Jak jsem letos vyrazil za sněhem - Jackson Hole

Výpravou do resortu Powder Mountain začala pro Dana Janíka letošní cesta po USA. Předpověď hlásila dobré podmínky v Jackson Hole, kam se Dan hned poté přesunul a tak i letos navštívil tuhle Meccu snowboardingu. O Jackson Hole nám Dan vyprávěl již dříve, dnes se zaměří na další krásná místa, která navštívil.

Z Powder Mountain jsem se přesunul na sever, 450km hluboko do hor, do městečka Jackson Hole. V předpovědi hlásili, že by měla přijít vánice - ne nějak extra velká, ale kde jinde by mělo spadnout než v Jacksonu, kde mají většinou nejvíc. Rozhodnutí bylo hodně rychlé. Do Wilsonu (vesnička vedle Jacksonu), kde je moje hlavní základna, jsem dorazil ve čtvrtek v noci. Po celodenním splitboardingu v Powder Mountain mi už ani 300 mil nepřijde moc. Venku krásně jasno a v pátek ráno 20 stupňů, zatím to vypadá spíš na park v resortu a opálenýho Mickey Mouse. Taky dobrý…

V sobotu to tak opravdu vypadá, freestyle prkno, na mikinu, ale všichni tvrdí, že to přijde - a já mám čas. Tak si po dlouhý době užívám rozměklýho parku a chytám bronz. Mimo S/​M/​L parků a rampy jsou v Jacksonu tři komplet dřevěný Burton Secret Stash parčíky. O Jackson Hole Mountain Resortu už jsem taky psal (Vejletování po US resortech - pozn. FRedakce), tentokrát se ale zaměřím na to, kam se dá vyšlápnout v rámci resortu a taky trochu vedle něj.

Podle předpovědi má začít padat v neděli a vydržet zhruba do středy. Vyrážím „zkontrolovat“ jak sněží nahoře v Teton Passu (průsmyk cca 15 minut autem, jehož nejvyšší vrchol je 2570m. n. m.). Parkuju nahoře, potkávám skialpinistu Mika a vyrážím zkontrolovat, jestli padá. Padá jako kráva. O splitboardingu v Teton Passu se ale rozepíšu v dalším článku. Stay tuned… 

V pondělí vstávám v 6:00 a vyrážím směr resort, no prostě klasická honička za prvním lanem s tím, že je tady asi pětina lidí jak ve Snowbirdu. Kroky všech vedou na Tram (aka Red Helly, která dává krásných 1262m převýšení za 9 minut), moje ale ne, protože na Heli je řada na hodinu a na Gondole (která dává „jen“ 832m za 7 minut) není téměř nikdo. Patrolové jsou celí nervózní a do 9:30 nás nepustí na sjezdovky, ale taky nepustí nikoho ze spodu. Hurá na sedačku Thunder, která nás v tento moment (kdy je půlka hory zavřená kvůli lavinám) vezme asi nejvýš, co to jde. Je to trošku porno, na sjezdovce do půl stehen - první jízda sjezdovka Thunder, druhá jízda Paint Brush, třetí Hoops Gap a dost srandy, je potřeba vyměnit prkno a vyrazit skrz bránu poškádlit „venek“ resortu. DOPORUČUJU pro každý zahřátí dát dolů v jakýchkoli podmínkách Dicks Ditch (vede od Thunderu až dolů k Tram). Spousta srandy a ještě si pěkně prokrvíte nohy!

Za 11,5 minuty stojím v řadě na Red Helli, která umí vozit nahoru, když je vítr pod 120km/​h. Řada je tak na půl hoďky a já jedu dá se říct „na jistotu“. Nahoře je podle mě vítr 119km/​h, jít se dá jen stěží a vidět tak na metr, už nejedu zas tak „na jistotu“. Vrchol je 3185m. n. m., kdyby to někoho zajímalo. Tak nějak se mi podařilo sjet Randezvous Bowl - krása týhle planiny je asi hlavně v tom, že je permanentně zafoukávaná novým pudrem. Juch!

Rovnou mířím směr Gate 4 a za ní je můj oblíbený run „Why Not“ - hlavně si dávat pozor, abyste se nedostali moc daleko od resortu, jsou tam 100 metrové skály, což nevěděli týpci, kteří jeli moc vpravo a nikdo tady nechápe, že to přežili. Why Not je pudrovačka na celý den. Ve spodní části jsou skály taky, ale vždy se dá projet některým z průseků… Why Not jsem jezdil až do posledního lana a pokaždý bylo hromady čerstvýho. Mezitím si voláme s Víťákem (kámoš z Pece, který žije pět let v Boulderu, Colorado, 10 hodin jízdy autem), že musí přijet, tak sedá do káry a jede. Mě ještě čeká meeting ohledně Pow Wow. Co že to je?

Pow Wow je neveřejná (komunita komunitě…) testovačka prašanových prken. Rob Kingwill (organizátor čtvrtého ročníku) se opravdu trefil. V kostce jde o to, že v jednom stanu je cca 50 značek snowboardů na sezónu 2016/​2017 naprosto všech tvarů jaké si dovedete představit. Do stanu může zhruba stovka jezdců, kteří je otestují a výrobcům dají zpětnou vazbu. Krasný na tom je, že jezdci jsou směska lokálů, shaperů, pro-​riderů, žurnalistů, fotografů, milovníků snowboardingu a výrobců, kteří si vyzkoušejí vzájemně svoje prkna. Tihle všichni spolu nezávazně zakrajují tři dny místní prašan. Good vibes.

Za tři dny jsem vyzkoušel cca 12 prken, což byla fuška. Upřímně musím říct, že jen jedno prkno předčilo v prašanu mojí Garu (jezdím split Gara Ranger 163) z čehož jsem měl veeelkou radost. Na příští sezónu bych do hlubokýho doporučil LIB Rocket, ale doma bych tohle prkno vyvětral tak dvakrát za sezónu. Každopádně jsem rád, že jsem se tohoto friendly eventu mohl zúčastnit jako tester a potkat hromadu super lidí, kteří se v Severní Americe kolem snowboardingu točí.

Ještě ale zpět k Jackson Hole ježdění… Dá se říct, že jsme celé tři dny (každý den jeblo, takže to bylo pořád dokola), co tu byl Vítek, jezdili moje oblíbené Why Not a šlapali Casper Bowl (půlhodinový výšlap z vršku Gondoly). Náš nejoblíbenější run byl Shot 9 v lokalitě Crags (Casper Bowl). Nástup na něj je jednoznačně složitější než Why Not. Je potřeba vyšlapat prudký výstup nad Gondolou (nástup za budovou restaurace) a pak pro snowboardistu trochu složitější traverz s dvěma vyzutími, ale stojí za to. Za můj pobyt jsem ho jel jednou po pas v novým (viz video) a pak jednou „odpaňoval“ v těžkým sněhu na sluníčku. Pokaždý životní run!

Zatím co tohle píšu, venku lítají blesky a hlásí do rána až půlmetr novýho. Je týden od začátku v Jacksonu, budíka mám na šestou a zítra to začne celý nanovo, jen trošku jinde a trošku jinak. Je potřeba jít splitboardovat do Teton Passu, no a o tom bude můj další kus!

Další zajímavé články

Akce Horsefeathers Sneak The Tweak otevřela snowpark na Mölltalu!

Nový snowpark na rakouském ledovci Mölltaler Gletscher slavnostně otevřela akce Horsefeathers Sneak the Tweak!