finále

Ano, to všechno byly zhruba hajlajty letošního finále. Vyhlášení proběhlo jako obvykle ještě večer. Po něm i vyhlášení vítězů série, kteří si od Saffronu odnesli roční pojištění na adrenalinové sporty a vylosování zájezdů na Srí Lanku s Endless Summer a na Bali Bio Villas se Smíčou. Pak jsme se rozloučili s druhou půlkou týmu rozhodčích Andreičkou, která trochu vysílená vyrazila směrem domů. Bez ní by to prostě nešlo. Už jsme jí to asi říkali několikrát, ale ještě jednou černý na bílým: Děkujem!

Já osobně jsem po dvanácti hodinách na lodi ještě chvíli bojoval se zavírajícíma se očima a felil s partou u karavanů. Díky špuntům do uší se mi celkem snadno povedlo usnout i ve stanu ne moc daleko od soundsystému Big Shock! Beast za zvuků dancehallu DJ Skeryho. Dokonce jsem se ještě uprostřed noci na pár minut probudil a poslechnul si trochu parádního D’n’B od Katchy a zase jsem zabral. Další den mne čeká ještě spousta ježdění a návštěva na otvíračce minirampy na Berounsku, ale to už je jinej příběh. Chvíli jsme i tu řešili, co bude příští rok a jestli se znovu pouštět do série závodů nebo třeba udělat spíš akci, která bude míň soutěž a víc zábava. Já doufám, že hlavně bude pokračování v jakékoliv podobě a že prostě bude s kym jezdit, že budeme moct pořádně pomačkat hada a hlavně žádná mrtvá ryba.