Honza Nečas a jeho sezóna

Honza Nečas toho stihl v poslední době opravdu hodně, takže jsme s ním prošli, kde všude byl a co zažil. Uvidíte, že život PRO snowboardera, který se rozhodl prorazit, kolikrát není žádný med. Pro upřesnění bychom měli dodat, že rozhovor vznikal ještě před Snowjamem, kde měl Honza trochu smůlu a nakonec si vyjel „pouhé“ šesté místo. A i když se rozhovor týká hlavně závodění, celý ho doprovází fotky od Přemka Vidy z Nového Zélandu, dosud nezveřejněné fotky od Yana Renelta, které vznikly loni v Coloradu při natáčení Snowporningu a hlavně exkluzivní obrázky ze streetového shootingu v Litvínově a okolí.

Neči, kde všude jsi v této sezóně byl? A co byl zatím nejlepší trip?
Bavil mě Nový Zéland. Ani né z jezdecké stránky, bývá to tam opravdu dost ledové, ale z věcí kolem mně. Byl jsem tam se super partou, potkal další úžasné lidi, kteří byli akční do sportovních aktivit, plnění bobříků a následných prohraných sázek. Závěrečnou třešničkou na dortu byly dva týdny v Austrálii. Nejlepších čtrnáct dní surfingu, grilování, cestování a potkání kamarádů, které jsem neviděl řadu let. Jen těch třicet hodin v letadle mi podlamuje kolena. NESNÁŠÍM LETADLA! (o tomto tripu jsme referovali ZDE – poznámka FRedakce)

Po BEO, kde ti zůstaly zavřené brány semifinále, jsi se vypravil spolu s Horisem na Big Air v Barceloně. Jaké to tam bylo?
Barcelona byla dobrá, s Horisem jsme se vyhecovali do bs 10 doblecorku. V závodě jsem odjel pouze doublebeko. Frontside 10 jsem nedal, ale i tak to bylo fajn. Litoval jsem, že jsem místo fs 10 nezkusil ten doublecork, nebo sw fs double cork, co jsem skákal na podzim na Hintru. Ale zase na druhou stranu, ani jsem si nic nezlomil, takže taky docela dobrý.

Poté jste se přesouvali na FISové Mistrovství světa do španělské La Moliny. Jaký je to vlastně resort?
La Molina je tři hodiny od Barcelony směrem k francouzským hranicím. Hory jsou pěkné, ale v našem případě tam nebyl žádný sníh. Celkově mi tato tisíciletá zima připomíná ty zimy, kdy zelení řvali na všechny strany, že je to konec ekosystému a ryby začnou lítat do kosmu. Podzim byl super, ale pak se to vyplo.....třeba ještě něco připadne, doufejme. Takže kvalita celého mistrovství byla poznamenána nedostatkem sněhu a slopestyle navíc nevhodným umístěním na černé sjezdovce, která byla takřka celý den ve stínu. 

O samotném závodu moc zpráv nemáme, takže jak to vlastně celé proběhlo?
Není k tomu moc co říct, bylo dost hnusně a ještě nebyl sníh. Neříkám že se organizátoři nesnažili, ale jak se říká „ kde nic není, tam ani smrt nebere“. Bylo mi to líto, každý se těšil konečně domů, nebyl to žádný požitek. Doufám, že někdy příště to udělají v místě, kde bude sníh a kvalitní zázemí, tím myslím dobrou rampu, skoky a lidi co tomu rozumí. Ale ještě jednou, místní se snažili a díky jim za to. Nicméně nevím proč špička FIS everestu vybírá taková místa.

Nakonec jsi ale skončil jedenáctý, což je podle mně velký úspěch, vnímáš to taky tak?
Určitě je to lepší než nic, ale doufal jsem ve víc. Hlavně mě brzdila špatně postavená trať. Bylo to celé do zatáčky, na druhém skoku mohl člověk točit jen na jednu stranu, aby nevyskočil mimo dopad a třetí skok byl naprosto placatý a na mistrovství světa nepříjemně krátký a plochý. Celé to byl jeden beton a tak si člověk nemohl dovolit skákat různé doublecorky, protože by mohl dojezdit na celou sezónu. 

Také jsi se letos  podíval do Turecka, což je pro snowboading dost exotická lokalita. Jaké to tam bylo?
Univerziáda je třetí největší závod pořádaný FIS. A proto se ho snaží dělat na exotických místech, aby to mělo patřičnou váhu, ale z jezdeckého hlediska už to tak zvučné není. Turci v tom měli opravdu zmatek a co se týkalo podmínek, tak to byla katastrofa. Nebylo nic připraveného, rampu a slopestyle se snažili vyčarovat z vody dva dny před závodem. Na oficiální tiskovce údajně prohlásili, že modlení nepomohlo, a tak tedy začnou na tom pracovat. Východ Turecka je pro Evropany naprosto nepochopitelný, ale to tu nebudu rozmazávat. 

Jak probíhaly samotné závody?
Přiletěl jsem do Turecka na dva týdny. Protože jsem měl hodně času a trénovat se nedalo, rozhodl vyrazit do snowboardcrossové tratě. Jel jsem to dvakrát jako dítě a za tu dobu se nic nezměnilo. Snažíte se všem utéct, co to jde, ne ani pro první pozici, ale proto že se vás ti druzí snaží zneškodnit, což v té rychlosti není příjemný zážitek. Nestydím se přiznat, že když kolem mě na startu začali ostatní spoluúčastníci rozběhu frkat a hučet jak nadržení jednorožci (a to jsem to slyšel i přes iPod), začal jsem se opravdu bát. Je to sport opravdu pro rváče. Nakonec jsem byl z padesáti dvanáctý a začal si vážit života zase o trochu víc. Pak následovala rampa, ale závod byl ovlivněn tím, jak byla narychlo postavená. Nakonec se mi povedlo odjet tři, sedm, devět a bylo z toho deváté místo. Poslední den Univerziády měl být slopestyle. Dva raily a dva skoky, které připomínaly opět snowboardcross. Bohužel se přihnal vítr, pro jistotu to ještě zasypala lavina z nočního sněžení, takže se to zrušilo a já letěl dom.

Co tu popisuješ je dost divočina, nepřemýšlel jsi, že bys třeba tyhle závody úplně vynechal a soustředil se jen na závody TTR ? Těch je přes zimu hromada a řada velmi kvalitních...
Do Španělska jsem jel, protože to je Mistrovství světa a je to důležité, jak pro mě, tak pro sponzory a v neposlední řadě jsem reprezent České republiky. Do Turecka jsem zase jel, protože jsem členem Českého Univerzitního teamu a taky nevím, kdy bych se zas podíval do Turecka. Na podzim jsem byl jedenáctý v TTR a pátý v Burton Global serii, ale nepovedlo se mi BEO, a tak jsem přehodnotil situaci se závody TTR. Nejraději bych ale samozřejmě jezdil pro sebe, fotil a točil street, nebo ještě lépe bc. Třeba příští rok.

Stíháš si kromě závodů také normálně zajezdit?
Zrovna jsem byl v Livignu, kde jsem si po závodech (River Jump – poznámka FRedakce) konečně zajezdil. Ten park tu je nejlepší co jsem kdy viděl.

Proběhl (nebo proběhne) kromě závodů také nějaký shooting?
Kéž by. Zatím jsem fotil a točil pouze o vánocích pro Snowporning, bylo to opravdu povedené. Vzal jsem kluky k nám na sever do bronxu, určitě se ještě vrátíme. Tedy až zase někdy nasněží a my doplníme zásobníky do glocků.

Tolik Honza Nečas. Přejeme mu, aby se mu už vyhnuly podobně smolné podniky, jaké v rozhovoru popisoval, a aby se mu konečně podařilo ve světě pořádně ukázat, co v něm je. Neči, ty to zabiješ a my to víme! Good Luck!