Zája still alive, thank God!

Nechci tu psát žádný oslavný básně opěvující jednoho z nás, protože k tomu naštěstí důvod neni, Zája je pořád mezi námi. Ale chybělo málo a nemuselo to takhle dopadnout. Honzu Zajíce asi netřeba představovat. Z hlediska snowboardovýho skvělej jezdec, dlouholetej profík, “stálice” český scény, organizátor kempů, vzor mlaďasů a několikanásobný (i aktuální) vítěz českýho poháru. Z hlediska lidskýho skvělej kámoš, obětavej přátelskej kluk, se kterým je vždycky sranda.

Zája kromě snowboardingu propadl svojí nové lásce - windsurfingu. Je v tom dobrej, čehož je důkazem i to, že se nedávno stal sponzorovaným jezdcem. To, co se mu nikdy nestalo po léta snowboardingu, bohužel přišlo právě na vodě, minulej tejden v Německu na Rujáně. Nebudu to už vokecávat, protože nejlíp si to celý představíte, když si přečtete Zájovy slova, který vyšly na magazínu windsurfing.cz:

Nuda a nuda. Už pět dnů smrdím doma a vzpomínám na poslední čtyřdenní rügenskej storm, kdy byla s mými 94mi kilogramy jezditelná jen 4,2.Náhlá předpověd na SV až SSV mění jako vždy všechny moje plány a odjíždím za přáteli směr sever. Při odjezdu doma slibuji, že už do tý zimy na sever letos nepojedu. První den dáváme s Julčou, Gruppem a dalšími lehkou rozehřívačku na Lobbe, kde to byl spíš hnusnej čop plnej trávy, než jízda na dobrý vlně, a tak je mi jasný, že pro cutback si budu muset zajet trochu dál. 

V pondělí je na Mukranu hlava na hlavě, a tak se potkávám s mnoha přáteli, které u vody vždy vidím velmi rád. Klasický lamentování s plachtou, páč každej jinak váží a má jiný prkno, no a tak zhruba po hodině se sápu do neáče. 4,7 a 88l starý tabou se pode mnou vznáší, že nevěřím vlastním očím.

Dávám si několik pauziček a jdu na poslední kolo do vody, kde dávám tak dva šláky. Nedá mi to a tak ještě jeden, při kterém mi hned první vlna podráží nohy. Vodňák, šahám po plachtě a najednou strašná rána, jdu pod vodu a díky vestě a neáči zas nad vodu. Nechápu nic! Mžitky, příchod omdlévání, nesnesitelná bolest v zádech a problém s dýcháním mě dosti znepokojuje. Lapám jednou rukou po prkně a probleskne mi v hlavě jen jedna myšlenka ''je to v řiti, musím se aspoň udržet nad vodou''. Vidím vedle sebe cizí prkno, jehož majitel se mi omlouvá a ptá se, zda-​li jsem v pořádku. Zasípám jen ''not good, this is not good'', což týpek evidentně přeslech a odjíždí se dál věnovat své vášni... 

Je asi každému jasné, že plavba ve vlnách a v tomto stavu není jako procházka růžovou álejí na severu Itálie, ale že jde vo holej. Od narození jsem neměl větší touhu po životě jako právě v těchto okamžicích. Po chvilce boje zjšťuji, že už se o mém unfálu na břehu ví, a tak nechávám hračky svému osudu a vlny mě unášejí na břeh. První kontakt s pevnou půdou na sebe nenechal dlouho čekat a já se ploužím z vody, kde na mě čeká banda nic netušících přátel. 

''Tak co, ruka v hajzlu?'' Kéž by. Neváhám ani chvilku a žádám o sanitku, která přifrčela asi tak za 500mých šokových jednoplicních nádechů. Zkrátka hned. Legální drogy do žíly naštěstí přicházejí hned... Takže středem a v pohodičce odjíždím. Rentgeny, CT, drogy, doktoři, skalpel, nužky, niť, hadice, masky a kapačky. To vše se najednou stává součástí mého života, který je naštěstí zachráněn. Kdyby mě trefil z té výšky třeba flosnou, která byla max. 20cm od mých zad, nebo do páteře či hlavy, tak bych vám to asi už nestihl sdělit.

Záměna mých zad za přistávající runway jednoho německýho bombardéru mě stála celou zimu na snb (poslední zimu jsem vybojoval titul mistra ČR ve freestyle snowboardingu) a dále: tříštivou zlomeninu lopatky, zlomená dvě žebra, pneumotorax a pěknej vopruz s léčbou. 

Na závěr bych hrozně rád poděkoval všem kamarádům za pomoc v tý největší sračce co mě zatím kdy potkala. Velkej dík patří: Kabymu a Michalovi, Kasíkovic Fam. a Šárce, Lovičoj cajků, Owesovi a Lucce, Julče a Radkovi, Kunovi a Pepoj (MJA). Všem co mi pomohli, nabídli pomoc a dali vědět! Celému teamu z bergenský intenzivky (ARO) v čele s Dr. Sedláčkovou. Svý rodině a hlavně svý lásce Majdě. 

P.S.: Nudnej článek, já vim, ale musel sem vám to říct, aby ste si dávali bacha, a nosili dobrý vesty, páč ta moje se stala nedílnou částí mého záchranného teamu. Jinak ten týpek co mě málem přizabil je v jádru dobrej chlap. Chodil mě navštěvovat do špitálu, nabídl mi zaplacení všech výdajů s léčbou všetně bolestného a miluje windsurfing stejně tak jako my. Díky a snad na jaře.

Honza Zajíc

Co k tomu dodat... ZÁJO DRŽ SE, VŠICHNI PŘEJEME CO NEJRYCHLEJŚÍ UZDRAVENÍ, UVIDÍME SE NA KOPCI!!!