Hemavan 2016 by Ondra Bauer

Vždycky máme velkou radost, když nám někdo pošle kvalitní materiál ze svých cest za snowboardingem. U Ondry Bauera je standart vysoké kvality, jak po obsahové stránce tak po té vizuální, samozřejmostí. Dnes s Ondrou vyrazíme na sever do švédského střediska Hemavan, kde opět navštívil Honzu Hůrku. Pohodlně se usaďte, příjemné čtení, doplněné o krásné fotografie OBA creators, právě začíná.

Někdy v půlce prosince loňského roku jsme se rozhodovali, kam vyrazit za ježděním. Obloha v ČR tou dobou klasicky šedá jak mrtvý kanál televize, často chcanec, po sněhu ani památky, v Alpách taky žádná sláva. Během podzimu jsem si párkrát napsal s Jendou Hůrkou, který je už několik sezón shaperem ve švédském Hemavanu, kde jsem se byl za ním dva roky zpátky podívat (Rozhovor s Ondrou o jeho tehdejší návštěvě najdete ZDE, video pak ZDE - pozn. FRedakce). Sledujíc fotangle, které občas sázel na facebook, nemusel mě dlouho přesvědčovat o tom, že zima je v tamějších krajích pěkně rozjetá a dobrej park, že už taky stojí. Dlouho jsme proto neváhali a 25. prosince brzy ráno vyrazili na sever ve složení já, Terka Kiki (Terka Čermáková a Kristián Salač - pozn. FRedakce).

Do Hemavanu existuje víc variant cest, většina z nich zahrnuje trajekt, my zvolili plavbu z Rostocku do Getseru.

Hemavan disponuje jednou zásadní výhodou, má letiště, na kterém, když opustíte letadlo, tak jedna z prvních věcí co vidíte, je snowpark. Na místě je pak vše takřka na dosah ruky, takže se bez vozu obejdete. My jsme ale vzhledem k ceně letenek, v čase mezi svátky, dlouhému čekání na následující spoje atd., nakonec zvolili jízdu autem. Je to „trochu“ z ruky, přesně 2371km z Prahy, ale skandinávské silnice ok, příroda okolo fešná, jen asi posledních 400km nás čekal místo asfaltu spíš led, nesolilo se, 4x4 přišla vhod. Pokud si zabookujete letenky s dostatečným předstihem, je každopádně větší pohoda i úspora času letět. 

Začátkem našeho tripu jsme měli štěstí na počasí, slunce, prašan a teploty kolem nuly. V tu dobu vznikly tyto fotky Terky v lesejku nedalo sjezdovek. Na freeriding, zatáčky a šlapání na splitboardu je ale dobrá zejména oblast Kobåset, o té se zmíním později. 

Severní vítr je krutý, prašan byl brzy odfouknut, a tak jsme si dávali park, kvůli kterému jsme koneckonců také do Hemavanu jeli. Kiki potřeboval získat co nejvíc skills před začátkem závodní sezóny. Mezi svátky už na místě stály pěkný dva kikry v lajně, dva malý funboxy a asi 10 railů… na začátek sezóny boží. Nutno dodat že vše v precizním shapu, Jenda s Alanem, dva hlavní parkshapers drží vysokej standard, vše bylo jak podle pravítka. 

Později, před naším odjezdem, přibyl ještě wallride a pár dalších překážek.

Kiki si pár dní po příjezdu zranil na jednom z kikrů ruku a vyfasoval sádru. Nezbylo, než koupit mu palčák velikosti XXXL, který přes ní natáhl a takto dojezdil zbytek tripu. Na všech fotkách v článku úřaduje s tímhle těžítkem na ruce, respekt mu za to.

Jenda Hůrka tráví takřka celý rok na sněhu a na jeho ježdění je to sakra znát…

Dvě fotky z našeho apartmánu, většina domků v Hemavanu má podobný vzhled, na první dojem působí jak z nějaké „lepenky“, ale i přesto se uvnitř drží teplo a člověk se cítí pohodlně.

Pár dnů po novém roce Kiki nasedl na letadlo a odletěl domů, ještě předtím jsme cvakli dvě fotangle.

Po Novém roce se začalo drasticky ochlazovat, teploty spadly postupně až na slušnejch -33, v této teplotě už nebylo možné pustit ani centrální vlek. Resort byl ale připraven a zájemce o ježdění vyvážel skútry do vyšších poloh, kde byla teplota na slunci vyšší než v údolí, a kde už byly vleky v provozu. 

V těchto dnech krutýho mrazu jsme se rozhodli vyrazit na hike do oblasti Kobåset, zmíněné na začátku článku. Oblast se rozkládá přímo nad hemavanským resortem, jedná se o oudol obklopený skalkami na dropy i čistými pláněmi na sjezd... krásnej playground pro BC nadšence. Jenda Hůrka tam za ty roky pobytu v Hemavanu nasbíral celou řadu krásnejch fotek. My jsme od horní stanice vleku šlápli na kopec Jungfruvårtan (1247m.n.m.), z kterého se dá do Kobåsetu snadno sjet.

Na kopci tou dobou nebyly moc dobré podmínky, vzhledem k silnému větru v předchozích dnech byl prašan povětšinou odfouknut pryč, pár míst kde to trochu prášilo, jsme ale našli.

Po téhle výpravě už nezbylo než nastartovat auto, což byla vzhledem k mrazu záležitost na několik hodin v kooperaci s nabíječkou baterky a startovacími kabely a následně vyrazit domů, respektive do Livigna, kde se odehrával závod World Rookie Tour, kterého se zúčastnil i Kiki.

Hemavan nezklamal, ježdění bylo super, příroda krásná, lidi skvělí, slunce sice málo a zima veliká, ale s tím se v tuhle roční dobu počítá. Kdo si chce dát park v plný palbě a ve slashi, tomu doporučuju vyrazit do Hemavanu teď na konec sezóny, chystá se tam tradiční Spring Session, která bude určitě stát za to.

Foto: OBA creators
Děkujeme firmě Canon Monfrotto za techniku, která nezklamala ani v největších mrazech a Jendovi Hůrkovi za pomoc s přípravou tripu.

Další zajímavé články

Akce Horsefeathers Sneak The Tweak otevřela snowpark na Mölltalu!

Nový snowpark na rakouském ledovci Mölltaler Gletscher slavnostně otevřela akce Horsefeathers Sneak the Tweak!