Backcountry camp 2014

Malebná osada Tschamut leží na konci údolí ve výšce 1450 metrů a je poslední civilizací před prudkým stoupáním na Oberalpass. V letních měsících můžete pokračovat dál po silnici průsmykem plným serpentin až do Andermattu. Od podzimu do jara je však silnice zavřená, a z Tschamutu se stává „konec světa“, z kterého se dál dostanete pouze pěšky, na prkně nebo vlakem. V kombinaci s vysokými horami, které máte přímo za barákem, tak vzniká místo přímo ideální pro ježdění ve volném terénu. Další vychytávkou je skipass, který platí na 6 okolních středisek a také na vlak, který je spojuje. To je velmi dobrý pomocník, který vám umožní nabrat výškové metry bez námahy nebo vás doveze zpět z dlouhého freeridu do jiného údolí. Navíc je tento úsek součástí slavné trasy Glacier Expressu z Zermattu do Svatého Mořice a tak je každá jízda zážitkem, na který se nezapomíná. 

Letošní camp se v některých věcech výrazně lišil od ročníků předchozích. Asi největší změnou bylo přestěhování základny z turistické boudy La Siala přes silnici do hotelu Rheinquelle. Tento kouzelný hotýlek na konci údolí poskytl více pohodlí a prostoru pro účastníky i zázemí campu. Celý, včetně kuchyně, sloužil pouze čtyřiceti camperům, kterých se letos sešel rekordní počet. Rozrostlo se také množství backcountry produktů, určených k testování a půjčování. Prkna a split boardy od firem Jones, Gara, Lib Technologies, GNU. Lavinové vyhledávače - pípáky, sondy a lopaty od Ortovoxu, BCA a dalších výrobců. Co se příliš nezměnilo, byl program a náplň campu. To je lety osvědčený mix organizace a volnosti účastníků usilující o to, aby si každý pobyt v horách užil po svém. Ježdění probíhá v menších skupinkách, které mají své vůdce z řad zkušených freeriderů. 

Camp začal v pátek 14. 3. Na programu byl welcome drink, první společná večeře a uvítání od pořadatelů. Účastníci byli seznámeni s aktuálními sněhovými podmínkami a realizačním týmem. Kdo neměl, nafasoval lavinové vybavení (pípák, sonda, lopata). V sobotu byl první den ježdění. Ten vždy probíhá podobně, cílem je obhlédnout terén a rozjezdit se. Proto většina vyrazila vlakem do Andermattu, kde kromě ježdění, došlo i na tréning v Avalanche Test Centru (ATC). Toto unikátní zařízení umožňuje velmi věrohodně simulovat práci s lavinovým vyhledávačem – pípákem. Na ploše o velikosti fotbalového hřiště je pod sněhem zakopáno několik stanic, které vysílají signál, podobně jako oběti v lavině. Na ovládací tabuli u startu lze navolit počet obětí a čas na jejich záchranu. Zařízení vždy aktivuje jiné stanice a do terénu vyráží skupina zachránců. Pro úspěšnou záchranu je třeba nejprve najít pomocí pípáku místo signálu a poté sondou dohledat přesnou polohu. Po třech krátce po sobě jdoucích zásazích sondou se stanice vypne a oběť je zachráněna. Snadno tak poznáte, jak se svým pípákem umíte zacházet a učíte se spolupráci ve skupině při záchranné akci. Podobných zařízení bohužel zatím není mnoho, ale pokud na něj někde narazíte, vřele doporučuji vyzkoušet si své dovednosti. Jak ukazují zkušenosti z praxe tato „kamarádská pomoc“ dokáže nejúčinněji zabránit úmrtí zasypaného, protože po pádu laviny většinou není na místě profesionální pomoc a šance na přežití se po 15min rapidně snižují. 

Menší skupina camperů využila příznivé počasí a vyrazila hned první den na jednu z nejoblíbenějších šlapaček v okolí. Vrchol Pazolastock (2739m) leží na dohled od hotelu a je snadno dostupný z Oberalppassu. Po 3 hodinách chůze jste na vrcholu a můžete si vybrat hned několik směrů pro sjezd dolů. Jeden vede dokonce přímo do Tschamutu a sjedete si krásných 1300 výškových metrů. Po návratu na hotel byla připravena vydatná polévka a čas do večeře si každý vyplnil buď kontrolou vybavení, dost často probíhalo voskování skluznic nebo se pověnoval strečinku či prostému odpočinku. Po výborné večeři byl meeting ve společenské místnosti, kde se plánoval program na další den. 

Ten vycházel ze skutečnosti, že naposledy sněžilo před sedmi dny a většina snadno dostupných terénů byla rozježděna, navíc předpověď na další dny hlásila vysoké teploty i ve výškách, kde jsme měli v plánu se pohybovat. Po rozhodnutí, že zkusíme Andermatt, odkud budeme šlapat na vzdálenější a vhodně orientované svahy, došlo k prezentaci vybavení na testování. Snowboardující legenda Ivan „Zobák“ Pelikán představil značky LibTech a GNU. Filip Paseka z Honkytonk shopu pak představil nový modely prken a splitů od Jones a Gara. Kluci byli k dispozici všetečným dotazům a pomohli zkoušejícím s výběrem a nastavením, což je zejména u splitů velmi důležité. 

V neděli vyrazila pohromadě celá skupina vlakem do Andermattu a malinké nádraží v Tschamutu zažilo ranní špičku. Bohužel z důvodu nepřízně počasí nejezdila do 11h lanovka na nejvyšší vrchol Gemsstock (2961m), který byl naším cílem. Když se počasí umoudřilo a gondola nás vyvezla až na vrchol. Zde jsme se rozdělili na několik skupin a dávali si sjezd dolů do vesnice. Abychom se vyhnuli rozježděným částem, šlapali jsme výše nebo traverzovali dále. Bohužel nejdříve silný vítr a po poledni vysoké teploty nám neumožnily nic víc než sjezdy známými terény buď po ledu, nebo jarním firnu. I tak byl sjezd s převýšením přes 1500m zážitkem, který nám dal zabrat. Po jeho absolvování bylo zřejmé, že jižní svahy jsou již nebezpečně natáté a bude lépe freeridu pro dnešek zanechat. To však neznamená, že se jde domu. Dál jsme si užívali jarního počasí a vrhli se na bezpečné natáté pláňe v resortu, do snowparku nebo na sjezdovky. V hotelu na nás opět čekala polívka, večeře a pohoda. Na večerním meetingu jsme přivítali Viktora Kořízka, zkušeného horského vůdce a lavinového specialistu, který se tradičně účastní každého ročníku Backcountry Campu. Jako vždy s sebou přivezl spoustu zkušeností, o které se rád se všemi podělí. Nejvíce oblíbené jsou jeho historky o lavinách a záchranných akcích, které sám zažil nebo o nich ví podrobnosti z první ruky od svých kolegů. 

Při plánování programu na další den hrála hlavní roli předpověď počasí. Mělo být dva dny úplně jasno a teploty nad nulou i v polohách nad 2500m. To byly ideální podmínky pro delší pobyt v horách. Brouk zamluvil nocleh na Maigelshutte (2310m) pro 30 lidí a v pondělí brzy ráno jsme vyrazili. Rozdělili jsme se do několika skupin s různými plány. Největší skupina převážně na splitech vedená Filipem Pasekou a Markem Touškem vyrazila zdolat vrchol Baduz (2928m). Po několikahodinovém stoupání se jim to úspěšně podařilo a odměnou jim byl krásný výhled na Andermatt a celou oblast Gotthard. Před sjezdem dolů se bohužel ukázalo, že vysoké teploty a slunce vykonaly své a prašan nezůstal ani ve výšce 3000m. Strmé žleby v horní části hory byly zmrzlé a vyfoukané. Proto se skupina rozhodla zvolit bezpečný sjezd po firnových pláních víceméně trasou výstupu. Jízda to byla dlouhá a po jejím konci stačilo dojít už jen půl hodiny k Maigeslhutte a užít si zbytek odpoledne na sluncem zalité terase. 

První skupina vedená Broukem měla stejnou trasu výšlapu směr Baduz, ale pro sjezd zvolila jiné severně orientované svahy. Poslední skupina vedená Honzou Maršíkem hledala kratší, technické úseky, které by se dali sjet několikrát po sobě. Podařilo se najít několik neprojetých žlebů, které však byly tvrdé a umožňovaly jen opatrnou jízdu, proto se skupina přesunula nejdříve k menší skalce a poté k převisu s dobrým dopadem, kde si s chutí po zbytek dne zaskákala. 

Program lidí, kteří zůstali na hotelu byl také zajímavý. Již brzy ráno vyrazila s Viktorem Kořízkem malá skupina na heliboarding. Je to tradiční zpestření každého ročníku campu a ten kdo s místní heliboardingovou společností vyrazí užít si let a jízdu v krásném prostředí, je většinou nadšený. Zbytek party si projížděl natáté firnové pláně, které jsou dostupné z vleků nebo po krátkém výšlapu. Zobák s Bohoušem se rozhodli využít příznivého počasí a vykopali si na další den bivak ve sněhu v Oberalppassu ve výšce 2044m, kde druhý den úspěšně přespali.

Večer na Maigelshutte byl nezapomenutelný. Po výborné večeři s námi pohovořil Bruno Honegger, profesionální horský vůdce se 40 letou praxí, který tuto boudu provozuje 25 let. Dozvěděli jsme se zajímavosti o historii, okolním terénu a aktuálních sněhových podmínkách. Oblast byla vždy vojensky velmi důležitá a díky přírodním podmínkám nedobytná. Na strategických místech byly od první světové války vybudované bunkry. A právě tato horská chata Maighelshutte byla vystavěna na základech jednoho z vojenských bunkrů a pro veřejnost byla otevřena po druhé světové válce. Provozovatel, SAC (Swiss Alpine Club) ji koupil v roce 1950 od armády za 50 franků. Od té doby byla třikrát přestavěna až do dnešní podoby. Turisty je hojně navštěvována až posledních cca 25 let, kdy došlo k rozmachu turistiky, skialpinismu a freeridingu. Do té doby byla navštěvována velice řídce. 

Bruno nám také vysvětlil kouzlo celé přilehlé oblasti, která je známá dlouhodobě dobrými sněhovými podmínkami. Leží totiž v samém srdci alp, kde se sbíhají 4 hlavní alpské masivy. To zajišťuje dostatek sněhových srážek, protože oblast chytá fronty ze dvou hlavních směrů. Od severo- západu (tradiční) a od jiho-​západu. Za 25 let nepamatuje, že by tolik sněhu přišlo od jihozápadu, tím je letošní zima specifická. Sníh padal hlavně v jižní části Alp a některá tradiční střediska zejména v Rakousku letos bojovala s jeho nedostatkem. To však neplatilo pro místo, kde jsme zrovna seděli a tak jsme si nechali poradit o toho nejpovolanějšího. Bruno nám na mapě ukázal, kde suchý sníh zůstává i dlouho po sněžení a sluníčko se k němu nedostane. Také nám rozmluvil výšlap na horu Piz Nair (2764m), která je vidět přímo z hutte a o jejímž zdolání přemýšlíme již několik let. V její nejvyšší části jsou dva krásné, strmé žleby (43 stupňů) ve tvaru ypsilon. Jediná cesta na vrchol vede přímo jejich středem na férovku alá Jeremy Jones. Bohužel sníh tam byl vyfoukaný a výšlap i sjezd by byl spíše bojem o přežití než luxusním freeridem, o kterém jsme snili. 

V jedenáct už jsme byli všichni v postelích a nabírali síly na další den. Druhý den začal velmi brzkou snídaní v šest hodin a už v sedm vyrazila od chaty první parta vedená Broukem až na konec údolí Maighel směr stejnojmenný ledovec. Zbytek vyrážel o hodinu později stejným směrem, ale o údolí dříve začal nabírat výšku na sjezd, který nám Bruno doporučil. Po celkem nenáročné šlapačce jsme si sjeli krásnou prašanovou pláň, která ústila do jakési přírodní U-​rampy. Jedna strana byla prašanová a druhá natátá. Ze stran se do ní dalo naskakovat a uvnitř vymetat převěje. Jednoznačně nejlepší jízda od začátku campu! Po sjezdu jsme na sebe mrkli a hned bylo jasné, že přehodíme prkna na splity a obouváme sněžnice, abychom byli co nejdříve opět nahoře. Při druhé jízdě jsme už věděli, do čeho jdeme, a tak jsme se to nebáli pustit a pořádně si ji užili. Pak už nás čekala jen 2 hodinová cesta domu se zastávkou na Maigelshutte, kde jsme poděkovali Brunovi za super tip a dali si pivo na rozloučenou. 

Broukova parta měla podobně skvělé zážitky a jejich dlouhý hike byl odměněn krásným dlouhým sjezdem. Jedinci, kteří toho ještě neměli dost, vyšlápli cestou na další místní klasiku Piz Cavradi (2614m) a sjeli dlouhým freeridem až do Tschamutu. V hotelu na nás čekala večeře ve švýcarském stylu – raclette, který opravdu bodnul. Večer se na projektoru ukazovali fotky, které partičky nafotily a na všech byla cítit příjemná únava po dvou dnech strávených vysoko v horách a nabitých super ježděním. 

Další den byl proto spíše odpočinkový. Dvě větší skupiny se vypravily do Andermattu, odkud se z vrcholu Gemsstock (2961m) sjezdem na druhou stranu od resortu a následným výšlapem do sedla, dostaly až do dalšího údolí, které nebylo rozježděné a užily si dlouhý freeride až dolů k cestě, která je zavedla zpět do Andermattu. Několik jedinců vyrazilo zashredit na měkké a liduprázdné sjezdovky nebo do snowparku v Sedrunu. Spontánně vznikla i welness parta, která si užívala relax v Disentisu, kde mají k tomuto účelu bazén se vším potřebným. 

Ve středu v noci se bohužel autor těchto řádků musel předčasně vrátit domů a proto o dalších událostech, jako je legendární Viktorova přednáška o lavinách doplněná vždy novými případy, návštěva lokálního řezníka, který udělal přednášku o zpracování masa a sýrů podle starých švýcarských tradic nebo přívaly prašanu koncem týdne, slyšel pouze z vyprávění. Proto pokud se chcete dozvědět více o kempu a shlédnout fotky z akce hledejte ZDE.

ODKAZY:
www.laviny.cz
bccamp.laviny.cz
www.facebook.com/laviny.cz
www.honkytonk.cz
www.lib-tech.com/snowboards