Tomáš Tuzar - Big Interview

Už ani nevim, kdy jsme se s TTm potkali poprvé, ale matně si vzpomínám, že to bylo snad na Dolní Moravě, kde mladej neznámej týpek hrozně diktoval a začalo se o něm v “kuloárech” dost intenzivně šuškat. Od tý doby ale uběhlo hodně vody a Tomáš Tuzar se vypracoval na jednoho z nejlepších a především nejuniverzálnějších českých jezdců.

Strávil jsem s TTm na horách poměrně dost času, takže můžu s čistym svědomím říct, že ho znám celkem dobře. A pokud bych si měl vybírat s kym příště jet na hory si jen tak zajezdit, určitě by bylo TTho číslo jedno prvních, který bych vytáčel. Je to totiž pohodář každym coulem, nejvíc si užívá ježdění a jeho přístup k životu by se asi nejlíp dal popsat jeho vlastním výrazem “chilliáda” :-) Na kopci ale, ať už to je shred na sjezdovce, u-​rampa, jibbing v parku, polety na 20metrovejch kickerech nebo street, TT skoro pokaždý hrozně zabíjí a spíš by se mohlo mluvit o “killiádě”.

Kromě toho je to kluk chytrej, skromnej a usměvavej se smyslem pro humor, kterej nezkazí žádnou srandu (pokud teda zrovna nemá “svoje dny”, haha). U mě si ale vysloužil největší respekt tim, jak se po hodně vážném zranění, kdy nechybělo moc a mohl klidně skončit na vozíčku, dostal zpátky mezi top český jezdce a po čase dosáhl takových úspěchů jako je titul mistra republiky, vítěz Českého poháru, druhý místo na Snowjamu a Spring Sessions nebo v neposlední řadě parádní párt ve filmu Snowporning The “10th” Movie.

Ale už dost chvály, jakej TT opravdu je můžete posoudit právě teď z následujících řádků, enjoy:

Tak TT, pojď do toho, nejdřív nějaký úvodní infáž pro lidi, co tě zas tak neznaj...
Jmenuju se Tomáš Tuzar, je mi 22 let, bydlim v Praze, studuju VŠE, na snb jezdim 13 let a mí sponzoři jsou Horsefeathers, Metrostav, Forum, Repo, Electric, Swix a Siege.

Kde teďka jsi? Já to vim, ale ať trochu naštvem čtenáře...
Hehe, nojo jsem teďka měsíc na Bali, bylo nějak málo školy a hodně peněz (smích), tak jsem jel za svym velkym fellou Honzou Klvaňou aka Parukou, kterej tu má pronajmutej luxusní barák, serfíme každej den, chodíme na jógu, na masáže a chcem i na thaibox... no celkem pohoda (smích).

Okej, tak zpět do reality... Kdy a jak jsi začal jezdit, jak ses k tomu dostal? Popiš nám začátky.
Hele když mi bylo devět, bylo to hrozně in, tak jsem donutil rodiče ať mi poříděj na den instruktora, pak už jsem jezdil sám. Postupně jsem pak přešel z lyží na prkno, dlouho jsem jezdil na tvrdym vázku. Pak mi rodiče dali k Vánocům pod stromeček video DHC 2002 a americký BreakingGround. To jsem šel do kytek a bylo rozhodnuto, co budu v životě dělat. Začal jsem jezdit do Špindlu, seznámil se s Davidem Čonkou, Davidem Vecánem, Vláďou Polívkou a dnešní superstar Benem Cristovaem. To byla taková první partička, první párty a první progres. Pak přišli první sponzoři - Funstorm a Unity snowboards...

Před snowboardingem a během těch začátků jsi dělal i nějaký jiný sporty? Co tě nejvíc bavilo, v čem jsi byl dobrej?
Tak já jsem předtim vyzkoušel spoustu věcí. Hrál jsem tenis, fotbal, dělal jsem atletiku, ale v ničem z toho jsem neměl ambice dosáhnout nějakejch větších úspěchů, spíš jsem to dělal tak pro zábavu.

Řikals, žes jezdil za Funstorm a Unity, jak se vyvíjel tvůj další sponzoring?
Jednu sezonu jsem jezdil za tyhle sponzory a pak přestoupil k Horsefeathers a Forum. K HF jsem chtěl vždycky, pak se tam uvolnilo místo po Romanovi (Dlauhym - pozn.FRed.), tak jsem neváhal. Pak přišly nabídky od Nitra a Forumu. Nakonec jsem se rozhodl pro Forum, jelikož jsem se šéfem Martinem Novákem strávil skoro měsíc v Les Deux Alpes, zjistil, že je to dobrej týpek a že by nám to mohlo fungovat... A funguje! Dále mám sponzory, kteří nejsou z oboru - Metrostav a Repo a.s. Ti mě podporují hlavně finančně a jsem s nimi nadmíru spokojen. Myslím, že společenská odpovědnost firem u nás moc nefunguje, tak jsem rád, že aspoň já jsem lucky boy a někdo mě tímhle způsobem podporuje. Zároveň si myslim, že by se to mělo dít daleko víc. Dále jezdím za Electric (brýle), Swix (vosky) a Siege (sluchátka).

Předpokládám, že jsi ze začátku jezdil spíš v Čechách. Kdy ses poprvý dostal někam ven? Jestli jsi nejdřív jezdil jenom v parku, kdy přišlo třeba nějaký první ježdění v backcountry, kdy první street?
Já jezdil odmalička s rodičema do Alp, ale první pořádný ježdění přišlo s tripama od sponzorů. S backcountry je to trochu ošemetný, každej rok je to maximálně pár dní, nic velkýho. Street jsem začal jezdit s Richardem Skanderou, kterej mě kolem toho všecko naučil.

Uplynulá sezóna pro tebe byla mega úspěšná. Byls druhej na Snowjamu, jsi mistr republiky, na Burton Špindl Spring Sessions tě odborná porota vyhodnotila jako druhýho nejlepšího jezdce akce... Letos tě ježdění asi dost bavilo, co? Čeho si ceníš nejvíc?
Hele jednoznačně si cenim nejvíc druhýho místa na Spring Sessions. Tam jde totiž o to, že se necení kvalita jedný jízdy, ale celkovej přístup jezdce, styl, kreativita a duch, kterýho do toho dáváš. Za tenhle úspěch jsem strašně rád i proto, že já třeba za celou dobu neudělal jediný devítikilo, sedmiček pomálu, ale jezdil jsem si podle svýho a věci, který bavily mě samotnýho. Když to pak ještě někdo takhle ocení, je to znamení, že to co děláš, děláš dobře a že to má smysl. Jinak ježdění mě letos bavilo šíleně, ale když máš tak dobrou partu kámošů jako RumGang, tak je to samozřejmost. Lidi jako Emil Franěk, Filip Gutwirth, nebo Horis jsou záruka zábavy i dobrýho ježdění.

Naučil ses letos nějaký nový triky?
Už jsem dal všecko, tak se neni co učit (smích).

Co tě momentálně ze snowboardingu baví nejvíc, jak bys to třeba postupně ohodnotil?
Já jsem vždycky oceňoval, když člověk umí všechno, když je to komplexní jezdec a nesoustředí se na jednu věc, a sám nerozlišuju, jestli jezdim po klandru, nebo v rampě. Prostě když jsou dobrý skoky, tak se samozřejmě jde skákat, když nejsou, tak se jde na zábradlí a baví mě to všechno stejně, ale pokaždý záleží na konkrétních podmínkách. Pokud bych to ale opravdu měl nějak seřadit, tak první určitě prašan, pak mě hodně bavěj skoky v parku a pak asi street. Na druhou stranu si myslim, že nejvíc potenciálu co se týče foto a video materiálu mám na streetu. Když jdem na street, tak vždycky něco vznikne. V parku nebo hlavně v tom backcountry to neni zas tak jistý.

Tvojí kariéru hodně ovlivnily zranění, kterých jsi zažil hodně. Co se ti všechno stalo a kdy došlo k tomu nejvážnějšímu - jak to probíhalo před tim a po tom?
Vážnější zranění jsem měl tři. První bylo na skejtu, kdy jsem si asi před pěti lety zlomil zápěstí a když už se to dalo do cajku, tak jsem si na snb zničil koleno, i když jen natržený vazy a zničenej meniskus. Když už to zase bylo dobrý, tak jsem do třetice “všeho dobrýho” skočil z desetimetrový skály rovnou na placíře a rozdrtil si dva obratle. Převezli mě do nemocnice v Rakousku, pak do Čech, podstoupil jsem dvě operace, při kterejch mi vyndali rozbitý plotýnky a spojili obratle k sobě. Za rok ty obratle srostly dohromady, takže mám teďka dva a tři obratle spojený, přirostlý k sobě. Díky panu docentovi Štulíkovi a doktorovi Jurášovi z pražskýho Motola, který mě spravili asi nejlíp jak mohli, ale můžu v podstatě dělat to, co chci na sto procent, stejně jako jsem dělal před tim. Pořád o tom ale samozřejmě vim, je tam ten strach, větší respekt... vim, že stejnou skálu bych určitě skočit nemohl. A bylo velký štěstí, že jsem neskončil na vozíčku. Ale já se na to nechci moc vymlouvat, moc už to poslední dobou neřešim. S odstupem času ale zjistíš, že takováhle věc má i velký klady, ono tě to neskutečně srovná jako člověka, uvědomíš si, co je důležitý a tak...

Řekni nám něco o prknech Forum, jak se ti na nich jezdí, co se ti nejvíc líbí na týhle značce..?
Určitě jsou to jedny z nejlepších prken na světě a bavěj mě jak rockery tak cambery. Myslim si, že dneska je to skoro jedno na čem člověk jezdí, protože ty prkna jsou všecky hodně podobný. Ve Forumu maj dobrej přístup, udělaj pro mě první poslední a jsou to dobrý kámoši.

Řešíš všechno s českou distribucí nebo se dostaneš do kontaktu s Evropou?
No hele když jedeš na mezinárodní Forum trip a druhej den si zlámeš vaz, tak po tobě v cizině uplně neprahnou (smích). Ale vážně. Když děláš v mládí nějakej sport, tak se vždycky dostaneš do určitýho bodu, kdy si musíš vybrat. Buď tomu dáš všecko, anebo ne a budeš dělat i jiný věci - školu, jiný sporty, holky atd... Myslim, že žádná cesta neni špatná, ale důležitý je dělat dobře to co děláš i když to nemusí znamenat, že budeš nejlepší na světě... Já i po určitejch událostech už asi nemám ambice bejt nejlepší na světě, ale jezdit dobře a na úrovni je pro mě pořád priorita. 

To znamená, že tvůj životní postoj ke snowboardingu rozhodně neni, že by to pro tebe bylo všechno, že by to byl střed tvýho světa...
Pořád je to střed mýho světa, pořád mám motivaci a ambice posunovat to dál, jak jen to půjde, mám kolem snb strašně dobrejch kámošů a určitě to tak chci mít dál... Zároveň ale dělám jiný věci, studuju, věnuju se i jinejm sportům a tak dál, ale pořád je pro mě ten snowboarding číslo jedna. Akorát to prostě už neni tak, že bych tomu obětoval absolutně všechno.

Co bys chtěl dělat v životě? Máš to rozmyšlený? Máš nějaký vize, čim by ses chtěl živit?
No rozhodně nechci nastoupit někam do práce a omezovat školu a ježdění. Přecijenom prkno je pro mě pořád velice slušná brigáda (smích). I když je teda pravda, že opravdu skoro všechny finance, kterejch se mi dostává od sponzorů, do toho vrátim. Zároveň barák jako Martin Černík si z toho asi nepostavím (smích). Jednou přijde čas těžkýho vydělávání (smích), ale pro mě je důležitý, abych dělal něco co má smysl a ne vydělávat miliony...

Mluvils o Forumu, co ale tvůj dlouho vysněnej a vlastně asi nejdlouhodobější sponzor, kterym je plzeňská a teď už vlastně mezinárodní firma Horsefeathers? Jak jsi spokojenej?
Hele co na to říct. Firma Horsefeathers, to je v podstatě základ mý podpory, bez nich bych nemohl skoro nic. Nejenže mám jak finanční, tak i materiální pomoc, zároveň mě tlačej na shootingy, do časopisů, katalogů atd. Není to ale samozřejmě jednoduchý za takovou firmu jezdit, je to hodně o zodpovědnosti a loajalitě, musíš dělat od první do poslední pro ně, ale pokud se chováš jak máš, tak seš maximálně v pohodě. To se s ostatníma HF jezdcema snažíme samozřejmě všichni, občas to z naší strany lehce pokulhává, ale HF jsou kluci, který na prkně vyrostli stejně jako my a jsou to v první řadě kamarádi, takže drobné nesrovnalosti se vždycky vyřešily a doufám, že to tak bude i do budoucna...

Uvažovals o tom bydlet třeba celou sezónu někde za hranicema?
Hele samozřejmě o tom přemejšlim, je to dobrý na jazyky a poznání jiný kultury, ale nemyslim, že by to bylo extra dobrý pro snoubordovej progres. Na jednom místě začneš za čas vždycky stagnovat, lepší je jezdit pořád jinam, měnit lokality a dělat pořád jiný věci..

Nejlepší park, ve kterym jsi jezdil?
Tak to bylo určitě loni, když jsme byli s Fílou Gutwirthem v Breckenridge v Americe. Tam byly skvělý sněhový podmínky, strašně moc zábradlí, strašně moc skoků, velká lajna - tři velký bezpečný skoky za sebou a v podstatě skoro pořád dobrý počasí. Konečně jsem si fakt pořádně zajezdil. Navíc s Fílou, kterej jezdí fakt luxusně. Natočili jsme i něco do Snowporningu, takže to byl podařenej vejlet.

Jak si teda vyděláváš na snowboarding? Přecijenom to neni vůbec levnej sport...
Na rozdíl od některejch snowboardistů neprodávám lehký ani těžší drogy (smích), něco dostávám od sponzorů, občas něco vyhraju na závodech a zbytek zatim tak nějak doplácej rodiče. Těžko říct jak procentuelně to je, jak kdy. Když jsme třeba byli v Americe, tak mě rodiče podpořili, protože jsem kvůli tomu nejezdil žádný závody. Ale v letošní sezoně mi dávat nic nemusej, díky prize money nemusim na žádný brigády a podobný nesmysly.

Takže peníze co vyhraješ cpeš zpátky.
Jojo rozhodně, z toho nic neušetřim.

Co teď momentálně čteš?
Jaroslav Kmenta - český špion Erwín Van Harleem. Tohodle autora fakt doporučuju, píše o zákulisí český politiky, mafii, vraždách atd... S Fílou Gutwirthem to hltáme jak šílený.

No to je hustý, co se děje v “podsvětí”, co? Taky Kmentu hltám... Četls už Svědka na zabití?
Jasně, toho už máme za sebou. Hele nebudeš tomu věřit, ale my třeba jedem autem na hory a čtem si Svědka nahlas prostě (smích). To jsou takový ty knížky, který máš za dva dny přečtený, nejde prostě přestat.

Tvoje nejoblíbenější filmy?
První místo jednoznačně trilogie Návrat do budoucnosti. Je to hrozně chytrý, ale musíš se na to kouknout párkrát, abys pochopil co chtěl autor říci. Potom Hanebný pancharti a Batman - Dark Knight.

No to je přece jasný, že Návrat do budoucnosti! To je tim, že se hlavní hrdina jmenuje Marty, co? (smích)
Nééé, teď si vyzradil celou pointu filmu (smích).

Co posloucháš za hudbu?
Rock hlavně, starý dobrý pecky jako AC/​DC, Rolling Stones nebo Pink Floyd. Poslední dobu mě taky baví českej hip hop, slušný chytráci ten Orion s Vladimírem (smích).

Sleduješ politický dění, tvůj názor na jeho vývoj?
Hele ono je to tak, že to všichni hrozně hejtujou. Jenže nežiješ v policejním státě, máš co jíst, nikdo po tobě nestřílí a nemůžu říct, že by se někdo v mym okolí měl vyloženě špatně. Takže to, že ty nahoře jedou na vlastní triko, beru spíš jako nutnou daň za to, že žiješ na relativně dobrym místě pro život a máš v podstatě neomezený možnosti.

Trocha bulváru, co holky? Spousta lidí si myslí, že seš gej, ale na mejdanech to tak nevypadá. Poslední dobou jsi dokonce sledovanej mnohými papparazzi vzhledem k tvým zápletkám s českou mistryní ve snowboardcrossu Evou Samkovou. Jak to teda je?
No je to prostě v chilliádě... (smích)

Hodně stručná a výstižná odpověď. Vnímáš teda někdy to, že seš “známej”?
Hele když jsem byl mladší, tak mi občas chodily maily od holek, ale tu štafetu asi převzali mladší, teď určitě všichni píšou Darkovi Bergmannovi (smích). Nejlepší fanouškovskej mail byl, když mi jedna slečna napsala “Ahoj Tome, vim, že seš snowboarďák... myslíš, že bys mi mohl poslat číslo na Romana Dlauhýho a Matěje Nováka? Díky, čau.” (smích)

Poslals je?
No vůbec (smích).

Co si myslíš celkově o český snowboardový scéně?
No je to jedno velký Beverly Hills (smích)... No pořád se to všechno mění, ty kluci a holky, kdo s kym chodí a pořád je co řešit... kdo kde s kym jak proč... pořád někdo někoho pomlouvá, takže je to velká sranda (smích). Když se jede někam na hory, tak se cestou všichni proberou, pokud teda zrovna náhodou nejsou spolu v autě... (smích).

Ok ok, to je zákulisí, ale myslel jsem spíš progres v ježdění, nový lidi, parky atd. Kdo tě letos třeba nejvíc zaujal?
Tak jako všechny určitě Horis, kterej má slušně nášlápnuto do světa a jinak se určitě zas posunul ten level celkově. Dneska už ani na vyhrání českejch závodů nemůžeš bejt víkendovej jezdec...

A co sponzoring a celkově byznys jak tu funguje, tvůj názor?
Tak podle mě je pro ten sport dobrý, že ta současná krize má i svý výhody v tom, že se  prostředí trochu pročistí, odpadnou firmy, který to nedělaj tak dobře nebo to dělaj vysloveně špatně. A odpadne spousta lidí, který dřív dosáhli na sponzoring a teď na to už nemaj. Tim pádem se budou podporovat jen ty opravdu kvalitní jezdci. Je to prostě ekonomickej cyklus a takhle to funguje všude. Vždycky boom, pak krize, tim se to vyčistí, zkvalitní a pak je zas nějakej vývoj nahoru. Takže si myslim, že ten sport dostal ránu, ale na druhou stranu takovou správnou ránu. Bylo tady přesponzorováno... no vždyť to všichni věděj...

Řešíš třeba co se týče produktů věci kolem globalizace, ekologie... Jestli ti třeba nevadí, že jezdíš v hadrech, který se vyráběj v Číně a podobně?
No to, že většina firem vyrábí v Asii, jim nemužeš mít za zlý. Celej ten systém je špatně nastavenej. Nemělo by to fungovat tak, že celej svět bude podporovat nějaký čínský komunisty... Jenže pokud si to nekoupíš, tak nemáš v podstatě v čem chodit, ale zároveň nemůžeš používat počítač ani mobil, ani si koupit auto, protože všecky tyhle věci, nebo jejich součástky, nebo materiál na výrobu je ze zemí třetího světa. To znaměná, že pokavaď to nechceš podporovat, musel by ses totálně stranit konzumní společnosti... Ale myslim, že jako všecko to pomalu ale jistě spěje k lepšímu.

Rád cestuješ, kde jsi všude byl?
Evropu mam projetou skoro celou, pak USA, Asie, Nový Zéland. Loni v létě jsme pak s kámošema udělali zajimavej trip po střední Asii, projeli Uzbekistán, Tádžikistán a potom se vrátli z Taškentu po zemi až do Prahy přes Kazachstán, Rusko, Ukrajinu, Polsko... stopem, vlakam, busama... největší punk v životě ale lux zážítek, kterej moc lidí asi nemá.

Kam dál by ses chtěl podívat?
Já jsem si právě řekl, že poznávacích vejletů bylo už dost a teď bych chtěl jezdit už jenom za surfováním a za snowboardem, co to pude.

Spousta lidí ma vysněnou Aljašku, co ty?
Já samozřejmě taky, ale mně to v tuhle chvíli přijde tak nereálný, že nad tim ani nepřemejšlim, že bych tam jel. Ani nemám v takovejhlech terénech dostatečný zkušenosti...

Díky moc za rozhovor, hodně štěstí, nejvíc pohody při ježdění a hlavně - už žádný zranění! Nějaký slova na konec?
Na závěr bych chtěl poděkovat určitě rodině, která mě maximálně podporuje, všem sponzorům, tobě, Ričimu, Martinovi Novákovi, Jiřímu Bělohlavovi a panu Pavlíčkovi, Martinovi Krejčímu, Doskimu, Petrovi a Jerrymu (Electric), Honzovi Weisshautelovi (Swix), Zájovi, Ptrsnovi, všem fotografům, felákům ze snoubordu - naší partě Rumgang a vůbec všem kámošům ze snb i mimo něj!

Na úplný konec jsme oslovili MUDr. Jiřího Šrámka aka Doktora Juráše, známou oldschool postavu českého snowboardingu a jednoho z nejlepších českých spondylochirurgů, který TTho v Motole po zranění páteře dával do kupy:

O mém a TTho společném štěstí 

Před pár lety jsem jako mladý doktor (no je to už docela dlouho) pracoval na spondylochirurgickém oddělení v Motole - oddělení zabývajícím se zejména operační léčbou akutních i chronických postižení páteře. Jelikož se jednalo o vedoucí oddělení ve svém oboru v ČR, přijížděli k nám pacienti ze široka daleka, v případě úrazů i ze zahraničí.

Nyní krátká odbočka k oboru spondylochirurgie pro laiky z oboru snowboardingu. K páteři je možné se (chirugicky) přiblížit po celé její délce ze všech stran (zepředu, zezadu i z boku) s tím, že některé operační přístupy jsou těžší (až velmi velmi náročné) na provedení. Účelem operace je páteř "stabilizovat" (ve výsledku to znamená operovanou část páteře znehybnit) pomocí šroubů, tyčí a dlah a dále uvolnit páteřní kanál, ve kterém je mícha a další nervové struktury. Bohužel v případě postižení míchy moderní medicína prakticky nikam nepokročila (přes občasné výkřiky o unikátních výsledcích různých vědců). V případě nutnosti stabilizace páteře je ale medicína pokročilá dost, stačí mít tedy štěstí na šikovného operatéra a sešroubuje vám tolik obratlů, kolik budete chtít.

V tomto stavu vývoje medicíny dorazil na spondylochirurgické oddělení mladík Tomáš Tuzar. První velké štěstí již měl, neboť jeho mícha nebyla poškozena. Na druhé straně měl docela smůlu, neboť si vážně poranil dva obratle, které nebyly ani blízko, ani daleko od sebe. Ve výsledky to znamenalo dvě operace - zepředu a zezadu (+ za rok vyndání šroubů), které mu stabilizovaly dvě trojice obratlů na přechodu hrudní a bederní páteře s tím, že mezi těmi trojicemi byl jeden volný zdravý obratel. Operace se zdařily a TT byl brzy zdráv, neboť mladí lidé jako TT se hojí jako ještěrky. Protože byl TT nadějný snowboardista, začali jsme s napětím vzhlížet do budoucna, co to učiní s jeho kariérou. (V případě zlomenin jen jednoho obratle jsou znehybněny tři obratle a takových lidí jezdí mezi námi na snowboardu docela dost, ani o nich nevíte, nicméně dvakrát tři znehybněné obratle jsou už dost).

No a nyní pointa (nezapomněl jsem ani, co jsem se naučil na literární akademii HNH - Hostinec na Hrádku, Šlikova ul., Praha 6, Břevnov) mého drobného příspěvku. Kdo viděl TTho v posledních letech a zejména na letošním BSSS, musí uznat, že ho "stabilizace" páteře nijak nelimituje. Pro TTho štěstí, že se může dál věnovat snowboardingu a pro mě potvrzení, že moje práce je docela smysluplná. Ale stejně se radši nerakvete...