Quiksilver Snowjam - FIS World Cup 2013

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že na příští ročník Quiksilver Snowjamu dorazí Torstein Horgmo a vyhraje s Triple Corkem, tak bych si buď klepal na čelo, řekl bych mu něco na způsob "táák určitěéé" nebo bych byl přesvědčenej, že ten člověk přebral na jedný z tradičních parties. Málokdo věděl, že v hlavě hlavního organizátora Snowjamu Martina Černíka už v té době nějakou dobu ležel nápad jak celou akci posunout někam, kde by to nikdo nečekal.

Pojďme se ale trochu vrátit do historie. Pokud se anály nepletou, první Snowjam se konal už v roce 2002, tedy před neskutečnými 11 lety. V té době šlo o jediný středo- a východoevropský big air contest s mezinárodní účastí. Velký skok a nastartování nové éry akce bylo zařazení Snowjamu do mezinárodní série Ticket To Ride (TTR), a to v roce 2006, kdy se akce přesunula ze Špindlu do sousední Pece, hlavně díky možnosti postavit kvalitní slopestyle se dvěma skoky za sebou. Vítězem tohoto ročníku se za velmi dobré účasti evropských hvězd stal Rakušan Rudi Kröll. O rok později byli organizátoři nuceni kvůli slabé zimě závod zrušit, další sezónu ale zase všechno vyšlo a slopestyle v Peci vyhrál Fin Teo Konttinen. Od té doby se Quiksilver Snowjam opět jezdil ve Špindlerově Mlýně a v letech 2009 až 2012 ho postupně vyhráli Jakob Wilhelmson ze Švédska, Markku Koski z Finska a v posledních dvou ročnících převzali žezlo naši jezdci Petr Horák a loni Martin Mikyska.

Quiksilver Snowjam byla vždy top akce české sezóny, na kterou se sjeli fandové snowboardingu z celé republiky. Lákadlem je každoročně nejenom snowboarding nejvyšší kvality, ale i doprovodný program vyplněný koncerty a troufám si říct legendárními mejdany. Akce se tak vyprofilovala jako "snowboardový festival" a až do loňska si držela svoji velmi dobrou úroveň. Letošní ročník ale o několik tříd převyšuje všechno, co se během historie akce přihodilo. O to zajímavější je, že se dlouho oficiálně nevědělo, jestli Snowjam letos vůbec bude, zda bude mít hlavního partnera Quiksilver nebo jestli se pojede pod World Snowboard Tour či FISem. Určité zprávy samozřejmě prosakovaly, ale nikde nebylo nic oficiálně. Až do chvíle, kdy se před sezónou objevil v kalendáří FIS Světového poháru jako dějiště jednoho z několika málo kvalifikačních slopestylů pro Olympijské hry v Soči 2014 právě Špindlerův Mlýn.

Budu upřímný. Nebyl jsem sám, kdo si v tu chvíli klepal na čelo a pokládal si otázky typu: Jak může středisko jako je Špindlerův Mlýn s možnostmi pro slopestylovou trať jaké má získat pro Českou republiku Svěťák? Vždyť na světě existují desítky zimních středisek, kde jsou podmínky pro akce tohoto typu a zkušenosti s nimi daleko větší? Co na to řeknou všichni ti závodníci až sem přijedou? Nebude to pro český snowboarding jedna velká ostuda? Proč se najednou organizátoři rozhodli odejít z tak prestižní série jako je World Snowboard Tour? Jak akce bude vypadat pod lyžařskou federací? Přijede sem vůbec někdo? Čím víc se ale akce blížila, tím více otázek se rozplývalo jako pára nad hrncem. 

Český snowboarding nastoupil co se týče domácích závodů do své nejtěžší sezóny. Poté, co Asociace českého snowboardingu pozastavila činnost, to chvíli vypadalo, že se u nás ani žádné závody nepojedou. Nakonec ale žezlo převzala nově založená organizace Czech Snowboarding spolupracující úzce se SLČR-​ÚS (Svazem lyžařů České republiky - Úsekem snowboardingu), tedy organizací přímo napojenou na světový FIS. Začátkem sezóny česká freestyle reprezentace trénovala zčásti díky finanční podpoře Svazu lyžařů celý začátek sezóny v americkém Coloradu a její členové se postupně zúčastnili všech důležitých závodů FIS Světového poháru, které se už započítávaly do olympijské kvalifikace. Začaly se i hromadit dobré výsledky, o kterých by se předtím nikomu nesnilo, byť mainstreamová media reagovala jen na ty Šárky Pančochové. Jak všichni víte, Šárka mimo jiné v americkém Aspenu vybojovala historický výsledek pro český snowboarding, když byla stříbrná ve slopestylu na X Games. Už tam se česká hvězda nechala slyšet, že se moc těší, ať uvidí všechny svoje kámoše z nejužší světové špičky doma ve Špindlu. Parta kolem Czech Snowboarding v čele s trenéry české freestylové reprezentace Martinem Černíkem a Přemkem Vidou navíc připravila čtyři závody tzv. Freestyle Tour na českých horách a všechno směřovalo ke Světovému poháru ve Špindlu.

Jako blesk z čistého nebe pak zapůsobila zpráva týden před akcí, kdy byla potvrzena řada jmen, které mají do Špindlu namířeno. Pro mě osobně to znělo jako pohádka a pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Horgmo, Helgason, Willett, Sandbech, Toutant, Tonteri, Braaten, Buaas, Rukajärvi, Fuller... a hromada dalších. Mistři a mistryně světa, medailisté z X Games, top jezdci World Snowboard Tour i FIS World Cupu. Marně jsem hledal někoho, kdo by chyběl. Ano, nakonec jsem si vzpomněl na pár jmen, ale to moje nadšení nijak nesnížilo. Chybět měli tak akorát Chas Guldemond, Mark McMorris, Seppe Smits... To, že nedorazí Shaun White, bylo poměrně na snadě, přestože se na slopestyle poslední dobou zaměřuje víc a víc a trať ve Špindlu kombinující rampu, raily a skok by mu jistě seděla :-)

V tu chvíli mi bylo jasný, že do Špindlu musíme vyrazit co nejdřív. V úterý už jsme tak mohli dělat rozhovory s největšími hvězdami světového snowboardingu přímo před Erpetem ve Svaťáku. Támhle jede na dvojsedačce Halldor Helgason, na skok se zrovna rozjíždí Gjermund Braaten, na terase si dává párek Eric Willett, od dopadu kickeru si to k lanovce tetelí Torstein Horgmo. Sníme, či bdíme..? Jak by řekl nejeden člen amerického týmu "Un-​fuckin-​beliavable!" Jezdci mají tři celé dny tréninku, jednotlivé národní týmy jsou rozdělené rovnoměrně do třech skupin, kdy každá má svůj přesně vyměřený čas na tréninkové jízdy. Mrkněte se na náš edit z prvního dne tréninku:

Samozřejmě, že nás moc zajímalo, co říkají jezdci na trať. I když se stavbou osobně nemáme napřímo nic do činění, hřejí nás slova reprezentantů z různých zemí, že je moc zábavná, že je to baví a že to bude super akce. Světový pohár 2013 ve Špindlerově Mlýně se navždy zapíše do dějin jako závod, kde byla vůbec poprvé ve slopestylu v rámci této úrovně pod organizací FIS do tratě zakomponována u-​rampa. Shaperům Snowparkdesignu patří obrovskej respekt za to, co se jim podařilo ve Špindlu vytvořit. Největší práci klukům dalo navýšení začátku rampy o cca 4 výškových metrů tak, aby se vytvořil dostatečně dlouhý rádius pro dopad z úvodních cornerů. Kvůli nim také byly nad rampu prosekány dvě nájezdové ranveje tak, aby jezdci měli dostatečnou rychlost na odpálení prvního airu. Následovaly dva nebo tři hity v rampě nebo mohl každý využít jedné ze dvou trubek umístěných na obou kopingách na konci rampy. Pak už následovala prostřední jibová pasáž, kde byly k mání tři možnosti, a to streetový rovný rail, double kink rail anebo vystřelovací polejam pro transfery přes "schodiště" (v uvozovkách proto, že nešlo o schody jako takové, ale rovnou desku, která z dálky vypadala jako schody :) No a závěrečnou překážkou byl jak jinak než klasický špindlerovský big air, tentokrát vymazlený do opravdu nejlepších možných rozměrů a tvarů. Všichni se shodli, že v životě ve Špindlu neskákali lepší kicker, což potvrzovaly desítky jezdců už při tréninku nejen svými názory, ale také odjetými triky. A to nejlepší teprve mělo přijít v sobotu... Mrkněte se na edit z druhého dne tréninku:

Na startovní listině se sešlo kolem 200 jezdců a jezdkyň z více než 30 zemí světa. Nechyběly ani takové státy jako Brazílie, Lotyšsko, Chile, Argentina, Jižní Korea, Taiwan... pro mě byla největší peckou snowbardistka původem z Filipín (!) s parádním jménem Nirvana Ortanez :-) Nejpočetnější týmy dorazily z USA (19), Kanady (12), Rakouska (12), Francie (11), Norska (10), Švédska (10), Japonska (10), Švýcarska (9), Finska (8) a Velké Británie (7). Díky tomu, že Česká republika jako pořadatelská země měla možnost navýšit svojí nominaci, bylo na startovce nakonec 14 Čechů.

Jak už jsem zmínil, s tratí byla drtivá většina jezdců spokojená, i tak se ale (především na internetu v různých diskusích) objevily negativní názory. Nesměřovaly ke kvalitě trati, ale k celkovému formátu, který někteří vyčítali právě FISu. Na jednu stranu chápu, že se někdo rozčiluje nad tím, že v jednom z mála olympijských kvalifikačních závodů pro disciplínu slopestyle je do trati zakomponovaná u-​rampa (která je úplně jinou, samostatnou disciplínou), na stranu druhou je to pro mě důkaz, že FIS už rozhodně není tou "prohnilou" organizací, která se bojí jakýchkoliv změn a neověřených postupů neodpovídajícím přesným tabulkám. Celá trať byla dlouho dopředu konzultována s technickým delegátem FIS a se samotnou stavbou svými zkušenostmi pomáhal renomovaný rakouský shaper Albert Zehetner, který má v portfoliu stavbu skoků a slopestylů na mnoha Světových pohárech a dalších top eventech. Přestože se vrcholový snowboarding v posledních letech striktně rozdělil mezi slopestyle a halfpipe jezdce a jen málokdo jezdí na nejvyšší úrovni oboje, právě špindlerovský pohár by třeba mohl naznačit, že to není jediná možná cesta a že neexistuje žádný oficiální popis toho, co vlastně je slopestyle...

Druhým negativem co jsme od jezdců občas slyšeli byl fakt, že trať je ledová. Ano, s tím se nedá nic dělat, obvzlášť když týden před akcí je +8° a o tři dny později -8°. Nakonec ale všechno zahrálo shaperům do karet nejlépe jak mohlo. Stavělo se z měkkýho, pak to zmrzlo na kost, čímž cornery, rampa i skok získaly pevný tvar. V pátek už ale byly podmínky pro kvalifikaci vlivem změn počasí velmi dobré a troufám si tvrdit, že v sobotu skoro ideální. Škoda jen, že to už byla dávno pryč jedna z nejočekávanějších hvězd Islanďan Halldór Helgason, který na svém blogu ve vší úctě vzkázal, že radši snowboarduje než bruslí, a proto Špindl opouští. U Halldora ale člověk nikdy neví, osobně pořád nestíhám, že zrovna on jezdí FIS akce :) Velká škoda ale, že jsme nemohli vidět víc z jeho ultra kreativního snowboardingu a možná ještě větší škoda, že se nemohl ukázat na afterparty. Tady je video z třetího dne tréninku:

Po třech dnech tréninku jsme napjatě očekávali kvalifikační boje. Startovní pole bylo rozděleno do šesti heatů po cca třiceti lidech, z toho čtyři heaty mužské a dva ženské. Z každého postupovali dva nejlepší rovnou do finále a dalších pět do semifinále. Už podle startovky bylo jasný, že uvidíme pořádný pekla a že se s tim nikdo nebude mazlit. Každej měl dvě jízdy, lepší se počítala a konkurence byla tak obrovská, že nebylo moc prostoru pro "safety" jízdy. Našim se bohužel nedařilo a ani jeden z pěti reprezentantů se do sobotních bojů nedostal. Nejblíž byl Honza Nečas, kterému semifinále uteklo o tři místa, škoda že jeho dlouhé Cab 900 chyběl grab. Hřát aspoň trochu Nečiho může symbolický bodový zisk 66.66 bodu :) Matěj Novák v tréninku dával na big airu s přehledem Backside 900, v závodě ale odjel jen 720 a bylo z toho 64.místo. Petrovi Horákovi se nepovedla ani jedna jízda, kdy se po dobré rampě a railu rovnou ale bohužel neúspěšně pokoušel o Cab Double Cork 1080 - výsledkem je 79.místo. Martin Mikyska měl dobrou rampu, jeho pokusy o Switch Backside 900 skončily ale také neúspěšně a jeho 93.místo tak předčil i 15letý Miki Pajer s Backside 360 na big airu. Ondra Porkert pak dopadl 104., to vše z celkových 115 startujících mužů.

Co říct k výsledkům českých chlapců... Snad jen to, že jejich výkony v závodě evidentně strašně moc ovlivňuje psychika. V tréninku kluci sázeli jeden trik za druhým, Horis odjížděl Backside Double Cork 1080 i Cab Double Cork 1080, Honza Nečas Frontside 1080 i Backside Double Cork 1080, Martin Mikyska nádhernou Switch Backside 900... I tak ale za těch pět dnů našinci nezklamali a ze všech letošních výsledků musíme říct, že se světovou špičkou drží krok. A to jsme se ještě nedostali k sobotnímu večernímu best tricku, kde to pořádně rozbalili!

Co se týče postupujících, v podstatě nedošlo k žádnému většímu překvapení. Z mužů, v pořadí podle jejich skóre (ne pořadí v heatech), postoupili přímo do finále Janne Korpi (FIN), Torstein Horgmo (NOR), Staale Sandbech (NOR - který mimochodem měl vůbec nejmíň času na trénink, dorazil do Špindlu ve čtvrtek večer, takže si dal tak tři jízdy), 16letý Yuuki Kadono (JPN - kterého po výkonech v trénincích všichni pasovali na hlavního favorita), Sage Kotsenburg (USA), Eric Beauchemin (USA), Mathias Weissenbacher (AUT) a Sven Thorgren (SWE). Do semifinále se pak nominovali Matts Kulisek (CAN), Enzo Nilo (FRA), Roope Tonteri (FIN), Cameron Staveley (AUS), Scott James (AUS), Sebastien Toutant (CAN), Robby Balharry (CAN), Dimi De Jong (NED), Gjermund Braaten (NOR), Petja Piiroinen (FIN), Eric Willett (USA), Antoine Truchon (CAN), Jamie Nicholls (GBR), Sebbe De Buck (BEL), Ulrik Badertscher (NOR), Ryan Stassel (USA), Takahiro Ishida (JPN), Marco Grigis (ITA), Simon Gruber (ITA) a Emil Andre Ulsletten (NOR).

Jednotlivé jízdy je těžké rozepisovat, protože toho bylo k vidění tolik... Riders jeden za druhým metali vysoký airy nebo 540ky na corneru, pak zkoušeli co nejlépe hodnocené kombinace v rampě (většinou back-​to-​back 540 nebo 720, občas někdo vyslal dokonce i 900), na railech buď čisté jednodušší triky nebo komba jako Blunt 270 Out či dokonce Blunt 450 Out, výjimečně někdo využil i polejam trubky. Pak už si to všichni pálili na big air, kde jsme ani nestíhali počítat kolik padlo Double Corků ve všech možných formách odrazů, grabů, výšek a dálek, a to jak o 1080, tak 1260 stupňů. Výjimečným highlightem, na který diváci regovali nejvděčnějí, byl ale v pátek určitě Triple Backflip v podání Japonce Takahira Ishidy nebo Backside Double Corky 1080 Yuukiho Kadona a Torsteina Horgma, kteří stompli svoje triky skoro na posledních metrech dopadu jako by se nechumelilo.

Holky do toho šly taky pěkně po hlavě a i v Čechách jsme mohli vidět, že ženský snowboarding jde nahoru obrovskou rychlostí. Ještě před pár lety dámy využívaly menších skoků vedle těch "pánských" a dneska rotujou na stejných jako páni pětky, sedmy a občas zkouší i devítikila. Přímo do finále postoupily Enni Rukajärvi (FIN), Jenny Jones (GBR), Silje Norendal (NOR) a Shelly Gotlieb (NZL), do semifinále pak Christy Prior (NZL), Sina Candrian (SUI), Rebecca Torr (NZL), naše Šárka Pančochová, Ty Walker (USA), Anna Gasser (AUT), Samm Denena (CAN), Kjersti Buaas (NOR), Phoebe Novello (USA) a Kristiina Nisula (FIN). Respekt patří naší mladé Didi Augustinové za to, že si rovňákem několikrát dala největší kicker v životě, stejně tak Kačce Vojáčkové, která se brzo po svém zranění nebála startovat a odjela i Backside 360. Kačka skončila na 33.místě, Lucka Zábranská na 39. a Didi 47. z celkového počtu 56 startujících holek. 

Pojďme si ještě něco říct o judgingu. Ve FIS World Cupu se boduje tzv. overall impression, což znamená, že celkem šest rozhodčích pod kopcem v judges officu (který uvnitř vypadá jak řídící věž na menším letišti) sleduje záznamy z televizních kamer a vidí tak přehledně úplně všechny detaily každé jízdy. V rámci overall impression se hodnotí náročnost triků, čistota provedení, výška, čistota dopadů a v neposlední řadě tzv. flow, tedy plynulost jízdy, kdy se například strhávají body pokud jezdec dopadne z railu na svojí nohu a před kickerem si přeskočí na switch. Stejně jako na většině letošních velkých akcích i ve Špindlu byla mezi rozhodčími naše Klárka Suchanová, společně se Švédem, Švýcarem, Němkou, Američanem a Polákem. 

Skončila páteční kvalifikace a my jsme se mohli na večer poprvé přesunout do party stanu, kde se rozjel warm-​up mejdan. No a tradičně to bylo divoký, jak jinak. Stan měl letos dokonce 1000 metrů čtverečních (!), takže prostoru pro kulturní vyžití bylo opravdu dostatek. Nejdříve proběhla promítačka dokumentárního filmu Martina Černíka "Snow Way", poté vystoupili skvělí Bohemienz a pak už to roztočili a roztančili DJs Robot a Ed Bass, takže se končilo klasicky téměř za rozbřesku.

Sobota ráno, koukáme z okna a... azuro. Čeká nás super den plný toho nejlepšího snowboardingu, takže spěcháme na Svaťák, abysme nic nepropásli. Prostranství před Erpetem a tribuna, která tu vyrostla právě pro Snowjam, se pomalu ale jistě zaplňují a brzy můžeme napočítat stovky lidí. Spíkři Pinďa s Vláďou Polívkou a DJm Frikym za gramcema pomalu rozehřívají diváky a připravují je na to největší peklo co kdy našinec mohl na českých kopečkách vidět. 

Všichni jsou samozřejmě nejvíc zvědaví na Šárku Pančochovou a ženou jí dopředu co jim hlasivky dovolí. Holky na to jdou první a moc dobře vědí, že z deseti startujících jen dvě postoupí do finále. Šárka svojí první jízdu odjíždí čistě, v rampě je ale trošku nižší než by potřebovala, lehce si hrábne rukou a velkou krásně odjetou Backside 720 na skoku bohužel negrabuje, což jí stojí cenné bodíky. Po prvním kole vede Švýcarka Sina Candrian před Kjersti Buaas a Šárka je na třetím místě. Je proto jasný, že se naše favoritka musí zlepšit. Ve druhé jízdě ale bohužel padá v rampě a tím pro ní letošní Snowjam končí. I tak si ale Šárka nakonec odveze 8.místo, což je v této konkurenci super výsledek. Ani nikdo z dalších holek druhou jízdou nic nemění, takže do finále postupují Sina Candrian a Šárky velká kámoška Kjersti Buaas z Norska.

Mužské semifinále je mnohem vyrovnanější než ženské a lidi pod dopadem při pohledu na parádní opakovačky kamer České televize (mimochodem opravdu profi práce!) na místní obrazovce začínaj dost nestíhat. Po prvním kole vede Nor Gjermund Braaten i díky svojí Cab 1260 do druhé půlky dopadu, před mně neznámým Australenem Cameronem Staveleym a naopak velmi známým Američanem Ericem Willettem. Na čtvrtém a posledním postupovém místě sedí Petja Piiroinen z Finska. Nebyli by to ale Sebastien Toutant a Roope Tonteri, kdyby do toho nedali všechno. Oba dva odjíždí naprosto čisté jízdy a odsouvají všechny o dvě místa nazpět. Postupují tedy Sebastien z prvního, Roope z druhého, Gjermund z třetího a Cameron ze čtvrtého. Černý Petr tak zůstává na Erica Willetta a trochu překvapivě nepostupuje ani Japonec Ishida s Triple Backflipem.

Následuje pauza a potom už finále. Televizáci žhaví kamery, kabely, vysílačky a satelity, diváci jsou v čím dál větším varu a startér nad rampou čeká na povel od ředitele závodu... tedy ředitelkou, kterou je mimochodem Češka Lenka Dvořáková, která objíždí skoro všechny Svěťáky právě na této důležité pozici. Jako první vyráží na trať holky a po prvním kole je jasnou favoritkou mistryně světa Enni Rukajärvi s parádní jízdou Backside Air, Frontside 360 Indy, Cab 360, Noseslide, 50-​50 Backside Out, Cab 720 Lien, za kterou získává 89.75 bodu. Druhá Sina Candrian bere 81.50 za Backside Air, Frontside Stalefish, Backside 540 Mute, Frontside 540 Lien, Frontside Lipslide a Frontside 720 Lien, třetí je pak po prvním kole Kjersti Buaas s Backside 540 Mute, Air to Fakie Lien, Cab 360, Frontside 540 Indy, Backside 50-​50 a Backside 540 Mute. A takhle to zůstává i po druhé jízdě, ve které skoro všechny holky padají a zlepšuje se jen Silje Norendal na čtvrté místo. Výsledky ženské kategorie tedy zní takhle:

1. Enni Rukajärvi (FIN) 89.75
2. Sina Candrian (SUI) 81.50
3. Kjersti Buaas (NOR) 79.75
4. Silje Norendal (NOR) 74.75
5. Shelly Gotlieb (NZE) 73.25
6. Jenny Jones (GBR) 72.25

V mužské kategorii na startu čeká posledních 12 jezdců v pořadí opačném než určilo semifinále, resp. už páteční kvalifikace. První tedy jede Cameron Staveley, poslední postupující semifinalista, a kromě slušný jízdy v rampě tam sází ve stylu Blunt 450 Out a jako jediný na skoku trik Cab Double Underflip 900, v čistotě a krásnym průtahu. Gjermundu Braatenovi se první jízda nevede podle představ, a tak si musí počkat na druhý kolo. Roope Tonteri je největší zabiják, letošní dvojnásobný mistr světa a přitom je vidět, že ho snowboarding baví každou minutou i během akce takový důležitosti. Skoro bych řekl, že mu u nás bylo přednější pobavit diváky a chtěl to doslova roztočit co to šlo. V první jízdě Roope po krásnym Backside Rodeu na corneru padá v rampě při Cab 900 a body mu samozřejmě nezachraňuje ani závěrečná naprosto čistá Cab 1440 na kickeru! Další je na řadě Sebastien Toutant a hned první jízdou útočí na stupně vítězů. Frontside Alley-​Oop 540, Backside Air Tailgrab, Frontside 540 Invert, Tailslide 270 Out, Backside 180 na rail Cab 360 Out a na závěr čistý Cab 1260 Double Cork. Boom a 86.75 bodu.

Sven Thorgren zajíždí taky super jízdu a je po ní na průběžném druhém místě, ale to nejlepší si ještě nechává na druhé kolo, takže vyčkejte. Rakušan Matthias Weissenbacher padá, zato další Amík Eric Beauchemin kromě kvalitní rampy diktuje na railu Blunt 450 Out a společně s Cab 1080 zajíždí slušný bodový zisk 82.00. Na startu ale v tu chvíli už stojí jeho kolega z DC teamu, největší hvězda letošního Snowjamu a vítěz lednových X Games v big airu Nor Torstein Horgmo. Ten toho během tréninků zas tolik nepředvedl, občas si dost stěžoval na led a vůbec vypadal tak nějak rozmrzele. Dneska to ale je úplně jinak. Torstein dropuje na switch a odpaluje hned na corneru Switch Backside 540 Mute, následuje kombo Cab 720 Mute a Frontside 720 Indy (na člověka co moc nejezdí rampu hodně slušný :) a po krásný Cab 180 do 50-​50 na polejamu Backside 360 Out si to pálí na kicker. Ovšem na svojí nohu, což moc lidí v tu chvíli nechápe. Proč Torstein, hlavní favorit, jede ve finále na skok na svojí, to chce jako vyhrát..?! Několik vteřin na to všichni chápeme. Torstein Horgmo totiž ve své první finálové jízdě na Quiksilver Snowjamu 2013 odpaluje a nádherně čistě v největším stylu jemu vlastním stompuje na konec dopadu a odjíždí stylem "ruce v kapsách" Backside 1440 Triple Cork Mute!!! Davy šílí, moderátoři komentují, že jde o vůbec první Triple Cork jaký kdo u nás a možná ve střední a východní Evropě kdy odjel a že jde o jeden z nejtěžších triků současnosti. Torstein se usmívá, sleduje jak mu rozhodčí dávají skóre 95.00 a už ví, že aby ho někdo porazil, tak to bude mít hodně těžký.

Sage Kotsenburg v první jízdě padá, pozornost teď všichni upírají na mladičkého 16letého Japonce Yuukiho Kadona, překvapivého vítěze letošního Air&Style v Pekingu, kde všechny ohromil, jak jinak, Triple Corkem. Yuuki ve Špindlu během tréninků zabíjel jako nikdy jiný a spousta jezdců ho tipovala na vítěze. První půlka první jízdy tomu nasvědčuje, Yuukimu se ale bohužel stává osudnou malá chybička po seskoku z railu na kopingu rampy, kde ztrácí na setinu sekundy koncentraci a padá. Na startu po něm stojí Staale Sandbech, norský mladík, který poslední dvě sezóny sbírá jeden úspěch za druhým. Třetí z big airu na letošních X Games poslední dobou hodně piluje rampu, takže mu trať sedí. Hned v první jízdě do toho Staale dává všechno a díky dalšímu neskutečnýmu runu Backside 900 Mute na corneru, Frontside 720 Indy, Cab 720 Mute, Crippler v rampě, Backside 270 Lipslide na railu a Backside 1440 Mute na skoku (!!!) získává 92.75 bodu a posílá se na druhé místo za Torsteina. Vítěz kvalifikace Janne Korpi, pravděpodobně nejlepší rampový jezdec startovního pole tohle tvrzení dokazuje obrovskou Backside 540 na corneru následovanou kombem Frontside 1080 (!) + Cab 720, na polejamu Frontside Boardslide 270 Out a poté bohužel o chlup nezvládá dopad obrovské Backside 1260.

V druhém kole nejdřív zajíždí Cameron Staveley další čistou jízdu, ale na vylepšení skóre to nestačí. Naopak přichází světlejší chvíle Gjermunda Braatena, který má neskutečně najetý skoky, ale v rampě mu to nelítá tak vysoko jako ostatním. Jeho závěrečná Cab 1260 ale rozhodně stojí za to! Další je na řadě showman Roope Tonteri, který za údivu všech odpaluje na corneru Double Backside Rodeo!!! Bohužel mu chybí centimetry, aby v rádiusu přilepil prkno na dopad a odjel na další trik... Roope je ale prostě borec, žádný rozhazování rukama, žádnej vztek, zdraví jen lyžaře s kamerou za sebou a mastí si to na switch na kicker. Už mu o nic nejde, ví že lepšího výsledku nedosáhne, tak aspoň pobaví diváky. A taky že jo. Roztáčí se do neuvěřitelný vývrtky, která i přesto vypadá celkem stylově, a jen tak tak neodjíždí - a teď se posaďte - Cab 1620! Roope is the man!

Seb Toots padá na skoku a svoje skóre tak nevylepšuje, zato Sven Thorgren to ještě nemá v plánu zabalit. Po vzoru Roopeho odpaluje na corneru taky Double Backside Rodeo, navazuje Frontside 540 a Backside Airem, rychlost mu umožňuje Boardslide 270 Indy Out na polejamu a celou jízdu zakončuje obrovskou Backside 1080 Double Cork Mute. Výsledkem je rovných 90 bodů a průběžné třetí místo za Torsteinem a Staalem. V dalších jízdách už se zlepšuje jen Amík Sage Kotsenburg, jehož jízda Backside 540, Frontside 720, Cab 720, Frontside 540, 5050 na polejam Frontside 360 Japan Out a Backside Double Cork 1080 s nádherně protaženým zakopnutým Japanem mu nakonec vynáší krásné páté místo.

Už jen tři lidi jsou na startu a Yuuki Kadono startuje jízdu obrovskou Backside 900 na corneru, bohužel ale při další rotaci v rampě padá. Velká škoda, jsem si jistej, že Yuuki by tam taky zkusil narvat triple! Staale Sandbech odjíždí nejvíc na pána v podstatě totožnou jízdu jako v prvním kole, jen v rampě místo Crippleru přidává další stupně díky Frontside 900 a dostává taky úplně stejný bodový zisk 92.75. Na Torsteina to ale pořád nestačí, i když... těžko říct, dva ze čtyř judges by na první místo poslali právě Staaleho. Jediný kdo ještě může změnit pořadí je Janne Korpi, ale bohužel padá na prvním hitu v rampě, takže finální výsledky vypadají takhle:

1. Torstein Horgmo (NOR) 95.00
2. Staale Sandbech (NOR) 92.75
3. Sven Thorgren (SWE) 90.00
4. Sebastien Toutant (CAN) 86.75
5. Sage Kotsenburg (USA) 84.50
6. Eric Beauchemin (USA) 82.00
7. Cameron Staveley (AUS) 73.75
8. Gjermund Braaten (NOR) 72.75
9. Mathias Weissenbacher (AUT) 66.25
10. Janne Korpi (FIN) 47.25
11. Roope Tonteri (FIN) 40.75
12. Yuuki Kadono (JPN) 25.50

Během vyhlášení vítězů všech šest medailistů převzalo šeky na prize money (mimochodem 1.místo 9000 EUR, 2.místo 4700 EUR, 3.místo 2500 EUR, holky i kluci úplně stejně), vítězné poháry a samozřejmě došlo i na "champaigne shower". Torstein Horgmo a Kjersti Buaas navíc byli oblečeni do žlutých trikotů jakožto vedoucí jezdci aktuálního žebříčku Světového poháru. Poté pro naší mediální partu nastal čas takzvaného fishing & hunting aneb lovení obětí pro rozhovory. Tady jsou:

ENNI RUKAJÄRV| (1.místo)

Tak co Enni, jak se ti tu u nás líbilo a jaký míš pocity ze závodu?
Ahoj, jsem u vás poprvé a faaakt se mi tu líbí! Líbí se mi trať, byla to velká zábava tady jezdit rampu a skok za sebou. Good times! Jsem moc ráda, že se mi podařilo vyhrát. V mý poslední jízdě jsem se dokonce pokusila o Cab 900, na který se snažim pracovat a byl tu fakt dobrej skok, takže jsem to zkusila a myslim, že se to brzy naučim! 

KJERSTI BUAAS (3.místo)

Co ty Kjersti, jsi u nás poprvé? Jak se ti tu líbilo, co závod, trať..?
Je to poprvé co jsem ve Špindlu, už jsem ale u vás byla, v Praze a tenkrát v Peci pod Sněžkou na Roxy shootu. Už jsem teda něco z Česka viděla, ale ne tenhle resort, bylo super poznat zase nový místo, kulturu, lidi a prostě si jen trochu užít ten lokální život... Dneska to byla zábava, trať je dost kreativní, jiná než jsme při slopestyle závodech zvyklí. Mně to sedělo hodně, protože ráda jezdim jak skoky, tak rampu a celkově rádiusy. Navíc tam byly i raily a skok, což z toho udělalo opravdu kompletní trať. Jsem hodně překvapená všema jezdcema jak se poprali s překážkama, na který normálně nejsou zvyklí, jako je rampa ale i cornery. Prostě to viděli a řekli “OK, jdem do toho,” protože tohle jsou přece nejlepší jezdci na světě. Měli jsme dneska skvělý počasí, slunce svítilo, což bylo prostě skvělý, takže jsme vděční matce přírodě, že i trať změkla a viditelnost byla perfektní. Jo, prostě jsme si užili společný ježdění a vůbec celej ten den.

ERIC BEAUCHEMIN (6.místo)

Tak co Ericu, jak sis to užil?
Jo, líbí se mi to, je to zajímavá trať a bavilo mě to. Nikdy předtím jsem vlastně rampu nejel, a tak jsem si chvilku zvykal, některý triky jsem se vlastně učil až tady. Celý se to ale dobře sešlo a líbilo se mi to.

Jestli se nepletu, tak jsi skončil šestej, to je hustej výsledek!
Jo, to je super!

Co dnešní afterparty, těšíš se? Bude to velký...
No v podstatě na každé větší akci je velkej mejdan, ale tady se mi líbí, včera jsem byl na chvilku nakouknout a vypadalo to dobře. Část americkýho týmu už odjíždí, ale já tu určitě zůstanu. Cejtim, že dneska to bude epic. Navíc tu máte super pivo!

STAALE SANDBECH (2.místo)

Jsi poprvé v ČR?
Jo jo, jsem tu poprvý.

Celý ten závod byl trochu odlišnej, jak se ti to líbilo?
Na začátku jsem nebyl úplně v pohodě, přišel jsem o bagáž, takže jsem jezdil v pučenejch botech, to bylo na hovno, byl jsem naštvanej, že nemám vlastní. Trať se ale pak zlepšila, už to nebylo tak zmrzlý, takže to nakonec bylo v pohodě. 

Jsi známej jako rider, kterej jezdí rampu i slopestyle, jak se ti líbila tahle trať a překážky?

Jasně, je to dobrý, myslím, že je v pohodě, že je ve slopestyle trati občas rampa. Přál bych si ale, aby udělali velkou rampu, 22 stop, víš jak. Tahle rampa je tak malá, že nemůžeš dělat triky, které bys normálně dělal v klasický rampě. Když jsem přijel, myslel jsem, že budu mít trochu výhodu, ale v podstatě tady jdou dělat jen 720 a tak... a to umí každý. Bylo by super, kdyby tu příště byla velká rampa a mohli bychom dělat těžší triky.

TORSTEIN HORGMO (1.místo)

Tak to máš za sebou a vyhrál jsi... Jak hodnotíš celou akci?
Jo, mám radost, nakonec to v závěrečnej den hezky vyšlo. Jasně, že výhra je nejlepší věc co můžete udělat, když se snažíte sbírat body na Olympiádu a tak... takže z toho jsem nadšenej. Byl to náročnej týden, bylo to zmrzlý a na to nejsem moc zvyklej. Mám rád snowboarding a ne iceboarding, hehe. Ale myslím, že každej den to bylo lepší a lepší... něco připadlo zatímco jsme tu byli a nakonec to dopadlo mnohem líp než jsem čekal.

Jel jsi už někdy rampovej závod?
Bylo to poprvé co jsem jel závod s rampou. Bylo to zajímavý, ale nakonec to bylo docela zábavný... Je to něco jinýho, celkem cool.

Co mejdan, dorazíš večer?
Bohužel ne tady, jedu na mejdan do Prahy, protože mi brzo ráno letí letadlo do Francie, kde budou X Games. Konečně ale snad večer poznám trochu víc z Čech, jsem rád že tu jsem, snad se mi poštěstí se sem někdy vrátit a vidět víc.

Vypadáš unaveně, tak už tě nebudu zdržovat... Byla to super jízda, díky!
Taky dík, měj se.

Tím ale letošní Snowjam zdaleka neskončil, na programu toho bylo ještě hodně. Na venkovní stagi nejdřívě proběhl koncert kapely Portless, nově vzniklého uskupení muzikantů ze Support Lesbiens v čele s frontmanem Kryštofem Michalem. Po jeho skončení se už rozsvítil nájezd na big air všemi možnými barvami a mohl odstartovat večerní Snickers Best Trick, kterému přihlíželo snad ještě víc diváků než během dne. 

Všichni jsme byli zvědaví, kdo všechno z hvězd startujících v samotném závodě na večerní Snickers Best Trick dorazí. Věděli jsme, že spousta profíků už odjela přímo na letiště nebo do Prahy, protože mají nabitý program a většina z nich startuje už tento týden na evropských X Games ve francouzském Tignes, takže se asi moc nezdrží. Nakonec se z těch nejznámějších ukázali Eric Willett a Roope Tonteri, přestože na mejdanu se pak "nechali vidět" například i Sebastien Toutant nebo Eric Beauchemin. Trochu škoda, ale nedá se nic dělat, nejlepší světoví snowboardisti mají nabitou sezónu, je to jejich živobytí a jezdí tolik, že když nemusí, tak se kvůli riziku zranění ne vždy všeho účastní.

I tak ale byl večerní Snickers Best Trick opět velkou show, které se společně s pár profíky ujali hlavně naši jezdci a překvapivě i několik cizinek. Klasicky byl best trick rozdělen na style a technical části, takže diváci mohli sledovat jak obří rotace, tak krásný protažený 180ky či 540ky. Pokud by byla vyhlášena kategorie overall, pak by určitě vyhrál náš Honza Nečas, u kterýho je vidět, že mu show pro lidi vyhovuje mnohem víc než závody. Neči odjel snad všechno na co si vzpomněl - od nejmenších toček přes Superman Frontflip až po Cab 900, Frontside 1080, Backside Double Cork 1080, Double Backflip, Double Frontflip, Double Backside Rodeo 900 a další parády. Roope Tonteri stejně jako v závodu dokázal, že je především showman a jeho styl ježdění... kapitola sama pro sebe. Tentokrát se zaměřil na stylovky, lítal strašně vysoko i daleko a stompoval všechno co mu přišlo pod nohy. Například taková Frontside 360 Indy třikrát prokopnutá..? To všechny snowboardové fajnšmekry muselo pohladit na duši. 

Vůbec nezklamaly holky, právě naopak. Christy Prior z Nového Zélandu vyhrála speciální ženskou kategorii s Frontside Rodeem 720 (!), opravdovými highlighty ale pro všechny byly dva pokusy Slovenky Klaudie Medlové o Double Backside Rodeo (!!!), u kterých nechybělo k čistému odjetí moc, a čistě odjetá Backside 900 v podání teprve 15leté Američanky Ty Walker! Nejtechničtějším trikem byl nakonec zaslouženě vyhlášen Switch Backside Double Cork 1260 v podání Erica Willetta a cenu za ten nejstylovější si odnesl Brandon Hart z USA za nádhernou Backside 540 Crail. Celá show byla zakončena tradičním a divácky ohromně vděčným "gunfire" vláčkem, kdy jezdci skočili skok v řadě těsně za sebou.

Snowboardová část letošního Snowjamu tak skončila a všichni se mohli přesunout do party stanu. Tam vypukla Snowjam Party, která se určitě zařadí do oné pomyslné kolonky "legendární". Nejdříve zahráli klasičtí Sunshine, poté rozpálil narvanej stan skvělou video-​scratch show DJ Friky, aby po něm nastoupil headliner večera britský rapper Deadly Hunta. Jeho show byla skvělá a opravdu kvalitní "večírek" pak dokonali DJs Jorgos, Robot a Ladida.

Sečteno podtrženo, Quiksilver Snowjam - FIS Snowboard World Cup 2013 pro mě byl jednoznačně nejlepším závodem v historii českého snowboardingu, ať už je řeč o jezdeckém obsazení, předvedených výkonech, slopestylové trati, atmosféře, přímém přenosu nejen na České televizi, ale i Eurosportu, nebo o organizaci jako celku. Neřešim jestli to byl FIS nebo WST, protože z pohledu diváka to prostě bylo TOP a já moc gratuluju a děkuju všem, kdo se na tomhle parádnim podniku podíleli. Jsem moc zvědavej, co přijde za rok, kdy bude po Olympiádě... Už teď se ale těšim.

P.S.: V nejbližší době čekejte oficiální video z akce od LIP Production a kompletní fotogalerii.

Text: Martin "Márty" Večerka
Rozhovory: Michal "Mike" Straka
Foto: David Blažek, Matuš Rendek /​ Quiksilver Snowjam