Martin Mikyska - Big Interview

Martina Mikyska má i přes svůj mladej věk na pomyslném snowboardovém tacháči natočíno hodně kiláku a ve svém pilotním průkazu snad ještě větší porci letových hodin. Aby ne, když je spolu s Honzou Nečasem, Petrem Horákem a dalšími jezdci stabilní součástí české repre crew. Na našem webu už před lety jeden rozhovor měl, ale od té doby už utekla slušná řádka let, udála se spousta věcí, a tak nazrál čas na pořádnej plnotučnej rozhovor. Tady je.

Ahoj Martine, co říkáš na letošní zimu?
Moc pozitiv na letošní zimě v Česku nevidím. Snowparky po republice bojovaly celou zimu s nedostatkem sněhu, přišli jsme o největší akce sezóny jako Spring Sessions a Snowjam ve Špindlu nebo freeski Soldiers v Deštném. O možnosti dát si v Čechách prašanovou zatáčku ani nemluvím. Takováhle zima se může projevit i na prodejích snb hardwaru, což není dobrý pro celý odvětví. Já si ale přeci jen pár dnů v prašanu užil, naposledy třeba ve Stash parku ve Flachauwinklu. 

Jaká je tvá sezóna 2013/​14?
Tahle sezóna byla hodně podřízená objíždění kvalifikačních závodů do Soči. Což bylo docela náročný a už se těším, že se budu moct věnovat i jiným věcem.

Nedávno jsi měl trable s kolenem. Co se stalo a jak jsi na tom teď?
V létě na Novém Zélandu jsem při backside 720 nedoletěl skok a cítil jsem dost prudkou bolest v koleni. Doktoři měli podezření, že je to přetržený křížový vaz. To se ale po návratu, když jsem absolvoval v Motole všechna nezbytná vyšetření včetně magnetické resonance, naštěstí nepotvrdilo. Na podzim jsem se snažil koleno hodně posílit a to se mi i díky speciálnímu cvičení na Redcord strojích povedlo. Teď jezdím pro jistotou s ortézou, ale nijak moc mě to neomezuje.

V roce 2012 jsi vyhrál největší domácí závod Snowjam. Jak na to s odstupem vzpomínáš a pomohlo ti to v něčem?
Vítězství na Snowjamu je bezesporu jeden z highlightů mojí závodní kariéry. Tehdy se mi podařilo porazit jezdce jako je Ville Paumola, neuvěřitelně technickýho ridera, kterýho jsem teď potkal na Světovým poháru v Kreischbergu, a to se nepodaří každý den. Pomohlo mi to v hledání nových sponzorů a byl to jeden z faktorů, na základě kterých se mi podařilo dostat do evropského Rip Curl teamu.

Tobě už léta pomáhá coby trenér Přemek Vida. Nelezete si občas na nervy?
Překvapivě ne. Mluvím teda za sebe, nevím, jak to má Přéma se mnou. Je ale důležitý říct, že Přéma fungoval jako vyloženě můj osobní trenér jen velmi krátkou dobu. Bylo to asi roční období po rozpadu Wild Kids teamu. Potom začal Přemek působit jako trenér juniorské reprezentace spolu s Jožinem Toufarem, kde kromě mě byl taky Dušan Kříž, Petr Horák, Porkert bros, Kuba Král, Katka Vojáčková nebo Didi Augustinová, takže jsme neztratili kontakt a fungujeme spolu už skoro deset let. Rozhodně Přemek stojí za mými úspěchy a bez něj bych nebyl tam, kde jsem dnes.

Změnila se za ty roky nějak vaše spolupráce? Dneska už spolu můžete i zakalit...
Dneska zrovna ne, protože brzo ráno řídíme do Pece pod Sněžkou na MČR ve Slopestylu. Ale párty už jsme spolu zažili na spoustě závodů a nejvíc to bývá rozhodně v Kanadě a legendární jsou i párty po českých závodech. Nemyslím si, že se naše spolupráce změnila, ale určitě se vyvíjí s tím, jak se posouvám. Pro mě je stále důležitý to, že se na něho můžu vždycky spolehnout, jak na kopci, tak mimo něj, že mi pomáhá se spoustou věcí kolem ježdění, tréninku a marketingu. Má nakoukaný moje triky a dokáže říct, co jsem třeba začal dělat jinak, když se mi zrovna nedaří něco odjet. Neradím se s ním ale jen o ježdění, ale taky třeba o fyzický přípravě, stravě. Přéma má zkušenosti s fyzioterapií, tejpováním, vystudoval psychologii, takže nám dokáže pomoct i při spoustě jiných problémů, navíc dobře fotí a natáčí, takže z jeho výstupů těží celý tým. Rád bych taky zmínil, že jezdím hodně s Honzou Nečasem, který mi předal spoustou cenných rad a za to mu taky patří můj dík.

Už roky objíždíš spoustu závodů. Baví tě stále závodit?
Poslední dvě sezóny byly hodně nabité hlavně proto, že jsme se s klukama snažili dostat na olympiádu. Každej závod je plnej stresu i emocí, takže byly určitě momenty, kdy jsem s tím už chtěl seknout a věnovat se víc škole a natáčení. Byla ale taky spousta závodů s dobrou, bezpečnou tratí, kde jsem si závodění fakt užíval. Například na Světovym poháru v Copper Mountain, kde se nám s Horisem a Nečim podařilo zajet super jízdy, nebo v kanadskym Stonehamu.

Jezdíš velký závody, takže určitě i víš, jak to chodí v zákulisí. Je dneska standard, že mají top rideři svého trenéra?
Neřekl bych, že je to dneska standard, ale je to čím dál tím víc běžný. Z top jezdců, o kterých vím, že mají osobního trenéra, mě napadá Shaun White, Seppe Smits, Iouri Podladtchikov, Yuki Kadono, Seb Toots, Šárka Pančochová, Torah Bright a další. Standard je, že na závodech má každý tým své trenéry a určitě je dneska trend mít svého osobního kameramana, tak jako to mají třeba bráchové Helgasonovi, Torstein Horgmo nebo Staale Sandbech.

Mrzelo tě, že ses do Soči nedostal?
Samozřejmě, že mě mrzelo, když se to, čemu jsem se věnoval poslední rok a půl, nakonec nepovedlo. Ale myslím, že nás, nebo aspoň mě, hodně lidí ze začátku zbytečně podceňovalo. Nikdo moc nevěřil, že je pro nás reálný se v takové konkurenci do top 30 jezdců v žebříčku probojovat. V jeden moment jsme se dokonce s Horisem pohybovali na 34. a 38.místě a kdyby se komukoliv z nás povedlo v Kanadě na posledním Svěťáku zajet to, co jsme odjeli v tréninku, tak bylo reálný se do Ruska podívat. Ale vím, že kdyby neplatí. Přesto si myslím, že to bylo blíž, než většina lidí čekala.

Uvnitř snb komunity se názory na olympiádu dost různí. Jakej je tvůj názor na tenhle event?
Myslím, že hlavní důvod proč spousta snowboardistů odmítá olympiádu, je to, že kvalifikace na ní i ona samotná spadá pod "lyžařskou" organizaci FIS, což je fakt, který je věčným tématem vášnivých diskusí ve snowboardové komunitě. Já s tím taky osobně moc nesouhlasím a byl bych rád, kdyby se pokračovalo v nastoleném trendu spolupráce FIS a TTR, tak jak tomu je třeba v rámci Grand Prix v USA. Na druhou stranu si myslím, že snowboarding olympijským sportem rozhodně je. Byl bych rád, kdyby se na olympiádě objevila i disciplína big air. Proslýchá se, že by se na OH mohla jet taky kombinace halfpipe - slopestyle. Tohle všechno by snowboardingu přineslo ještě větší mediální sledovanost, popularitu atd. 

Když už jsme u olympiády, co říkáš na vítěznej run Sage Kotsenburga?
Souhlasím s tím, že Sage měl nejlepší run. Bylo to neuvěřitelně stylový s nesmyslně kreativníma grabama. Myslím, že je to přesně ten směr, kterým by se měl snowboarding vyvíjet. Chápu ale, že byla spousta lidí zmatená z výsledků, protože podle scoring systému, kterej na závodech fungoval vždycky, by asi měl vyhrát Staale Sandbech. Rozhodně doufám, že uvidíme v budoucnu míň indy a mute grabů a víc double grabů, přechytů, průtahů a obecně kreativity.

Když vidíš, jak závodní snowboarding dospěl do času triplecorků, motivuje tě to a chceš to taky tak hrotit, nebo si jedeš svoje?
Určitě mě to motivuje. Chci se pořád zlepšovat a dělat nový triky a přibližovat se světovýmu snowboardingu. O žádným triplecorku zatím ale nepřemýšlím. Aktuálně bych chtěl přidat do svýho trikovýho repertoáru bs rodeo 900 indy (což se Mikýřovbi v Peci před pár dny, tedy po vytvoření tohoto rozhovoru, už povedlo - pozn. FRed.), fs 1080 doubletail a bs 1440.

Spíš než triky přes hlavu si jedeš flat spin rotace. Která tě nejvíc baví?
Backside 5 indy a fs 3 double tail. To jsou dva triky, bez kterejch nezačnu den v parku. Baví mě u nich, že je člověk může v půlce zpomalit a fakt si vychutnat čas ve vzduchu.

Kdybys měl úplnou volnost, čemu by ses věnoval nejvíc? Park? Shred? Prašan? Nebo snad street?
Vše má něco do sebe. Při ježdění v parku mě baví, když přijde progres, nebo si jen užívat triky, co už umím. Na streetu mě zase baví, když se povede nějakej dobrej záběr. Jen tak shredit s kámošema, když není nálada hrotit, je taky super. Jízda v prašanu je ale nejvíc, co jde ve snowboardingu zažít. Kdyby každý týden na horách napadl metr čerstvýho, tak bych se vůbec nezlobil. Už teď se těším, až nás zase Pepé Samek vezme na nějaký pořádný freeridy.

Jak jsi na tom vůbec momentálně se sponzorama? Pojďme je trochu provařit. Kdo tě podporuje?
Jako hlavní sponzory mám Rip Curl, Tic Tac a Polar, od kterých mám i finanční podporu, takže hlavně díky nim můžu jezdit po horách. Support na věci mám potom od Lib Techu, Vansu, Smith Optics, Level Gloves a Skullcandy.

S Tic Tacama jede na internetu i soutěž, jejíhož vítěze budeš koučovat. O co jde?
Tahle značka se rozhodla, že bude podporovat extrémní sporty, nejenom snowboarding, ale i bike a wake. Přišli s nápadem vytvořit tuhle soutěž pro všechny, co by se chtěli naučit něco novýho na snowboardu. Hlavní cena je víkend na horách pro dva lidi s tím, že se jim budu věnovat a trénovat je. Principem soutěže je odeslat video se svým snowboardovým trikem nebo trikama na facebook stránku Tic Tacu. Porota a lidi pomocí "lajků" pak vyberou vítěze. Nejde jen o technickou náročnost triků, ale taky po vzoru Scotta Stevense nebo Sage Kotsenburga o kreativitu, takže kdo vymyslí něco, co se jen tak nevidí, má velkou šanci vyhrát.

Je to už víc jak rok, co jsi v evropském týmu Rip Curl. Máš teď větší podporu? Jsi v kontaktu třeba se světovým team managerem? Rýsuje se třeba nějaké zahraniční natáčení nebo focení?
Evropský a světový team manager Rip Curlu je jeden člověk a s tím v kontaktu jsem. Měl jsem možnost strávit část léta v Hossegoru na Rip Curl baráku, kde je i světová centrála, zasurfovat si tam s ním a pobavit se o příští sezóně. Ptal jsem se ho i na možnost objevit se v některým z Rip Curl filmů a říkal, že tady ta možnost určitě je. Film, který ale připravovali tuhle sezónu, se natáčel během měsíce a půl, ve kterém jsem byl pořád někde po závodech, a šlo hlavně o backcountry nálož s příběhem. Každopádně team manager chápe, že jsem se teď chtěl věnovat hlavně závodům a byl nadšenej z editů za tuhle sezónu i když je nemůže propagovat na stránkách Rip Curlu, protože tahle značka chce být spojovaná hlavně s backcountry.

Tvoje video z Flachauwinklu mělo na netu úspěch, na svůj Twitter ho hodili i chlapi z Lib Techu a měl jsi hromadu zhlédnutí. Jak jsi s tím videem spokojený? Můžeme se těšit na další edity?
Tohle video vzniklo vlastně úplnou náhodou během tří dnů ve Flachauwinklu, kam jsme jeli trénovat ještě s Kačkou Vojáčkovou a Láďou Hrstkou před Světovým pohárem v Kanadě. Přemek na všech tripech vždycky natáčí triky při tréninku hlavně proto, abychom se mohli zpětně kouknout na to, jaký chyby v nich děláme, nebo co bychom mohli zlepšit. Když se sejde pár dobrejch záběrů, tak z toho pak uděláme nějaký videjko. Jinak vytváření editů nás s Přémou hrozně baví, takže se snažíme dělat to čím dál líp a určitě bych chtěl poděkovat Filipovi Jäschkemu z Burg Production za spoustu užitečnejch tipů, jak videa zlepšit. Zmíněnej edit sdílel nejenom Lib Tech, ale třeba i Absolut Park na svý facebook stránce a na Onboard magazinu se to dostalo do složky Featured, takže tohle video mělo určitě mnohem větší úspěch, než jsem čekal a je super vidět, že to co dělám má smysl a že to třeba i někoho pobaví.

Nemálo riderů si na facebooku dělá svoje vlastní fan pages. Je to trochu divný, ale spousta lidí na to slyší. Řešíš nějak sociální sítě, nebo to jde mimo tebe?
Nemám svojí vlastní fan page. Příspěvky o svém ježdění dávám ale na svůj facebook profil a na instagram, které jsou veřejné, takže je může kdokoliv sledovat. Hodně věcí se taky objeví na facebook stránkách repre "Czech Freestyle Snowboard Team" a na webu czechsnowboarding.cz. Mnohem cennější ale pro mě je právě když se některá z mých fotek nebo videí objeví na velkých snowboardových portálech.

S prknem už jsi toho hodně nacestoval. Jaké jsou plány co se týká cestovaní v nejbližší době?
Se snowboardem jsem se už podíval do zemí jako je Chile, Nový Zéland, USA, Kanada, Japonsko, Španělsko nebo Turecko. V příštím roce mě ale čeká pravděpodobně "JEN" cestování po Evropě, protože už mě do exotických zemí nebudou táhnout závody Světového poháru a podmínky pro trénování a natáčení jsou v Evropě stejné, možná i lepší jak kdekoliv jinde.

Taky ses pustil do studia na vejšce. Co studuješ a jak ti to jde?
Hned po maturitě jsem se dostal na Vysokou školu ekonomickou v Praze na Fakultu financí, kde bohužel nemají žádný individuální plán. Musel jsem přerušit hned první semestr, protože jsem byl pryč kvůli kvalifikačním závodům na OH přes celé zkouškové období. Od 24. února jsem ale opět studentem a času na snowboarding bude teď určitě míň.

Hodně jezdců skejtuje, spousta lidí zkouší surfovat. Dáváš si další boardsporty?
Jednu dobu jsem chtěl hrozně začít jezdit na skejtu, ale s tím, že nemám žádný základy, byla dost velká pravděpodobnost, že bych se zbytečně zranil a nemohl snowboardovat. Takže jsem se zasekl na rock to fakie a skoro kickflipu. A surfování mě hrozně baví, jen se k němu dostanu míň, než bych chtěl. 

Pokud se nepletu, svýho času jsi taky jezdil na krosový motorce. Už ses na ní pořádně proletěl?
Krosku už nemám. Když jsem na ní ještě jezdil, tak jsem skákal dost dětský věci, ale byl jsem z toho nadšenej. V garáži mi teď stojí motard, na kterým v létě jezdím skoro furt. Skvěle si tím pročistím hlavu od všech starostí. Navíc táta je velkej motorkář, takže spolu jezdíme na tripy.

Když jsi měl před lety rozhovor na FR.cz, zmiňoval jsi také hraní na kytaru a kapelu. Jak jsi na tom teď? Půjdeš ve stopách Shauna Whita, kterej momentálně hraje s kapelou Bad Things?
Naše kapela "Heboučcí jednorožci", kterou jsme měli ve dvanácti letech, bohužel už nefunguje, i když si myslím, že měla velkou budoucnost, hehe. Kluci i já jsme tehdy začali mít jiný priority a čím dál míň času. S bubeníkem naší tehdejší kapely jsem ale shodou náhod začal studovat ten samej obor na VŠE, takže už jsme naplánovali comeback.

Jsme na konci, takže tradiční děkovačka na závěr...
Rád bych poděkoval rodičům a hlavně tátovi, který mě v ježdění nejvíc podporuje, prožívá se mnou úspěchy i neúspěchy. Je to velkej srdcař, kterej toho ve snowboardingu udělal hodně, a to nejen pro mě. Jinak bych chtěl poděkovat panu Dr. Svobodovi z Polaru, Matemu a Máje z Lib Techu, Tomšovi z Vansu, Honzovi Truhelkovi, Raphovi, Bibi a dalším, kteří mě podporují.