Světové surfspoty za času Corony českýma očima - 3. díl (Maroko)

Imsouane / Maroko - Martin Mikyna

O koroně nebo obecně o virové hrozbě jsme se dozvěděli od klientů, kterých se to už začalo dotýkat a tím i nás. Hlavně proto, že jdou média mimo nás, nemáme televizi a většinu času trávíme ve vodě, jak taky jinak. V době, kdy jsme si užívali surfcamp od Surfandtravel.cz, se začaly se objevovat první případy v ČR, Itálie a ostatní státy EU už si jely svoji strašák show. Když v tom zazvonil telefon z hygienické stanice a jeden z kluků byl obeznámen s tím, že zrovna on cestoval v autobuse s první českou nakaženou osobou. To bylo asi zhruba v době, kdy jsme si mysleli, že se nás to v Africe netýká. No nicméně to byl první kontakt s rouškou u nás na baráku. Nakonec se nic neprojevilo, a tak jsme pokračovali dál.

V tu dobu jsme tu měli krásnej swell a o místních restrikcích ani vidu ani slechu. To v Evropě už se řešily roušky a podobná zvěrstva. Lidé postovali STAYHOME jak šílený a my si pořád v klidu surfovali. Druhý týden před uzavřením už začalo být trošku dusno, lidé opravdu nevěděli co bude a aerolinky začaly rušit lety jeden za druhým. Česká republika už byla v karanténě a nám začaly chodit emaily o zrušení ubytování až do konce sezóny. Měli jsme tu 20 lidí, kteří bojovali s aerolinkami o letenky v nejistotě, zda se domu ještě dostanou. Dle instrukcí a doporučení konzulátu se všichni zaregistrovali do programu DROZD, který rozesílá aktuální informace.

Nakonec se tedy stanovil termín posledního letadla směrem do ČR na 18.3. Dobré bylo sledovat, jak se vláda v médiích chvástala jak zachraňuje občany a kolik to stojí peněz. V reálném světě to znamenalo, že jediné, co se stalo, bylo to, že cena letenek lowcost letů Ryanair vzrostla asi na dvojnásobek. Nakonec vše dobře dopadlo, parta opustila Maroko podle plánu, vybavená improvizovanými rouškami, což bylo již pro cestování i v Maroku podmínkou, a to hlavně na letišti, kde probíhala rádoby evakuace standardních turistů.

Zůstali jsme tu tak sami dva a kámoš Robert, co je tu s náma celou sezónu, se projevil jako hrdina, rozhodl se zůstat a podpořit mě, i když měl možnost odletět. „A taky tu má psa“, kterýho jsme ještě před tím než začalo být zle pojmenovali CORONA. Přiznám se, že kdyby tu nezůstal, tak bych už asi volal chocholouška. Moje milovaná Péťa bohužel uvízla v mezidobí v Praze a letadlo už směrem do Afriky nestihla. Spolu s náma tady ve vesnici zůstalo asi 60 dalších evropskejch turistů nebo lidí, co na surfhousech okolo pracovali. Ti se do Evropy moc nehnali, stejně jako my. (Samozřejmě v očekávání prázdnejch lajnapů.)

A teď to začne být zajímavý. Objevily se první omezení, restaurace pouze do 18 hodin. Pak restaurace zavřely úplně a zůstaly otevřené jen krámky s potravinami. 20. března vyhlásilo Maroko stav nouze a zavřelo hranice včetně letišť. V tu dobu tady bylo asi 12 případů corony. Když ale žijete v malé odlehlé vesničce co nemá ani bankomat, úřad nebo policii, dostane se k vám tahle informace třeba o tři dny později a ještě různě okořeněná berberskými historkami.

Nicméně v průběhu toho všeho se na nás hrnul nehoráznej západní swell, což jsou místní žně. Prostě chcete být u toho. Taky na line-upu, kde se normálně pohybuje i 150 lidí, vás je najednou 20 nebo 30. A ty vlny!!! No neber to. Chodili jsme surfovat každej den, což vlastně chodíme až dodnes. Jelikož ale nikdo moc nerozuměl, jaké to nařízení vlády vlastně je, jsme si mysleli, že můžeme chodit ven do 18 hodin, ale nemohli jsme prý vůbec. Navíc jsme měli nosit roušky. Tady jedna vsuvka – roušky si mohli lidi vyzvednout grátis v obchodech s jídlem, což je na Afriku docela úlet… 

No takže se začalo zdát, že jsme asi jediný místo na světě, kde se dá surfovat. Postupem času se zavřel celej svět a my pořád surfovali. Asi na nás zapomněli. Nakonec ale prý na udání (jak jinak), ale taky proto, že k nám asi začali asi proudit přes kontroly další lidi se surfama, se objevili policajti i u nás. Vždycky ale jen na chvilku, takže nás vypískaj a zase jdou. Pak jdem zas my, takhle se tu střídáme a ráno máme povolený jakoby naoko :) Je totiž ramadán a to znamená, že si každej rád spinkne, takže i správnej marockej policajt. Ráno ve 4 se nacpou a spěj až do 12, většinou v nějakým z přilehlých hotelů. Odpoledne vylezou, vypískaj nás a pak přichází čas večeře a pro nás zase čas na surf. Když policie večeří, my surfujem.

Teď je tedy už květen, jsme tři dny od konce ramadánu a od nás by za normálních okolností odjížděli poslední hosti sezóny. U nás naštěstí korona udeřila těsně před koncem surfařské sezóny, která je tu od září do dubna. Nicméně se tu my i lokálové radujeme, protože na tohle období fouká podstatně míň a vlny jsou oproti minulým rokům větší a lepší. A prááááázdnooooo!!! Jinak se můžeme pohybovat v rámci našeho regionu (Agadir) na nákupy s potvrzením, do jiného regionu už bychom museli mít povolení od dalšího úřadu. Ale víme, že když na kontrole narazíte na dobrou duši v uniformě, tak se dostanete i tak. Myslim si, že zablokování okresů byla super věc. 

Nyní čekáme na otevření marockých hranic. Za celou dobu od posledního letadla 18.3. nám bylo nabídnuto vycestovat polským letadlem do Varšavy 24.4. Nastoupit jsme nechtěli a ani bychom se stejně nevešli, každá repatriace je tu zaplněna Francouzi, Španěly a Němci, kteří tu jsou v naprosté většině. Tuším, že dvakrát odjel trajekt z Tangeru do Francie, a to za nekřesťanské peníze. Nyní existují návrhy na loď 28.5. a 6.6., kde si Španělé vynutili pro své občany repatriaci. Tyto lodě musí být beznadějně vyprodané, protože nás ambasáda odkazuje na provozovatele lodní přepravy a ten na formuláři neodpovídá. Takže odhadem jsou tu stále tak dva tisíce obytných aut s turisty a kapacity lodi jsou sníženy na 130 aut. Jediná cesta ven pro nás je čekat až Maroko otevře hranice do Španělska a my se dostaneme domů klasickou lodí. Máme tady auto a tři psy, takže jiná cesta nevede. 

Jako cestovní kancelář podnikající v Maroku jsme samozřejmě závislí na turismu a na letecké dopravě, která je momentálně vzhledem k vývoji situace velkou neznámou. Sami už pociťují, že je potřeba co nejrychleji provoz země obnovit, protože turismus tu znamená opravdu velkej přísun peněz. Já osobně nejsem zastáncem této korona pohádky, ale pro informaci k dnešnímu dni (21.5.) má Maroko cca 7000 případů, z toho je 90% na severu země ve velkých městech, a asi 200 úmrtí. Je to k smíchu tyhle čísla. V 30-milionové africké zemi, podle mnohých jak se říká ve špinavé Africe. Nemůžu se k tomu ani vyjádřit, píšu to jen pro zajímavost. Musíme prostě jen přežít následky a myslet pozitivně. Ten krám se šíří hlavně po drátech a přes media .)

Místní už toho mají taky plné zuby. Rybáři dostali povolení zase vyplout, aby vláda nemusela vyplácet podpory, což je super. Do krámu dojdete a je tam pět lidí bez roušek, baví se spolu a smějou se. Jsou zvyklí, že toho nemají moc a když je málo, podělej se spolu tak jako vždy. Nezapomeňme, že Maroko je království… a korona nekorona, král tu bude pořád Muhammad VI. Nouzový stav tu byl stanoven do 20.5., ale ještě 19.5. ho vláda prodloužila o další tři týdny do 10.6. Slibují uvolnění podle regionů, jelikož Tafraute a Tiznit například nemají žádné případy a trpí stejně jako všechny ostatní.

Každopádně si myslím, že jsme uvízli na nejlepším místě na světě, kde lišky dávají dobrou noc a vlny tu Atlantik chrlí každý den. Naučili jsme se topovej guláš, super houskový knedlíky, to ani máma neumí. Pečeme všechno od chlebů přes pizzu až po sekanou a kuřata. Dorty, perníky, bábovky. Všechno, na co si vzpomenete. Alkohol tady sosáme od místního dealera, kde máme už dobrý jméno. Donáška do domu - pivo, gin, whisky, to se občas hodí. Občas si to chce taky zahulit trošku na klid… 

Vymejšlíme kraviny a surfujem co to dá, jinak by nám tady hráblo. Bez lidí super, ale všeho moc škodí. Nesetkali jsme se ani s žádnou nevolí oproti bílé rase, i když z velkých měst jsme něco zaslechli. Tady jsme jako jedna velká rodina a dnes se mezi sebou lidé navštěvují, chodí se ven, na pláže, surfovat, na nákup si zajedete v pohodě.

Doufáme, že to brzo skončí… Jedna paní povídala, že by se Maroko mohlo otevřít turismu v září, což je akorát na začátek sezony. Pro místní zřejmě bude léto už u oceánu, což je pro surfaře nepotřebná informace, protože bouchat to tady začíná až v půlce září. I když ve mně ještě před 14 dny dřímal strach z toho, že se po odjezdu z Maroka zpět dlouho nepodíváme, teď už máme lepší náladu a věříme, že už nás s tím otravovat nebudou. 

Zdar Mikeš, Mamaafrica.surf

Mikyna aka Mikeš o sobě:

Narodil jsem se do windsurfařský rodiny. Táta prkna stavěl a máma šila plachty :) Vozilo se to trabantem do východního Německa, pak to prodávali za těžký škvarky. Každej měl tenkrát prd, hustý osmdesátky, znáte to, kdo ne, tak se asi narodil až v devadesátejch. Byla to sranda. V tu dobu se voda a prkna nesmazatelně zapsaly do mojí hlavy. Pak dlouho dlouho nic. A až nakonec wakeboarding a wakesurf mě dostaly zpátky k vodě. U oceánu jsem byl poprvé asi před 10 lety v Portugalsku a tam se to stalo...

Zhruba po třech dnech topení se a lapání po dechu jsem se stal těžce závislým. Všechno už pak směřovalo k tomu vydělat prachy a rychle zas zmizet někam k oceánu. Takže se několik let lítalo do Portugalu k Robertovi a Sikymu, pak samozřejmě musíte mít dodávku, víc už to zlevnit nejde. S tou jsem po evropských spotech jezdil šest let než jsme vymysleli, že objevíme Maroko. V tu dobu jsme už ale mysleli na život u oceánu. Docela dost. Ono totiž tři nebo čtyři měsíce ročně u vody nejsou dost, pořád je to jen delší dovolená. Maroko nás napoprvé uchvátilo, že jsme začali spekulovat. Chápete, vesnice kde máte šestou nejdelší vlnu na světě. Krom toho čtyři spoty, které fungují de-facto nonstop, všechno dojdete bosou nohou do pěti minut. Je tu relativně levné a velmi kvalitní jídlo,  jste obklopeni arganovými háji a příjemnými lidmi. 

No a když přišla nabídka od kamaráda na koupi baráku právě v Imsouane, nebylo co řešit, byla to nabídka, co se neodmítá. A jsme tu, v Maroku. Máme za sebou první sezonu, která se vydařila nad očekávání a tím zdravíme všechny, kteří nám na začátku pomohli a díky za přízeň!

Projekt se jmenuje MAMAAFRICA.SURF a na všech sociálních mediích je to stejně. A kdybyste chtěli přecijen vědět víc, check da web pro info: www.mamaafrica.surf. Doufáme, že se brzo vidíme u nás na baráku. A nebo někde na lajnapu!  

Sleduj MAMAAFRICA na instagramu: