Splitboarding v Cajón del Maipo

Na začátku října jsem se konečně usadil v Santiago de Chile. Osel mi kdysi vyprávěl o místě s úlet terény nedaleko hlavního města. Cajón del Maipo! Jasně, že mi to nedalo a na začátku října jsem vyrazil.

Do Santiaga tou dobou přišlo jaro a teploty se začaly šplhat ke třiceti stupňům. V pátek odpoledne si to v plné polní a s prknem v podpaží štráduji na metro. Nechtěl jsem nic podcenit, a tak jsem kontaktoval horského vůdce prostřednictvím webu Into the Andes. Dostal jsem info, že do hor má o víkendu namířeno i splitboardista z Kalifornie. Sólo akce odpadá a na konečné (stanice Bellavista de la Florida) se setkávám se Samem z Lake Tahoe. Poznám ho snadno, protože v horkém odpoledni na nádraží mnoho lidí s prknem skutečně není. 

Nasedáme na bus č. 72C. Jakmile se přeplněný mikrobus rozjede, tak do něj naskočí prodavač a protože stojím uprostřed uličky, tak se na chvilku stanu zmrzlinářem, který po busu rozdává nanuky a vyřizuje kasírku. Za odměnu dostanu nanuka, paráda! Autobus zastavuje na konečné ve vesnici San José del Maipo, kde přenocujeme pod širákem v kempu, opojeni místním vínem “de exportación”, pozn. doporučuji!

Ráno nás vyzvedává guide Nicolas Gutierrez. Nico má malou dodávku přeplněnou vším možným, od vybavení až po vajíčka. Cestou přijíždíme k policejnímu zátarasu a Nicolas konstatuje, že budeme muset zahrát divadlo. Řídil totiž s neplatným řidičákem a (“Pacos” – policie) mu ho zabavili. Sklidíme úspěch a můžeme pokračovat v cestě vzhůru. V místě, kde se asfaltová silnice mění v prašnou cestu, se nám jako na dlani zjeví vulkán San José (5848m). Následně přijíždíme k dalšímu zátarasu, tentokrát se jedná o vjezd na soukromý pozemek důlní společnosti (pro vjezd nutno požádat o povolení on-​line). V oblasti Cajón del Maipo aktuálně dochází ke kontroverzní stavbě (Alto Maipo), kdy se snaží svést koryta 7 řek do potrubí, které by mělo ústit pod údolím a sloužit jako užitková voda pro důlní průmysl. Stavba je pochopitelně nenáviděna obyvateli žijícími v údolí, ale i nadšenci zimních a vodních sportů, protože realizací projektu dojde k nanávratnému poškození přírody.

Těsně za druhým zátarasem se nám poprvé naskytne pohled na příkré stěny s vysněženými kuloáry. Jeden z nich bude našim dnešním cílem. Po vjezdu do Valle de Las Arenas jsme jako v jiném světě. Drsná příroda, příkré stěny, tu a tam základní tábor se stany. Připadám si jako ve filmu Jeremy Jonese, o čemž se taky zmíním. Z Nicolase vypadne, že ho tady guidoval zhruba před dvěma týdny.

Během nástupu ke kuloáru, který máme v hledáčku, musíme překročit řeku. Po 20ti minutách jsme na sněhu. Je na čase nasadit mačky, připravit cepín a můžeme začít stoupat. Zhruba po hodině se žleb prudce zužuje a zařezává do vysokých skal. V nejužším místě je sníh přemrzlý a místo bude tak akorát na šířku prkna. Je na čase zvyknout si na smrtelnou expozici a pokračovat vzhůru s vědomím, že nás čeká ještě polovina výstupu stěnou tzv. “no fall zone”, kde se za každou chybu platí draze.

Zhruba po 3 hodinách se konečně přehoupnu přes hranu žlebu. Přichází psychická i fyzická úleva. Zahlásím na Nicolase, ať vytáhne vajíčka, že na stehnech usmažím ham&eggs. Jsme v polovině dnešní mise. Chvilku si orazíme a hladina adrenalinu se znovu prudce zvedne, jakmile se na hraně kuloáru začnu zapínat do vázání. Je na čase popadnout cepín a spustit se dolů. Byl to nářez, o tom žádná. První metry jen a pouze na hraně. Po chvilce si troufnu na oblouk, abych si ověřil že i bs hrana na tvrdém povrchu drží. Po pár skákaných obloucích si zvyknu na expozici a dál už ji neřeším. Poslední oblouky při výjezdu ze žlebu nakreslíme do relativně dobrého sněhu. Byl to úlet od začátku do konce!

Po sjezdu se rozloučíme s Nicolasem a vydáváme se dále do údolí Valle de Las Arenas, abychom před setměním stihli postavit stan a připravit se na noc. To se nám povede a těsně po západu slunce usínáme. Následujícího dne je jasno a my se vydáváme podél převislého ledovce Glaciar colgante el Morado vzhůru vstříc vrcholu Cerro Unión (3658m). K našemu překvapení na vrcholku mimo parádních výhledů na centrální Andy při chilsko-​argentinské hranici najdeme i dobrý sníh. Sjezd zpátky ke stanu je za odměnu!

Text: Míra Kube
Foto: Sam de Rossi, Míra Kube