Trevor Andrew Interview

Vzápětí ho ale prozradily rekvizity povalující se všude okolo - divný brejle, bekovka s kulichem, džínová vestička s nástěnkou, kostkovaná košile, tepláky s efektní dírou, rozervaný kecky, plechovka piva, hromádka čehosi zeleného a počítač vibrující bzučením synťáku. To musí být on. Trevor aka Trouble Andrew, snowboarder a muzikant v jedné osobě. 

Jsi tu v Čechách poprvé? Nebo tě to sem už zaválo? Co o Čechách víš a co očekáváš?
Jasně, ano, sem tu poprvé. Ještě nikdy sem v Praze nebyl. Dostali sme nabídku tu zahrát koncert, řešili to a každej mi najednou říkal věci jako „užij si to v Čechách“ nebo „tam se ti bude líbit“ a já si pak povídám „I really wanna see that shit“ a bylo rozhodnuto. Takže sme teď tady a rozhodně nelitujeme, protože je to úžasný město, plný zajímavých staveb, nádherná přehlídka architektury, no prostě paráda.

Jelikož rozhovor vzniká pro snowboardové médium, tak se pro začátek vraťme trochu k tvé snowboardové kariéře. Ty jsi byl jedno z těch prvních zázračných dětí, který začaly jezdit na prkně hodně brzo, že jo?
To máš pravdu. Začal sem jezdit na snowboradu když mi bylo devět. Další zimu jsem jel svoje první závody. V té sezóně se mi dařilo, protože sem získal prvního sponzora. Nejlepší na tom ale bylo, že sem se coby nejmladší dostal do party mnohem starších kluků, kteří mě s sebou brali na různý výlety a rodiče mě pouštěli, protože mně sice bylo dvanáct, ale těm klukům bylo tak devatenáct-​dvacet. Já nepocházím z kdovíjak velkých hor. Když se podíváš na kanadskou provincii Nové Skotsko, zjistíš, že tam moc velké hory nejsou. Kopec, na kterém sem vyrostl, má převýšení asi sto metrů, takže když sis chtěl dobře zajezdit, musels cestovat do okolních provincií, do Quebecu a podobně. 

Pak ses docela mladej přestěhoval na Whistler, ne? Bylo to tvé vlastní rozhodnutí?
Whistler a vůbec Britská Kolumbie je snem každého snowboardera v Kanadě. Všichni vědí, že je tam jeden z nejlepších pojezdů na světě a když je to navíc v tvý domovině, nezbývá ti nic jiného než „go west“. Přestěhoval jsem se tam v patnácti čistě z vlastní vůle. 

Mě teď napadá… Mám hrozně rád tvůj part ve videu Big Blind od Whiteout films a chci se zeptat, jestli ten malej kluk v úvodu, co schovává plechovku piva pod postel, jestli to seš opravdu ty?
Jóó! Jasně, to jsem já. Bylo mi třináct, byl jsem na Whistleru, jezdil jsem za Westbeach a natáčel to můj kámoš Duke, kterýmu vděčím za hodně, to on mě bral na ty výlety.

A teď popravdě. Co je v tý plechovce? Pivo?
No jasně že pivo, hahahahaha!!! 

Jak ses dostal k hudbě? Učil ses hrát na nějaký hudební nástroj jako dítě?
Já sem vždycky muziku hlavně poslouchal. Ale opravdu mraky muziky. Měl sem sluchátka na hlavě celej den. Do teď jezdim výhradně s muzikou, hudba mě nakopává, inspiruje. Do hodin klavíru sem sice nechodil, ale pak sem si koupil gramce a mixák a učil sem se DJing, pak sem se naučil trochu na kytaru, zkusil sem napsat a pak nahrát nějaký písničky a postupně sem do toho nějak proniknul. 

Pak si měl taky jeden čas ošklivý úraz kolene, jakej to mělo vliv? Byl to důvod pustit se víc hudebním směrem a založil kapelu?
Popravdě já na začátku vůbec neplánoval nějakou kapelu. Byl sem jenom snowboarďák co složil pár písniček. Pak sem si vyhodil koleno, měl sem mnohem víc času, napsal sem další songy, ale neměl sem je s kým hrát. Za rok sem se dal dohromady s klukama a založili jsme kapelu. Od tý doby hrajeme a skládáme společně.

Kdo byl tvým vzorem když si byl kluk? V ježdění i v muzice?
Takže - Christian Hosoi, Craig Kelly, Terje Haakonsen, Jeff Brushie, Shawn Palmer, Jamie Lynn a taky Jake Wyanemer, což byl kluk z mýho města, co mě poprvý postavil na skate a snowboard. Z muziky asi nejvíc The Descendents, Black Flag, Dead Kennedys, Tupac, ale vlastně všechen možnej i nemožnej rap. Poslouchal jsem úplně všechnu muziku mající vztah ke skejtový a snowboardový scéně. Velikej vliv na mě měl právě Jake, kterej byl jedinej skejťák ve městě, měl mraky dobrý hudby, odebíral Thrasher Magazine a půjčoval mi skejtový videa. Vyrostl jsem na muzice z těch videí, což byl punk rock, rap, občas trochu reggae, taky ten divnej indierock a až později sem docenil další styly jako jazz nebo country. Poslouchám hudbu hlavně podle nálady a můj žánrovej záběr je fakt širokej. 

Zcestoval si svět nejdřív s boarbagem a teď s aparaturou. Kde je podle tebe nejlepší ježdění a kde jsou nejlepší párty?
Nejlepší ježdění... Shit... Já mám hodně rád tu oblast ve Švýcarsku - Portes de Soleil, pak samozřejmě rád jezdím doma na Whistleru když napadne prašan a pak taky v Japonsku. A tím se dostáváme k těm párty, protože kalby v Japonsku jsou naprosto neuvěřitelný. 

Takže průsečíkem pro dobrej pojezd a dobrou párty by bylo Japonsko?
Hehehe, asi jo. S prknem sem se už na hodně míst podíval a teď se s kapelou zase dostávám na úplně jiná místa, to je suprový. A když je tam sníh, mám chuť si jít zajezdit. Třeba tady v Praze máte teď docela slušnou nadílku (rozhovor se dělal v prosinci - pozn.red.) a viděl sem krásný raily a tolik zajímavých spotů, že bych šel hned. 

Život profesionálního jezdce a rockový hvězdy si je docela podobnej, nebo se pletu?
Je si to podobný tím cestováním a přístupem k práci. Když děláš na desce, je to jako když natáčíš videopart, skládáš pěkný kousky dohromady, pipláš se s tím. Ale když hraješ živě, je to jako závod. Záleží na předvedeným výkonu v ten moment. Ten rozhoduje a nejde vzít zpět. To je stejná porce adrenalinu. Snad jen muzika je méně fyzicky vyčerpávající, ale zase tě bolí záda od sezení u počítače ve studiu, hehe. Já sem vždycky vnímal skate a snowboarding jako nějaký zvláštní bojový umění. Jak se díváš na horu, jak si vybereš lajnu kudy pojedeš, učení nových triků, to soustředění. A tvorba hudby je jen zaměření stejný dávky soustředění trochu jiným směrem. 

Taky si stál u zrodu značky Analog, měl si řadu Seven u Burtonu, a teď máš kapelu. Znamená to, že jsi dlouho hledal a teď konečně našel místo, kde se můžeš naplno vyjádřit, že na pódiu s mikrofonem jsi nejspokojenější? Co ještě děláš mimo prkno a hraní?
Hodně kreslím, dělám design, navrhuju oblečení, v podstatě kecám do všeho, pořád se učím nový věci, a tak nemůžu vyloučit, že v nejbližší době přijdu s něčím úplně novým, hehe, třeba s pornofilmem. Teď je mou prioritou kapela, ale díky tomu jsme v podstatě pořád obklopeni spoustou kreativních lidí - hudebníků, zpěváků, fotografů a vizuálních umělců, tak nám nezbývá nic jinýho než se snažit být co možná nejnápaditější taky. 

Tvou současnou přítelkyní je zpěvačka Santigold. Inspirujete se navzájem? A jak jste se vlastně dali dohromady?
Tak Santi mě určitě inspiruje v mnoha věcech a hodně mi pomáhá, protože je v muzice mnohem lepší než já, je hrozně talentovaná a mám ji moc rád. Poznali jsme se před lety v New Yorku, kde já byl na Burton World Tour, pařil s klukama z Fridge Magazine a ona žila tou dobou ve Philadelphii, ale v produkci toho časopisu fotila obal alba svý tehdejší kapely Stiffed, což byly regulérní černý pankerky, který hrály třeba s Bad Brains. My jsme se na tom shootingu potkali, dali jsme se do řeči, zjistili jsme, že máme spoustu společných známých, dostal sem telefon, prostě klasika. Pak jsme si asi měsíc volali každý den, ale problém byl v tom, že já byl tou dobou ve Švýcarsku s Absinthe Films a natáčel Saturation, takže se raději ani neptej kolik mě stál účet za telefon. Ale stálo to za to, jsme stále spolu a je to krásný. 

Teď mám otázku pro celou kapelu, takže zbystřete hoši. Mohli byste doporučit nějaký dobrý desky z poslední doby? Kdo vás v muzice baví poslední dobou:

Dobrý hudby je naštěstí pořád dost. Moment, kouknu do iPodu a piš si:

Wiz Khalifa (www.myspace.com/wizkhalifa)
Yelawolf (www.myspace.com/yelawolf)
Mike Snow (www.myspace.com/miikesnow)
Stunnaman (www.myspace.com/krakkgang)
Cerebral Ballzy (www.myspace.com/cerebralballzy)
The Jet Set (www.myspace.com/theejetset)
Ninjasonik (www.myspace.com/ninjasonik)
Spank Rock (www.myspace.com/spankrock)
Mister Move (www.myspace.com/mistermove)
Little B (www.myspace.com/musicbylittleb)

Co chceš vlastně svou hudbou sdělit?
Na hudbě je nejlepší to, že s její pomocí můžeš vyjádřit jakoukoli svou emoci. Takže někdy je to veselej párty shit, někdy je to o lásce a někdy je to smutný jako život sám. Je to prostě o univerzálních pocitech, který může cítit kdokoli z nás. 

Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Opět jak na snowboardu, tak v muzice?
Loni se nám podařilo hodně koncertů na horách, hráli jsme na olympiádě, na X-​Games a po hodně střediscích v Americe, takže jsme si u toho dobře zajezdili a doufám, že se nám něco podobnýho podaří i letos. Taky se připravte na to, že nám už v lednu 2011(!) vychází nový album, který se bude jmenovat „Dreams of Troubled Man“, taky bude ke stažení nový mixtape a vůbec bude spousta „trablů“.

No vidíte a já vám chtěl popřát ať se vám trable spíš vyhnou. Tak ať se daří a díky za rozhovor.
Taky děkuju a zdravíme Freeride.cz!